FOLKtime - Vaše brána do světa folku

O co vlastně jde. V roce 1999 si jeden plzeňský podnikatel zřídil živnostenský list na kopírování hudebních děl. Zdá se neuvěřitelné, že mu na tuto činnost mohl být vůbec vystaven, ale je tomu tak. Pan M. si totiž nechal od několika advokátů vypracovat rozbor autorského zákona, ze kterého vyplynulo, že kopírování disků pro vlastní potřebu je legální.

Zřídil si tedy firmu, přijal zaměstnance a ti začali kopírovat cédéčka. Po deseti měsících této bohulibé činnosti však do provozovny vtrhli detektivové z protipirátského oddělení, vypalovačky i disky zabavili a pana M. obvinili z porušování autorského zákona. Při soudním procesu však došlo k překvapení: soudkyně rozhodla, že pokud pan M. kopíroval nosiče pro osobní potřebu zákazníků, pak se nejedná o činnost, která by byla v rozporu se zákonem. Přiklonila se tak k argumentaci obhájce, který tvrdil, že pro posouzení trestnosti nesmí být rozhodující, kdo zmáčkl knoflík na vypalovačce. Z článku v MF Dnes již bohužel nevyplývá, zda šlo o kopírování nosičů, které si nosili sami zákazníci, či těch, které měl pan M. ve vlastnictví sám. Zřejmě by se to však ukázalo jako irelevantní, neboť z autorského zákona jednoznačně nevyplývá, že ona jediná kopie, kterou si člověk může legálně zhotovit, musí pocházet z jeho vlastního originálního nosiče.

Z rozsudku soudkyně Przybylové tedy vyplývá pouze jediné: kopírujte, palte a pokud sami vypalovačku nemáte, najděte si na to někoho s živnostenským listem. Pokud si necháte zhotovit pouze jednu kopii (a k čemu taky víc?) a pouze pro vlastní potřebu (a pro kohopak jiného?), pak je vše v pořádku a v souladu se zákonem.

Řeknu vám, být muzikantem, či majitelem vydavatelství, asi bych se začínal bát. Precedentní právo u nás sice neplatí, ale přesto se u podobných případů k dřívějším rozsudkům přihlíží. Začas by tak mohla nastat situace, že by pro celou českou zemi stačilo vždy jen jedno jediné CD a o zbytek už by se někdo postaral.

Pokud soudkyně rozhodla v souladu se zákonem (o čemž nepochybuji), pak to znamená jen to, co vědí všichni už dávno - že autorský zákon je zmetek.

Dává nesmyslně rozsáhlé pravomoci různým pofidérním a jako houby po dešti vznikajícím autorským svazům a pro skutečnou ochranu práv autorů toho znamená jen velmi málo.

Pokud by to někoho zajímalo, výše zmiňovaný článek vyšel v MF Dnes 19. října 2004. (Nebo ho najdete zde. pozn red.)