| 16.03.2005 Guy Davis priváží do Prahy ryzí cernošské blues (Jan Kratochvíl) |
|
|
|
| Zajímavosti | ||||||||||
|
Koncert série Prague Intl. Bluenight se koná 3.4. v Lucerna Music Baru Jedním z podstatných trendů bluesové muziky posledních let je vlna návratu vyznavačů klasického meziválečného countryblues. Osobnosti jako Keb´ Mo´, Corey Harris, Eric Bibb či Alvin Youngblood Hart ovládly už v polovině devadesátých let bluesové žebříčky a sklízely jednu cenu za druhou. Za těmito dnešními hvězdami je početný zástup podobných, kvalitativně nikterak zaostávajících tvůrců, kteří na jedné straně reinterpretují staré písně Roberta Johnsona, Charleyho Pattona, Sona House a dalších bluesových otců-zakladatelů, na straně druhé za použití klasických prostředků skládají vlastní písně s originální, zcela současnou výpovědí. Jednou z takových osobností je i multiinstrumentalista a zpěvák, ale také herec a Všecko, na co Guy Davis sáhne, tak či onak souvisí s blues. Jeho první slavnou rolí byl Robert Johnson v muzikálu Robert Johnson: Trick The Devil a i jeho vlastní divadelní hry se točí kolem blues a života afroamerické komunity. Guy Davis dokáže svou hudbou rozplakat, rozesmát i roztancovat. Hlavním uměleckým úvazkem Guye Davise je ovšem hudba. V té se cítí být nejvíce hudebně ovlivněn Blind Williem McTellem, Skipem Jamesem či Mississippi Johnem Hurtem, cestu k nim si nalezl díky pilnému poslechu předchůdce dnešní generace křísitelů countrybluesového odkazu Taj Mahala. V textech Davise ovšem nejvíce ovlivnilo vyprávění jeho vlastní babičky Laury Davis, jež vloni zemřela v neuvěřitelném věku 106 let. Guy Davis k dnešnímu dni vydal sedm sólových alb, vesměs na značce Red House. Na čtyřech posledních spolupracuje s producentem Johnem Plataniou, bývalým kytaristou Vana Morrisona. Platí to i pro poslední loňskou desku Legacy, na které kromě vlastních skladeb nahrál i své verze klasických písní bluesových velikánů Skipa Jamese, Lightin´ Hopkinse či Sleepy Johna Estese. Zároveň zde rozšířil svůj záběr i k folkovým baladám a v úvodní písni Uncle Tom Is Dead za hostování syna Martiala dokazuje - podobně jako třeba slavný Chris Thomas King - že blues a rap jsou jen dvěma metodami k vyjádření téhož. Vedle vlastní sólové tvorby se Guy Davis často a rád účastní i dalších hudebních projektů pro renomovaná vydavatelství. Na albu společnosti Putumayo Mali To Memphis - An African American Odyssey dokládá souvislost amerického blues a africké ´kořenné´ hudby, pro jednu z nejrenomovanějších bluesových značek Telarc natočil příspěvky pro ´tribute´ alba Down The Dirt Road (The Songs Of Charley Patton) a Labour Of Love (The Music Of Nick Lowe). Prague Intl. Bluenight 32: Guy Davis Band (US) + Luboš Beňa a Charlie Slavík duo (CZ/SK) 3.4. - Lucerna Music Bar, 21:00 Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |



spisovatel Guy Davis.












Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...