Eduard Ingriš (*11.2.1905

06.12.2001 Eduard Ingriš (*11.2.1905 - +12.1.1991) (Vokoun Plzeň, T.O. Suché studánky, T.S. Hledači)

Narodil se ve Zlonicích u Slaného, ale jeho trampským domovem byly Svatojanské proudy, kde měl svoji chajdu a kde získal lásku k divoké vodě aniž tušil, že jednou uvidí nejen Niagaru, ale i Amazonku a Tichý oceán.Vystudoval pražskou konzervatoř u profesorů Bohuslava Foerstera, Vítězslava Nováka a Jaroslava Křičky. Byl talentovaným hudebníkem, skladatelem i dirigentem, ale stal se také fotografem, filmařem, badatelem i dobrodruhem.

Mezi světovými válkami patřil mezi nejúspěšnější a nejplodnější autory. Pražská divadla uváděla jeho revue a operety, jeho tvorbu nahrávaly všechny významné gramofonové firmy a i on sám hrál a zpíval svoje písně. Tehdy vzniklo i jeho přátelství s významnými kulturními osobnostmi a uměleckou avantgardou - s K. Hašlerem, J.Ježkem, J. Werichem, Voskovcem, i R. A. Dvorským. Kromě slavné Niagary je i autorem prvního aranžmá slavné polky J. Vejvody "Škoda lásky", která pod názvem Beer Barell se spojeneckými vojsky za II. světové války obletěla celý svět. Napsal na 50 muzikálů a operet, symfonii i operu; drobných skladeb a písní napsal okolo tisíce. V ČSR řídil Symfonický orchestr města Prahy, v Limě pak Peruánský státní symfonický orchestr. Ať již jako kameraman, či v jiných profesích pracoval pro filmová studia v ČSR, Německu, Peru i pro americký Hollywood.

Již v roce 1947 pochopil, kam směřuje vývoj v naší zemi a vyrazil na svůj velký vandr do Ameriky. Při dobrodružné cestě po horním toku Amazonky natočil v Brazílii film "Nepokořená Amazonka" a o svých toulkách s lodí po Tichomoří natočil film "Plachetnicí v Jižních mořích". Svými plavbami na voru do Polynesie potvrdil správnost teorie Thora Heyerdahla. Při dalších plavbách navštívil Velikonoční ostrov, ostrov Pitcairn, kde žijí potomci vzbouřenců z lodi Bounty i Robinsonův ostrov, kde žil Juan Fernandez (Robinzon Crusoe). Jím natočené filmy, k nimž skládal vlastní hudbu a v nichž dokumentoval svá dobrodružství jej proslavily i v USA. To mu umožnilo usadit se v Kalifornii v pohoří Sierra Nevada, kde si postavil dům u jezera v nadmořské výšce cca 2000 metrů na Lake Tahoe.Tam i ve stáří učil děti svých přátel na klavír a tam také ve společnosti českých přátel zněly často staré trampské písně. Mezi nimi i ty jeho - Slib mi že nebudeš plakat, Kytara a ty, Moje malá chata, Tuláku chudý, Až přijde ta chvíle, Když odejde děvče, ? V Los Angeles se poznal s Ninou Karpuškinovou, zpěvačkou a herečkou, která hrála hlavní roli v jedné z jeho operet. Oženil se 5.6.1965 a mají spolu syna Eduarda, rovněž hudebníka a režiséra.

Ač polovinu života strávil v Americe, vždycky zůstal Čechem a z Čechy vždy rád spolupracoval - ať již s J. Hanzelkou a M. Zikmundem v Jižní Americe tak i s J.Voskovcem,W. Matuškou a dalšími emigranty žijícími v USA.

Co napsat na závěr o slavném Čechovi, po němž zůstalo úctyhodné dílo a jehož ani Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby vydaná v roce 1990 (!) nezná? Snad jen citát z úmrtního oznámení:

"Domove můj, já vrátím se ti zpátky, jak chlapec do pohádky, tak pokorně a sám ?"

Když v roce 1991 zemřel, byl jeho popel převezen zpět domů, do rodných Zlonic. Byl to zvláštní osud, který by neměl být zapomenut.

P.S. Po deseti letech od jeho smrti se za pomoci cestovatele M. Zikmunda, dostala jeho pozůstalost díky daru jeho ženy a syna zpět do Čech. M. Zikmund tak splatil Ingrišovi svůj "dluh" za pomoc kterou mu poskytl při cestách Jižní Amerikou. Uvidíme, s čím z jeho osudu nás ještě badatelé a archiváři seznámí a snad už teď v Encyklopediích nebude chybět?.

Sdílet na...

| Více...