Život a umění

02.04.2009 Život a umění (Tomáš Pohl)

(k osmdesátinám Milana Kundery)

Máme jen velmi málo spisovatelů, kteří se ve světě čtou. Jedním z nich je Milan Kundera, který 1. dubna 2009 slaví své osmdesáté narozeniny. Patří medailon spisovatele na stránky hudebního serveru? V případě Milana Kundery tomu tak je. Milan Kundera není jen spisovatel, ale i vynikající znalec hudby. Stačí si přečíst jen jeho esej Můj Janáček a i ten, kdo o skladateli ještě neslyšel, se o něj začne zajímat.

Milan Kundera, vynecháme-li jeho básnickou sbírku Člověk zahrada širá z roku 1953, oslovil širokou veřejnost básnickou sbírkou Monology z roku 1956. Vztah muže a ženy prolíná celým Kunderovým dílem a v této sbírce se po "úrodných" padesátých letech nepíše o ženě soudružce, o společném plnění plánu, ale o bolesti lásky, nevěře a ostatních projevech lásky mezi mužem a ženou, které existují v každé době, jen se o nich občas psát nesmí.

Kunderu jsem začal vnímat až v šedesátých letech. Z jeho tří sešitů Směšných lásek mě dodnes mrazí z pronikavé analýzy lidských vztahů podané vysokou uměleckou formou. Milovníci kinematografie šedesátých let si vzpomenou na filmovou podobu některých povídek, například Já, truchlivý bůh režiséra Antonína Kachlíka z roku 1969, Nikdo se nebude smát režiséra Ladislava Helgeho z roku 1965. Vrcholem šedesátých let pro mě zůstává román Žert, zfilmovaný v roce 1968 režisérem Jaromilem Jirešem. Vedle Sekyry Ludvíka Vaculíka byl tento román pro mě v té době literárním světlem.

Po roce 1968 emigroval Milan Kundera se svou ženou Věrou, brněnskou TV hlasatelkou, do Francie, kde žije a tvoří dodnes.

V Paříži vydal řadu románů, z nichž Nesnesitelná lehkost bytí byla zfilmována, bohužel velmi špatně. Svá díla píše Kundera francouzsky a snad i tahle skutečnost mu proráží cestu ke světovým čtenářům. Některá díla na český překlad ještě čekají.

Podobně jako v případě Jaromíra Nohavici, i u Milana Kundery se o něm začalo loňského roku mluvit nikoliv v souvislosti s jeho dílem, ale s jeho minulostí.

Kundera, podobně jako jeho generační souputníci Pavel Kohout, Ladislav Mňačko, Jan Procházka a mnozí další, začal tvořit počátkem padesátých let minulého století. Byli velmi mladí, zažili II. světovou válku, zažili osvobození Sovětskou armádou a dali svůj hlas komunismu. Každý ze jmenovaných i nejmenovaných publikoval v té době tak, jak to bylo jedině možné. Ti, kteří tvořili jinak, publikovat nemohli nebo byli za svou tvorbu vězněni. Teprve později, když se poměry do jisté míry uvolnily, bylo zřejmé, jaký tyto osobnosti mají talent.

Je velmi těžké pro každého oddělit osobu tvůrce od jeho života. Knut Hamsun byl veliký spisovatel a zároveň i veliký kolaborant. Pečeť minulosti se ztrácí až plynutím času, někdy to trvá velmi dlouho. To, co je Kunderovi vyčítáno historikem, není v první řadě historický, ale spíše hysterický a bulvární přístup. Pro mě ale zůstává Milan Kundera žijícím géniem, jedním z mála, které tato země zrodila. Přeji mu proto hodně zdraví a tvůrčích nápadů a nám čtenářům, ať Milana Kunderu dočteme i v češtině.

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Honza H. - Re: Životy těch druhých a umění

