FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pamatuju si, jak jsem seděl ve ztichlé Balbínově poetické hospůdce a v úžasu poslouchal písně černovlasého brýlatého písničkáře, kterého jsem vůbec neznal. Fascinovalo mě to o to víc, že jeho songy byly opravdu vtipné a jeho přednes jistý a usazený. To je Arnošt Frauenberg, pošeptal mi tiše Milan Jablonský a já si to divné příjmení nemohl ani po dvaceti minutách zapamatovat. Dnes už si ho sakramentsky pamatuju a jsem přesvědčený, že až si poprvé na Zahradě poslechnete, budete na tom stejně jako já.

Arnošte, tys byl ještě před rokem pro drtivou většinu zahradního publika poměrně neznámou persónou, nehlásil ses do soutěží a neobjevoval ses ani v klubech. Cos dělal v těch letech, kdy o tobě nebylo slyšet?

Ohledně muziky nic. Pět let jsem nevystupoval a na kytaru se prášilo doma v koutě. Přesto jsem ovšem nezahálel. Přestal jsem zlobit, zamiloval se a vzal si za ženu svoji Šárku. Obrátil jsem naruby žebříček hodnot. Na prvním místě jsou děti, máme Rosťu a Nelku. Těch pět let jsem budoval rodinu a zázemí. Teď je téměř vybudováno, takže se zase můžu věnovat písničkám. Jsem šťastný muž.

Pražským folkovým posluchačům budeš známý především díky vystupování v rámci Krychle v Balbínově poetické hospůdce. Jak ses ke Krychli vlastně dostal?

Krychle vyhlásila Konkurs. Bylo to moje první veřejné vystoupení po té zmíněné pauze. Jsem Krychli vděčný za svůj návrat na amatérskou písničkářskou scénu.

O tvých textech nedávno někdo napsal, že jsi zjevně ovlivněný plíhalovskou poetikou. Ztotožňuješ se s tím? Jaký typ písničkářů rád posloucháš?

Mohu jen říci, že Plíhalova poetika je blízká mému srdci, takže to tak možná bude. Poslechnu si rád každého písničkáře. Ti co vidí věci s jistým nadhledem u mě však  mají  protekci. Jsem od přírody optimista. Co mě vždycky pohladí po duši je Marek Eben. Na druhou stranu mám rád třeba sarkastickou tvorbu Jiřího Dědečka. Nebo Wabi Daněk. To jsou písně k ranní kávě na zahradě.

Drtivá většina tvých textů má poměrně originální náměty. Taháš je z rukávu jen tak, nebo je to výsledek nějakého dlouhého vysedávání nad papírem?

V období "před pauzou" jsem často vysedával nad papírem, teď v období "po pauze" nemám na vysedávání tolik času. Většinou tvořím za volantem a domů si přinesu téměř hotový text. Ten pak jen přepíšu a doladím. Takže vlastně nevím, jak to opravdu je.

Mnozí návštěvníci koncertů Slávka Janouška ani nevědí, že námět jeho nejnovějšího hitu, dětské ukolébavce o ovečkách, vlastně pochází od tebe. Jak k tomu došlo, že píseň dodělal a hraje právě Slávek?

Slávek provozuje textařskou dílnu (http://www.forum.slavekjanousek.cz/) a já tam hodil do placu jednu sloku písně, která už ale byla v šuplíku hotová. Zajímalo mě, jak by se mohl příběh ovce odvíjet z jiného úhlu pohledu a tak jsem vyzval  návštěvníky dílny k napsání dalších slok, že z toho pak třeba poskládám nějakou společnou verzi. Slávek téma uchopil po svém a píseň dopsal celou. Když jsem ten text četl,hodně jsem se zasmál . Slyšel jsem to pak živě a v jeho podání s doprovodem na sitár je to fakt povedené.

Pokud bys měl vybrat některý ze svých charakteristických textů jako ukázku pro čtenáře, kteří tě ještě neslyšeli, který by to byl?

