Jiří Pavlica & Hradišťan a 100. výročí narození básníka Jana Skácela. Javory v akustické podobě. Sefardské písně od Misterios del Amor. Radůza odemykající nebe, Vladimír Merta s triem, Michal Prokop se šlapající kapelou Framus Five za zády a jazzmani The Survivors na dětském kolotoči.

Kdo jiný by se měl ujmout hudebních oslav 100. výročí narození Jana Skácela než Jiří Pavlica s Hradišťanem. Milovaný básník zemřel 7. listopadu 1989, těsně před pádem komunistického režimu, který ho nejdříve odsoudil k trvalému zapomnění a když ani to nestačilo, až do samého konce křehkému poetovi krutě ztrpčoval život. Než ho vlastně utrápil k smrti. Ve čtyřech verších dokázal Skácel sdělit víc než jiní málem knihou, vcítí a stulí se do nich dodnes snad každý a potkat někoho, koho nikdy nepohladily, snad ani není možné. „Jsem neskutečně rád, že jsem měl tu možnost se se Skácelem setkat, pracovat s ním a využít obrovské bohatství jeho poezie pro svou tvorbu. Zkoušel jsem zhudebnit i jiné básníky, ale nikdy to nebyla tak snadná a krásná práce. Je to prostě můj osudový básník,“ řekl Jiří Pavlica v rozhovoru, který se nejvíc týkal alba O slunovratu. Toho s tou Vodou, jak zní nejčastější odkaz na největší trhák v kariéře Hradištanu.

Radůza už není jako dřív živelnou dámou s harmonikou, protože dnes hraje na banjo, ukulele a kytaru, mezi nejvýraznější a nejchválenější naše písničkářky ale patří pořád. Poslední dobou s ní osud pořádně zamával, o čemž otevřeně vypráví na letošním dvojalbu Nebe je odemčené. „Vlastně jde o upřímný, místy až syrový deník uplynulých tří let mého života. Stárnu, a najednou vidím, že můj život už nemusí trvat kdovíjak dlouho. Tím pádem vůbec nepotřebuju dělat na někoho dojem, někoho se bát nebo sama sobě něco nalhávat,“ uvedla Radůza.

Už to vypadalo, že to Michal Prokop s natáčením zabalí, když mu nedávno na stole přistály nové texty a v tu chvíli, jak tvrdí vyhlášený milovník poezie, „chytil vítr do plachet“ a my se dočkali alba Mohlo by to bejt nebe.... Dokládá, že věk je pro Michala pouze číslo a čert vem šestasedmdesát. Rocker s nezaměnitelně soulovým hlasem a se skvělou kapelou Framus Five za zády se na Folkovkách proto představí v plné síle.

Písničkáři se v podstatě dělí na ty, co zpívají písničky a na ty, co zpívají poezii, jestli si rozumíme. A Vladimír Merta rozhodně představuje synonymum pro ten druhý případ, přičemž neznat ho není chybou, ale už přímo troufalostí. Legendární bard navíc za svou poezii ručí a bez myšlenky na něho nemůže začít žádný příběh o domácí písničkářské scéně.

Na festivalu se také naskytne ojedinělá příležitost slyšet legendární skupinu Javory v akustické podobě. Vše, co byste se o hudební kariéře sourozenců Hany a Petra Ulrychových chtěli dozvědět, a věřte, je toho ještě hodně, o čem nemáte možná zdání, se dočtete v knize Putovali hudci, kterou napsal jejich přítel Jiří Vondrák. Jinak, předpokládejme, se snad na Folkovkách nenajde nikdo, kdo by neznal alespoň některou z jejich skladeb, se kterými se navždy zapsali do dějin české hudby.

Co udělá kapela Open Office, když na ní během koncertu v Saudské Arábii spadne světelná rampa? To, co každá jiná přece: přejmenuje se na The Survivors (Přeživší) a natočí jazzové album Děti a rodiče ovlivněné estetikou pánů Pastrňáka, Skoumala, Mládka, či Wericha tak, aby si ho v autě nebo doma mohli pustit rodiče se svými potomky a následně se odešli společně povozit na dětský kolotoč. S multiinstrumentalisty Jiřím Slavíkem a Jiřím Levíčkem a perkusistou Jakubem Tenglerem. Řekněme s jazzovými hvězdami.

Zpěvačka Eliška Tesařová, perkusistka Marta Kratochvílová s loutnistou a kytaristou Janem Čižmárem a zpívajícím kontrabasistou Marianem Friedlem se ve skupině Misterios del Amor upnuly k hluboce emotivním sefardským písním dotýkajícím se tématu lásky. Kromě nich zazní také hudba podobného náboje a inspirativnosti z iberského světa a středomořské oblasti.