FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Zase jsem vloni dostala nějakou tu korunu, abych si koupila k vánocům něco užitečného :-))) A tak mi Ježíšek pod stromeček nadělil i několik útržků vstupenek z koncertů, které jsem v předvánoční době navštívila. Takové muzikantské dárky si v hojné míře dopřávám každý rok. Které to byly letos?

4.12. KC Zahrada - Vladimír Merta

Podobně jako jiní poprvé účinkující v Zahradě ji nemohl najít (kolik příběhů o bloudění a hledání jsme tu už vyslechli), koncert začal o 20 minut později. Měla jsem trochu obavy z nostalgie. Zbytečně. Pro rozsvícené hlediště Merta hrál průřez repertoárem - písně z LP Vladimír Merta P.S. z roku 1978 - Astrolog, Začouzené sklíčko?, z 90. let blues Ptáš se mě, jak mi je? i současným , kdy našel zalíbení v moravském a slovenském folklóru, zejména v písních slováckého Podluží a bavil nás historkami o tom, kam kdy přišel pozdě(často) nebo naopak dřív(vzácně). Merta mě vždycky uchvacoval technikou hry na kytaru, slyšela jsem, že muzikanti s ním nechtěli hrávat v bandu, jak byl nespoutatelný v mezihrách a sólech takt netakt. Nápady má stále, pravačkou hrál na flétnu a současně  levou na kytaru, pak flétnou struny hladil  a rozezníval je  ? A jaký je prodavač? "Tady jsou CD a kazety, stojí tolik a tolik a tam dávejte peníze," pravil po koncertě a hrál pro hlouček kupujících písničky na přání.

8.12. KC Zahrada - HopTrop

Zahradu našli včas a úsměv na tváři mi vyloudili už při příchodu na scénu ozdobenou vánočním stromkem. Kdy jsem je viděla poprvé? Šroub mi snad promine, ale asi tak před jeho třiceti kily :-))) Z trojice vyzařuje spokojenost a pohoda a tu po celou dobu koncertu divákům ve vyprodaném rozsvíceném sále rozdávali. "Od nás vánoční koledu neuslyšíte," pravil s úsměvem Samson, raději nakoledovali 20 minut novinek, včetně večerníčkovských Ježků a spoustu Hoptropácké klasiky, kterou jsme si s nimi přišli zazpívat. Upřímně jsme se bavili Kučerovým vyprávěním, například jak požádali v Americe v restauaci o dětskou porci a dostali zase obrovskou, ale navíc i pastelky. "Naladíme potom," nezdržoval Samson, když se publikum dožadovalo přídavků, celkem jich HopTropáci na přání zahráli šest! Než se rozloučili, pochválili diváky i akustiku Zahrady a toho, kdo ji vyprojektoval.

9. 12.  KD Novodvorská - Zuzana Navarová  a KOA

Měla bych spíš napsat Zuzana Navarová, Mário Bihári a KOA. Na samostatném koncertu jsem je letos slyšela podruhé. Opět bylo vyprodáno! Doporučuji všem!  Z nového CD Jako Šántidévi zahráli  všechny skladby - Marie, Pokojný a jasný, Bagdád, Jarná, Zatím hodně pus? Kdo si to může dovolit, aniž by jedinou skladbou nudil? Ze starších CD taneční Lajla tow, Dnes nefouká vítr, miláčku?Bohužel Zuzaně nebylo chvílemi rozumět (na Novodvorské i po rekonstrukci to se zvukem neskřípalo poprvé), ale kapela zněla výtečně.  Mário Bihári, multiinstrumentalista, osobitý skladatel a zpěvák, jehož písně znáte i z předcházejícího alba Barvy všecky, sklízel od obecenstva bouřlivé ovace. Zuzka své průvodní slovo omezuje jen na krátké přivítání, představení kapely a rozloučení, co potřebuje publiku sdělit, najdete v její muzice. Vánoce!