|89.250.242.xxx |03.04.2009 14:55:00

Dobrý den, přečetl jsem si článek pana Pohla, kterého si vážím jako citlivého a znalého kritika a pozorovatele a osobně milého člověka. Domnívám se ale, že omlouváním podobných morálních selhání byť u známých osobností dělá medvědí službu. Že totiž žádné umění a umělecký výkon nemůže zakrýt fakt, že jsou mezi námi lidé, kteří dokázali udat své kamarády, blízké, či ostatní. Bylo to pro jejich pocit moci a převahy a vyjímečnosti nad těmi ostatními nebo naopak z pocitu a komplexu méněcennosti a snahy "něco" v životě dokázat a sebeuspokojit se? Mohu si desetkrát říkat, že Jarek Nohavica skládá hezké písničky, ale při tom všem mám na mysli, že v minulosti morálně selhal, když udával státní bezpečnosti. Je to stejné jako s vojákem na hranici, který se přece mohl netrefit do člověka, který chtěl utéct ze země obehnané ostnatým drátem. Ti lidé ale vážili cestu na STB a udávali někdy i své kamarády. Divíme se pak, že jsou ve funkcích ve státní správě, v masmédiích, atd. stále agenti bývalé státní bezpečnosti, když je ve společnosti k podobným morálním selháním taková tolerance ? Je mi daleko milejší člověk, který se v životě nijak neprosazoval a z pohledu "světa" nic v životě nedokázal, ale zachoval si čistý štít a morálku. A promiňte: ve 21 letech nebyl pan Kundera jalové telátko, které neví, co po jeho udání zákonitě nastalo !!! Nezastávejte se, prosím, těchto lidí, kteří svoji vinu neuznali či neprojevili alespoň elementární lítost. V republice žije spoustu čistých a poctivých lidí, kteří se nikdy s komunisty nedali do holportu,. Komunismus je zrůdná ideologie a každý ať se zamyslí nad tím, co svým členstvím či sympatiemi k minulému režimu vlastně podporoval !!! Záznam o udání pana Kundery je zde: http://img.aktualne.centrum.cz/182/62/1826250-miro slav-dvoracek-kundera-agent-abs-dokument-udani.jpg

Odpovědět

MK - Re: Životy těch druhých a umění

|193.179.126.xxx |03.04.2009 15:13:00

Jsi ten Honza H. kterého znám, nebo je to jen shoda jména a iniciály?
Řek bych že je ti méně než 30 let, proto to vidíš tak jednoduché.
Doufám, že podobně se zřekneš některých dnešních hvězd, až se přijde na triky, kterými se vedle provozování umění dostali k různým privatizačním záležitostem či podnikatelským projektům.

Odpovědět

Tomáš Pohl - Re: Životy těch druhých a umění

|195.113.8.xxx |03.04.2009 15:37:00

Víte, milý Honzo ( nejste asi Honza Hučín, s tím si tykám), ono je to velice těžké. Kdysi jsem psal, že libreto k buřičské opeře Braniboři v Čechách napsal udavač Sabina. Na koho je moc vidět, protože hodně umí, má to tisíckrát těžší než ti, kteří tiše udávali sousedy jen proto, že oni sami byli společenské nuly a sousedé měli třeba více majetku, byli úspěšnější či hezčí. Tohle není je otázka minulého režimu, tak to bylo, je a bude a v případě, kdy je zde diktatura, vyleze to vše napovrch. Já ¨nechtěl Milana Kunderu omlouvat, chtěl jsem mu především blahopřát, protože jeho dílo vždy budu rád číst. Nevím, kolik lidí, kteří se v bulváru dočetli o onom dopise ( já ho samozřejmě znám), vůbec kdy jméno Kundera slyšelo a pokud ani, kolik přečetlo jedinou stránku. Vlastu Buriana stálo vystoupení v jediném antesemitském a hnusném skeči stálo keriéru, tatímco jiní slavní, byli v Lize proti bolševizmu a poté hráli úderníky. Maršál Petain pomohl za 1. světové války vyhrávat dříve demoralizované armádě, o pár let později jej před kulkou zachránil jen vysoký věk. Nikdy není nic ani černé a ani bílé. Jak jsem napsal, vše odnáší čas. Kolik lidí dnes vzpomene na zradu Miloty z Dědic na Moravském poli ? Zůstává jen to, co má skuztečnou hodnotu bez ohledu na to, zda malíř, sochař či jiný autor byli vrazi, blázni, zrádci či něco obecně podobně obecně ošklivého. Děkuji vám za přečtení a plně respektuji vaše právo na názor.

