FOLKtime - Vaše brána do světa folku

O unikátní projekt letos s názvem Roots Revival nad Oslavou se postará trio Mehdi Aminian z Íránu, Petra Nachtmanova a Marian Friedl s přáteli. Po mnoha letech přijede (a mimo jiné s „piosenkami“ Karla Kryla) první dáma polské poetické písně Antonina Krzysztoń. Po pěti letech přijede fantastická skandinávská zpěvačka Jullie Hjetland, tentokrát s legendární dánskou kapelou Basco. A jedním z vrcholů festivalu bude jistě korsická polyfonie v podání kapely L´Alba. A noční koncerty doplní bardské písně z Anatolie v premiérovém českém koncertu jedinečné zpěvačky a hráčky na saz Petry Nachtmanové a premiéra debutového alba Vladimíra Javorského.

Niněry, harfy, housle a loni třeba flétny. O tom, co na koncertu od týden zkoušejících muzikantů uslyšíme, jsme se sice mohli dopředu pouze domnívat, hranice naší fantazie však přece jenom v minulosti limitovala volba nástrojů. Letos to budeme mít složitější. U Roots Revival nad Oslavou nepůjde ani tak o nástroje, jako spíš o hudební vklady protagonistů, a ty jsou jak zeměpisně, tak náplní pořádně rozlétané. Posuďte sami: hráč na flétnu ney Mehdi Aminian bude preferovat íránskou hudbu, multiinstrumentalista Marian Friedl zřejmě beskydskou, i když u něho jeden nikdy neví, a Petra Nachtmanova s loutnou saz poetické písně anatolských bardů. Při uvažování, kterým směrem trojice zamíří, nám moc nepomůže ani vědomí, že budou mít po boku perkusistku Noru Thiele s kontrabasistkou Helene Glüxam, to protože obě jeden den hrají jazz, následující klasiku a mezitím hudbu ze Středního východu. A nezapomeňme na manžela Petry Nachtmanové, skvělého tureckého multiinstrumentalistu Ceyhuna Kayu. Čeká nás bezpochyby nádherná, procítěně odzpívaná a mistrovsky odehraná hudba, což přesně odpovídá záměrům mezinárodního projektu Roots Revival, mající za cíl propagovat hudební tradice z celého světa a podporovat multikultur ní umělecký dialog.

Kdyby skupina L'Alba začala písní Paghjella, řeknete si, aha, tradiční korsická polyfonie. Takže se pohodlně usadíte a čekáte čirou a capella krásu mužských hlasů uvádějící do transcendentální blaženosti. Copak o to, těch se dočkáte, a opravdu jim to zpívá jako dávným ostrovním pastýřům, nicméně se polyfonii nerozpakují protnout s pouštním blues, ozvěnou řeckého rembetika, severoafrickými rytmy, Balkánem a obecně Středomořím, přičemž, a teď to začíná být nejzajímavější, se doprovázejí na elektrické kytary, indické harmonium, housle, flétny, mandolíny a neobejdou se bez baskytary. Nebojte, žádná moderna honící trendy a zachovejte klid, stejně jako pětice Korsičanů, když usedne okolo stolu s vínem a dobrotami, aby si zahrála a se vší vášní zazpívala, akorát že rozhodnutá osvobodit se od staletých pravidel. „Korsická polyfonie není jednou provždy daná, naopak, stále se vyvíjí, je v pohybu a my se s ní vydáváme docela novým směrem,“ vysvětlili členové skupiny.

Co o instrumentálním kvartetu Basco a zpěvačce Jullii Hjetland víme? Že jsou tak dobří, jak se o nich tvrdí, a že jejich mimořádná hudba náladami, rychlostí a lyričností odpovídá tomu, co hrají a o čem zpívají. Propadli starým, ale i novým skandinávským, anglickým a keltským příběhům a svůj eklektický mix tradic a původních skladeb nazývají Pan-Atlantic Mighty Folk. Dokážou bez mrknutí oka přepnout ze snění do trysku, z melancholických písní přejít k tanečním polkám, anebo vyprávět příběhy, což je práce zpěvačky Jullie Hjetland, narozené sice na dánském ostrově Funen v Dánsku, ale žijící také ve Švédsku, Norsku, Finsku a Grónsku, takže jich má v zásobě možná na dva životy.

Zpěv je pro skladatelku a kytaristku Antoninu Krzysztoń druhem modlitby a často zpívá o Bohu. Možná z vděku, že ji věnoval tak jímavý hlas a vnuknul poslání sjednocovat všechny lidi dobré vůle. Celý život se drží stranou showbyznysu a za svůj největší úspěch považuje přízeň vnímavých posluchačů. Na polskou písničkářskou scénu úspěšně vstoupila v 80. letech, v časech, kdy komunisté vyhlásili v zemi válečný stav. Namísto sahání po slávě, se uchýlila do undergroundu a kazety vydávala v samizdatu. Třeba ty s „piosenkami“ Karla Kryla, pro kterého získala srdce Poláků. Vystupuje často v kostelech a naplno se soustředí na poetické písně a balady, které jsou podle ní v souladu s tím, co cítí a co považuje za důležité pro svůj i náš vnitřní osobní růst, vedoucí k přemýšlení a vzájemnému dialogu.

Vladimír Javorský
foto: Kamila Berndorffová

„Loutna saz nemůže být klíčem ke špatným dveřím, otevírá pouze ty dobré, a pokud chcete, aby byla slyšet vaše slova, neobejdete se bez ní. Teprve když se spojí slova se zvukem sazu, stávají se z nás lidské bytosti,“ tvrdí Petra Nachtmanova, vídeňská rodačka česko-polského původu, která se za tajemstvím sazu neboli loutny bağlama vydala do turecké Anatolie, na Kavkaz a dál do Íránu. Po prvotním okouzlení navíc pochopila, že s výukou hry na loutnu, a ta není rozhodně jednoduchá, na sebe bere závazek studia její úžasné historie, stylové a regionální rozmanitosti a přímého napojení na súfijskou odnož šítského islámu, konkrétně na Alevity a řád Bektaši. Uctivým přístupem, znalostí hry, jazyka, poezie písní a bardských tradic ashiků si Petra získávala na cestách srdce a důvěru místních. Hrála a zpívala s nimi, kde se dalo a vždy poprosila: „Zahrajte mi písničku, kterou si mohu odvézt sebou domů.“

Lákat na hudbu, která teprve vzniká, není jednoduché. To snad je jasné. Do hlavy Vladimíra Javorského totiž nevidíme, ale jisté indicie by tu byly: debutové album mu pomáhá natáčet Marian Friedl se svými letitými spoluhráči a na Folkovkách ho také doprovodí. A jestli půjde o folkrockové, jazzem nebo lidovostí nasáklé písničky těžko odhadnout, takže se necháme, a jistě příjemně, překvapit.

Další informace najdete na webových stránkách www.folkoveprazdniny.cz.