Letos jsem se po třech letech vrátila do Vysokého Chvojna, kde se 14. a 15. června uskutečnil festival Folkové Chvojení. Přírodní amfiteátr v arboretu byl prozářený sluncem a listy dubů a jírovců hrály těmi nejživějšími a nejhezčími zelenými barvami.
Páteční program začínající v 17:00 odstartovala skupina Madalen, která přijela z Mohelnice ve čtyřčlenné sestavě (Honza Štaigl, Věrka Štaiglová, Katka Vepřková a Pavel Skorou). Naservírovala nám folkovou hudbu jak se patří. V průběhu jejich bloku se trousili diváci.
Folkovou kapelu Madalen, vystřídala poté Alibaba. Trio, u kterého mě zaujaly nezapomenutelné dvě gibsonky a písně prodchnuté blues. Nezaměnitelný zvuk ve srovnání s jinými uskupeními.
Další kapelou z Moravy byla Bujabéza, která hraje zejména lidové písně v moderní úpravě a hávu a s velmi živým nasazením. Zpěvačka Bujabézy Zuzka Mimrová se mimořádně objevila na pódiu  i s akordeonem. Klobouk dolů… Večer před Chvojením ho držela v ruce poprvé!

Kamelot ve své legendární sestavě foto: Houbák

Domácí a pořádající Marien foto: Houbák

Žalman a Míša Hálková foto: Houbák

Služebně starší vyznačující se silnými vokály, výraznými sóly a bluegrassovým zvukem byla kapela Sem Tam. Svým zvukem přenesla posluchače z moravských lidových tónů k těm americkým.
Bránou procházeli pořád noví a noví dychtivý návštěvníci, kteří se vypravili shlédnout zejména poslední tři kapely tohoto večera. Pravdou je, že prohloupili, protože od samého počátku stál program za to, nejen jeho závěr.
Sem Tam na pódiu vystřídal Kamelot ve své legendární sestavě a ještě několikrát umocnil už tak úžasnou atmosféru. Nechyběly nejznámější hity např. Země antilop, Čas rozchodů, Zachraňte koně. A celý amfiteátr je zpíval s ním v obrovském sboru. Bez přídavků je publikum nenechalo odejít.
Pak přišla hostitelská kapela Marien, která kromě svých starších i novějších písní zahrála i úplnou novinku – píseň Cestou za tebou, kterou skupina nacvičila a nahrála pro kompilační album FOLK ŽIJE!. Ani Marien nemohli odejít bez přídavků. U písně Zrcadla nastalo něco nečekaného… Na pódiu se objevil Pavel Žalman Lohonka i s celým svým Spolem...... „Kdo zkouší stavět most mezi černou a bílou, mezi ošklivostí slov a krásou labutí, kdo hledá souvislost mezi důvěrou a vírou, narodil se v prázdném století…,“ zpívali s Marien. Celý ten výjev na jevišti ještě podpořilo zpívající publikum a mělo to takovou sílu, že mi naskakovala husí kůže a cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy dojetí. Určitě si i vy vzpomenete, kolikrát zpíval Pavel Žalman Lohonka s Marien v pozadí. Teď se to obrátilo a byl to pro mne  největší a nejsilnější zážitek z celého večera.
Po Marien vystoupil Žalman a spol. v "mladé" sestavě, v které hraje v posledním roce a půl. Rozezpívaní posluchači už všechny písně zpívali s ním. Možná snad kromě písně Vítr z Hor, kterou též nedávno skupina natočila pro kompilaci FOLK ŽIJE!.

Olomoucká skupina Domino foto: Houbák

Bára Šůstková ze skupiny Seiftiú foto: Houbák

Jediný písničkář na festivalu - Monty foto: Houbák

Po oficiální části programu následoval ještě session, který trval až do časných ranních hodin. Pro zajímavost ještě doplním, že pátečním večerem, kterým prováděl slovem Václav Souček běžel od 19:00 do 23:00 přímý přenos z festivalu ve vysílání Českého rozhlasu v rámci dne podpory obětí postižených nedávnými záplavami.