Já doufám, že každý můj text je pro mě charakteristický. Jednu dobu jsem napsal takový seriál písní o hmyzu a oni se docela chytli. Zdá se mi, že od té doby mám ale tak trochu nálepku písničkáře, zpívajícího jen o zvířatech. Tady je tedy text zbrusu nové písně Kominík. Ten by pro mě mohl být charakteristický v současnosti.

Kominík

Vy co jste láskou zlomení

Mám pro vás dobré zvěsti

Procházel tudy komeník

A ten prý nosí štěstí

Tak to snad všechno objede

Když už tak městem táhne

Já na něj čekám s obědem

Kdo může ať si sáhne

Chvíli se prochází

Pak si dá v baru kávu

Špinavý od sazí

Rozjasní den

Sahám si na knoflík

Přišitý na rukávu

A jen tak v pantoflích

Vyběhnu ven

Čapkou se nebes dotýká

Když ke komínu kráčí

S vrabčákama si potyká

Tančí po hřebenáčích

A při tom tanci po střeše

Jako roj komet s vlečkou

Jiskřičku v každém vykřeše

Černé "i" s bílou tečkou

Chvíli se prochází

Pak si dá v baru kávu

Špinavý od sazí

Rozjasní den

Sahám si na knoflík

Přišitý na rukávu

A jen tak v pantoflích

Vyběhnu ven

Snad je tam ten můj kominík

Snad každý svého máme

Ten co je v lásce nevinný

I ten co srdce láme

Já mám ho čím dál raději

Když z perspektivy ptačí

Shazuje dolů naději

A s tou už dá se začít

Pokud se nepletu, dostal ses letos poprvé v Konkursu Zahrady až do samého finále. Jaký máš z toho pocit?

Samozřejmě dobrý. Je to milé o to víc, že jsem se hlásit nechtěl, neboť jsem si myslel, že jsem na to už starý. Když jsem ale zjistil, že se Konkursu zúčastňují takoví bardi jako Franta Vlček, Michal Knébl či Jarda Urbánek, tak jsem se zastyděl a Konkurs obeslal. Po zastávkách v Turnově a Kuřimi teď tedy mířím na konečnou do Náměště. Mám opravdu dobrý pocit. Nečekal jsem to ani trochu.

Máš nějaké oblíbence, nebo zpřízněné duše mezi písničkáři, se kterými se letos utkáte v Náměšti o písničkářského Krtečka? Eventuelně proč?

Nebudu jmenovat, abych nikoho neurazil, ale je to Jarda Urbánek. A taky Sedláček s Knéblem. Jejda a Martina Trchová a Tereza Terčová. Jo a nesmím zapomenout na Disneyband a T'N'T a hlavně Nestíháme. Samozřejmě je tu pak Marcel Kříž a Dave Vysloužil a v neposlední řadě Milan Sova. Trošku vede Jarda Urbánek, je to písničkář vybavený vším, čím by měl písničkář vybavený být.

Připravil sis pro zahradní obecenstvo nějaký zvláštní repertoár, nebo zahraješ osvědčené písně?

Přiravil jsem si osvědčené písně - je to docela zvláštní repertoár.

Díky za rozhovor, zahradní vizitka následuje:

Účastnil se už prvních konkurzů ještě v Hlučíně. Má tedy poměrně propracovanou prehistorii s vystoupeními na Smiřickém hrnci, v Telči či u Samsona na Muzice v Hrádku. Pak se odmlčel a byl prakticky zapomenut. Nyní je ovšem zpět. Bydlí v městečku Žebrák kousek od Prahy a je členem pražského písničkářského sdružení Krychle. Většina jeho písniček je krátká, hutná, vtipná a poměrně často o zviřátkách. Slovní humor uplatní i v říkankách mezi písničkami, ale nenamluví toho moc. Celkový dojem - písničkář mezi třicítkou a čtyřicítkou (věk i teplota) klasického stylu s akustickou kytarou, trochu upomínající na Pavla Dobeše. Ale jen trochu a Pavel nemá náušnici.