Odpovědět

Honza H. - Re: Životy těch druhých a umění

|89.176.4.xxx |03.04.2009 22:15:00

Dobrý večer, pane Pohl,

Honza Hučín jistě nejsem, i když mi z toho všeho někdy pěkně hučí....Já si zkrátka myslím, že ty hodnoty, o kterých píšete, nejsou pouze v tom, že "někdo hodně umí", atd...Lidé, kteří dle lidských měřítek hodně uměli, zůstávali většinou sami, opuštěni, bez přátel, možná i nevyrovnáni sami se sebou a se světem., Já si právě myslím, že pravé hodnoty lidského života jsou někde jinde a že velikost člověka by neměla být poměřována tím, jestli někdo hodně umí. Pro mne je velikost člověka či jeho osobnosti poměřována tím, jaké dotyčný dokáže vytvářet vztahy a zda je ve svém nitru upřímný, nesobecký a nesebestředný. Vždyť přeci nezáleží na tom, zda po někom zbyde úchvatný obraz či vysoce ceněnné literární dílo, ale na tom, jak se zapsal do srdcí lidí a v jakých hodnotách směrem k ostatním prožil svůj život. Hodnotit člověka pouze podle toho, co dokázal, to by byl vlastně stejnýmaterialismus, jaký prosazovali a prosazují právě komunisté a obecně materialisté. Vždyť Exupery řekl ústy Maléhoprince, že "co je důležité, je očím neviditelné". Tak se toho držme a budeme bez problému rozlišovat, co je dobro a co je zlo. nejsme přeci žádní morální relativisté. "Nejsme jako oni"...A mějte se fajn !

Víte, milý Honzo ( nejste asi Honza Hučín, s tím si tykám), ono je to velice těžké. Kdysi jsem psal, že libreto k buřičské opeře Braniboři v Čechách napsal udavač Sabina. Na koho je moc vidět, protože hodně umí, má to tisíckrát těžší než ti, kteří tiše udávali sousedy jen proto, že oni sami byli společenské nuly a sousedé měli třeba více majetku, byli úspěšnější či hezčí. Tohle není je otázka minulého režimu, tak to bylo, je a bude a v případě, kdy je zde diktatura, vyleze to vše napovrch. Já ¨nechtěl Milana Kunderu omlouvat, chtěl jsem mu především blahopřát, protože jeho dílo vždy budu rád číst. Nevím, kolik lidí, kteří se v bulváru dočetli o onom dopise ( já ho samozřejmě znám), vůbec kdy jméno Kundera slyšelo a pokud ani, kolik přečetlo jedinou stránku. Vlastu Buriana stálo vystoupení v jediném antesemitském a hnusném skeči stálo keriéru, tatímco jiní slavní, byli v Lize proti bolševizmu a poté hráli úderníky. Maršál Petain pomohl za 1. světové války vyhrávat dříve demoralizované armádě, o pár let později jej před kulkou zachránil jen vysoký věk. Nikdy není nic ani černé a ani bílé. Jak jsem napsal, vše odnáší čas. Kolik lidí dnes vzpomene na zradu Miloty z Dědic na Moravském poli ? Zůstává jen to, co má skuztečnou hodnotu bez ohledu na to, zda malíř, sochař či jiný autor byli vrazi, blázni, zrádci či něco obecně podobně obecně ošklivého. Děkuji vám za přečtení a plně respektuji vaše právo na názor.

Odpovědět

Honza H. - Re: Životy těch druhých a umění

|89.176.4.xxx |03.04.2009 22:25:00

No pokud jsem ten Honza H, kterého znáš, tak mi jistě není méně než 30

A že to vidím jednoduché? Nikdy nemám tendenci zjednodušovat, naopak zajet na hlubinu, to mne vždy bavilo.
A současné rádobyhvězdy nejsou mými hvězdami. Kde není žalobce není ani soudce, takže pochybuji, že se kdy o jejich machinacích dozvíme. Svět Františka Ringo Čecha, Michala Davida a Františka Janečka je mi naprosto cizí. Mám rád Jardu Hutku a každého, kdo je ve svém jednání poctivý, upřímný a za důležité pokládá i věci, které se nedají změřit a zvážit.

Doufám, že podobně se zřekneš některých dnešních hvězd, až se přijde na triky, kterými se vedle provozování umění dostali k různým privatizačním záležitostem či podnikatelským projektům.

Odpovědět

P.Brůžek - Re: Životy těch druhých a umění

|90.177.213.xxx |04.04.2009 19:41:00

Vlastně vás chápu a nejen díky výroku z Malého Prince, kterého jsem poprvé přečetl v osmi či devíti letech a tenkrát jsem jej nechápal jako dnes po dalších četbách této knížky (k některým dílům je zkrátka dobré se vracet v různých fázích života). To co píšte je jistě pravda, z vašeho pohledu a vašich životních zážitků, ale z pohledu jiných je to třeba úplně jinak, což je na tom to krásné...

Odpovědět