12. 12. HC Opatov - Fleret

Na tradiční předvánoční koncert s hostem Jarmilkou Šulákovou chodíme na Opatov každoročně. Po personálních změnách u bicích a baskytary zvuk kapely jakoby zjemněl a tak nerozvibroval panelovou podlahu jako třeba vloni, kdy nářez slabší povahy nevydržely a prchaly z předních řad. Opět průřez repertoárem, včetně několika skladeb z nového CD Trnkostroj  (bohužel mi chyběly Vizovice či Kácajú), společný zpěv s Jarmilkou, na závěr několik koled z Valašska. Jarmilka své "pěsničky" zpívá jako kdysi s Technikem (pro ty mladší, to byla cimbálovka) či BROLNem, Fleret hraje pěkně natvrdo, a přeci je to folklór, autentický, uvěřitelný. Je to asi tím, že je v těch valašských muzikantech zakořeněný,  vyrostli na něm.

15.12. KD Mlejn - Robert Křesťan s velkou kapelou - Turné Emily

Koncert začal až ve 20.45, Luboš Novotný a Stano Palúch uvízli v dopravní kalamitě v pražských ulicích a museli do Stodůlek dojet metrem. V sále zůstalo opět přisvíceno. Malina pozval do sestavy pro Emily nově Ivo Viktorína s citlivými klávesami a kytarou, Petra Vavříka na pětistrunnou baskytaru a po letech Jardu Petráska na bicí. V tradičním Mlejnském koncertě zazněla netradičně jen jedna instrumentálka, jednu píseň přidal Viktorín, ale především to byl autorský a pěvecký velký večer Křesťanův. Z CD 1775 básní Emily Dickinsonové zaznělo i aktuálních Třináct pravd, memento násilím zmítaného 20. a zdá se i 21. století v 13/16 taktu,  a vloni chybějící  "orientální" Topoly s uhrančivými bicími  a tarogátem,  z repertoáru DT jsme po čase slyšeli  Sáru, Noc (s Blaženou :-))) nevinností...) Ó santo día, či v přídavcích Na plese Richmondské vévodkyně a Ossiana. Na chvíli zavítal jako host Martin Ledvina, vpadnul do sboru v Letní romanci a na kytaru si střihnul Krvavou Marii.

Po koncertě jsem si navíc zakoupila CD Acoustic Colours (Gnosis 2003), autorský projekt kytaristy Michala Vavra  se Stanem Palúchem na housle (oba Teagrass), L.Novotným na dobro a Jurajem Griglákem, jazzovým baskytaristou (známe jej i z Malinabandu). Ta deska se letos stala mou vánoční hudbou. Vám, kteří máte rádi instrumentálky, doporučuji.

16. 12. Lucerna - Meky Žbirka - Křest CD 1993-2003

Vyprodaný sál čekal také původně ohlášenou Mariku Gombitovou, ale ta se ze zdravotních důvodů omluvila. Současný Žbirkův repertoár mě bohužel nijak neoslovuje, výjimkou je s Martou zpívaná novinka Čo bolí, to prebolí. Naštěstí podstatnou část koncertu tvořily staré dobré věci, které si obecenstvo se Žbirkou rádo připomnělo. Byla jsem zklamaná z kapely, dobře si písničky pamatuji z 80. let s Modusem nebo Limitem, či ve dvojici Žbirka - Lučenič (např. repertoár Beatles), tehdy slovenské kapely československému popu vládly. Příjemné oživení připravil Žbirkův devítiletý syn David, který odbubnoval jednu otcovu skladbu. A dobře, má školu Davida Kollera. Koncert na drahé scéně se spoustou světelných efektů snímalo celkem 9 kamer (handka, jeřáb, pojízdná "cílová" kamera?) záznam pořídila Žbirkova vydavatelská firma a vyjde na DVD. Můžete si jej koupit (ale nemusíte :-))) Kdy firmy nabídnou na DVD třeba Křesťana, Navarovou, Nohavicu?.?