V sobotu jsem dorazila kolem desáté, někteří teprve vylézali ze spacáků, někteří dokonce ještě spali. Bylo krásné slunečné ráno, které věštilo teplý letní den. Na scéně probíhali poslední přípravné práce a v jedenáct hodin hráblo do strun nejprve Domino z Olomouce. Stejně jako v pátek Bujabéza i Domino přineslo do východočeských luhů a hájů trochu moravského hudebního folklóru, zazněla ale i Ta země je tvá zem od Rangers, nebo v angličtině píseň Children Go.
Z Hradce Králové přijeli nejspíš nejmladší účinkující Folkového Chvojení, vítězové oblastního kola Porty v Pardubicích – kapela Seiftiú. Troje housle, violoncello, kytara… Mělo to sílu… Nejvíc se mi líbila píseň Barokní anděl a Happy end. Publikum asi nejvíc pobavila píseň Moucha: „…Každý z nás to jednou zažil každý z nás už jednou vraždil…“.
Minimálně stejně upoutal posluchače těžko přehlédnutelný písničkář Monty pocházející z Ostravy. Píseň o domácím zvířátku jsem si zazpívala s ním nejen já. Velmi zábavná byla píseň Tuli-pán, s jejímž textem Montymu pomáhalo obecenstvo díky zpěvníku Chvojník, které každý obdržel po vstupu. Zvlášť pointa této písně publikum rozesmála. I Monty jako jeho předchůdci musel přidat. Přiřítil se zpátky na pódium, až to vypadalo, že smete dnešního konferenciéra Mirka Ošance.

Terka Bárová ze Šantré foto: Houbák

Pavel Dobeš s Tomášem Kotrbou foto: Houbák

Stráníci a skupina Mrakoplaš foto: Houbák

Mirek Ošanec se ale nedal a kromě toho dokázal celý den kočírovat nabuzené publikum, které se dožadovalo i velkého množství více přídavků.
Poutníci sice mají za sebou čtyřicetiletou existenci, ale z původní sestavy už zbyl pouze kontrabasista Jiří Pola, je však obklopen skvělými muzikanty, kteří se někdy až předhání v dobrém slova smyslu, kdo zahraje lepší sólo. Při pohledu na scénu jsem si všimla, že jsou velmi úspornou kapelou co se prostoru týká, protože se téměř bez ustání pohybovali jeden vedle druhého.
U Šantré mě dostaly naprosto neobehrané slovní obraty…, např. u písně Až na ty kecy: „Dneska se zmaluju jak nevidomá šlapka, hadry si navlíknu jak z Walta Disneye, na rohu pověsím se na prvního chlápka a je mi fuk, jestli se mi vysměje…,“ také prolínání různých stylů.
4zdi z Pelhřimova budou letos na podzim slavit deset let své existence. Tato čtyřčlenná kapela nabídla publiku folkovou muziku s texty ze života. I 4zdi najdete na kompilaci Folk žije!.
Od klasického folku s jemnými melodiemi a vokály jsme se poté přenesli k písním Folk teamu. V zádech mě mrazilo z písně Skála. Bavila jsem se např. u písně Nadčlověk.
Poté nastala drobná změna v programu. Místo Stráníků se na pódiu pro vyvážení objevil Pavel Dobeš a Tomáš Kotrba. Zazněly písně z poslední desky Banány a nechyběly samozřejmě staré známé Něco o lásce, Jarmila, Blažek, To tedy ne a moje nejoblíbenější Pražce s úžasným kytarovým sólem Tomáše Kotrby, kterým by mohl konkurovat i Miloši Dvořáčkovi.

Epy de mye foto: Houbák

Plné hlediště poslouchající Druhou trávu foto: Houbák

Žamboši přivezli to nejlepší ze Vsetína foto: Houbák

Následovali již avizovaní Stráníci, tentokrát podpoření kapelou Mrakoplaš v rámci projektu 60 + 30 = 10. Písně Stráníků proto hned chytili progresivnější nádech. Nejvíc mi udělalo radost, že jsem konečně slyšela naživo Cestu domů (Homeward Bound) a První sníh (The Sound of Silence). Stráníkům děkuji za pozitivní energii, kterou ve mně opět a opakovaně jejich muzika zanechala.
Pro mě poslední kapelou letošního Chvojení byl Cop, pak jsem z rodinných důvodů musela opustit gradující atmosféru, skvělou hudbu i narvaný amfiteátr. Mé poslední kroky pronásledovala slova: „Tvých pár minut si připíchnu jak kytku na kabát…“.
Snad ptáci mi ale donesli, že Lucce z Epy de Mye to moc slušelo a Epíky uváděla, Žamboši a Druhá tráva byli naprosto úžasní a Javory ještě před prvním přídavkem měli aplaus vestoje, správně česky „standing ovation“. Pak se hrálo na scéně bez aparatury např. Joe z Ikarie a Zrcadla, session poté pokračoval až do brzkých ranních hodin.
Díky za dva krásné dny kapelám, tvůrcům festivalu Folkové Chvojení i dobrému zvuku pod rukama Petra Michala a už teď se nemůžu dočkat 6. července na křest kompilačního alba Folk žije! v Bražci nedaleko Náchoda. To bude díky obsazení rozhodně stát za to!

Závěr festivalu patřil skupině Javory foto: Houbák