18.12. KC Zahrada - Bezefšeho, Načas č.3, Pětník

Bezefšeho jsem slyšela v krátké době už potřetí. Bohužel tentokrát byl jejich koncert v úvodu poznamenán nefunkčností dvou mikrofonů, muzikanti si prohazovali místa a seskupovali se kolem znějících aparátů. Došlo na zpívání bez aparatury, sál si s tím hravě poradil. (Slyšela jsem tu jednou pro stejný problém zcela akustický koncert trampského Lístku, a mělo to báječnou atmosféru.) Zvukař Vašek Spurný (Kvokál) za mixpultem znova přezvučil a Bezefšeho dokončili svůj blok už bez trápení.  

Načas č.3 bratří Komínů, to je jedna část bývalého Načasu, jehož pokračovatelem je také druhá rockovější sestava Michala Pravce (na Folkomíně v Třeboradicích jsme zažili přímo na scéně  cimrmanovskou proměnu Načasu  v Kmotra). Bývalý Načas znám jen z cédéček, písničky Když se ti zdá, Kruhy a další hrají obě sestavy a nabízí se srovnání. (O tom tu psal loni v říjnu Šaolín.) V podání Načasu č.3 jsou písničky folkovější s jemnou foukací harmonikou Jakuba Horeckého a důraznou baskytarou Pavla Matyáše, zpěvem Mirky Janovské,  Honza Komín je v projevu lyričtější. Nové písničky naznačují i příští trend kapely, jen si přeju aby v básnických textech zaznívaly i optimističtější barvy života. Ale líbilo se mi to, moc.

Pětník Honzy Hučína jsem slyšela nově se zpěvačkou Lenkou Horákovou (soprán). Zahájili adventní písní Adama Michny z Otradovic Hospodine v několika jazycích, a pokračovali rozmanitým repertoárem - procházeli se staletími i zeměmi, lidovou a trampskou písničkou (Poslední míle "buřta nám dej"), jazzem (Bledej gentlemane, Bye Bye blues "panda, panda"), a také vlastními skladbami (Rychlovarná konvice "ssss"). Na vokální zpívání existují různé názory, vycházející z omezených možností volby repertoáru a rozmanitějšího výrazu takové sestavy. Hlas má oproti hudebnímu nástroji nevýhodu, má jednu barvu, jeden rozsah a není tak kreativní. Čím to je, že o tom na koncertě Pětníku nepřemýšlím? Asi tím, že hlavním znakem aranží jejich písní je vtip, propracovanost (nikoliv upracovanost) působí svěže a lehce, i kouzelná slůvka a slabikové vsuvky přesně zapadnou či překvapí. Letos se chystají do studia natočit své první CD a jsem moc zvědavá, jak jejich repertoár vyzní bez sympatického jevištního projevu a průvodního slova Dana Pikálka.

Pak už se přiblížily Vánoce, a v jejich závěru poslední hudební svátek v roce:

26.12. Rožmitál pod Třemšínem, Česká mše vánoční "Hej, mistře?" Jakuba Jana Ryby

Duchovní koncert v kostele sv. Jana Nepomuckého v provedení převážně místních hudebníků a zpěváků za řízení Huberta Hoyera jsem si dopřála také opakovaně. Pravá zima, ale kostel byl plný, sněžení a mráz neodradily ani lidi z větší dálky. Rožmitálské zpracování má v sobě kouzlo autentičnosti místa vzniku mše, podpořené slušnými pěveckými i instrumentálními výkony, i když zpočátku zima dechové nástroje trochu pozlobila. Na závěr jsme si se zpěváky zazpívali nejznámější lidové koledy, vzájemně si popřáli Šťastný nový rok a rozjeli se do svých domovů.

(Snad se mi v budoucnu podaří přijet i na tradiční provedení mše v místě jejího prvního konání (asi v r.1796) v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, každoročně uváděný na Štědrý den ve 22 hodin. Vždyť z Prahy je to autem jen hodinka.)

Vánoce přišly, proběhly a odešly, přivítali jsme nový rok, a už máme polovinu ledna za sebou. Ten čas nějak letí. Zvláště na pěkných koncertech. Ale proč si takové malé vánoce nedopřávat po celý rok?