FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Dnešní fotoreportáž vás zavede na první dvě vystoupení sobotního večera na amfiteátru Zahrady 2011. O zahájení letošních koncertů na největší festivalové scéně se zasloužily skupiny AG Flek a Jablkoň.
První večer na amfiteátru zahajoval AG Flek. Tahle kapela se stala jednou z legend českého folkrocku už v 80. letech, kdy její jádro tvořil Ivo Viktorin, Karel Markytán, Blanka Táborská a Josef Šobáň. Postupně pak prošla řadou proměn (nejdůležitější pro další vývoj bylo angažmá Vlasty Redla po odchodu Blanky Táborské), až nakonec z původního obsazení zůstal jen baskytarista Josef Šobáň. K obnově původní základní sestavy došlo v roce 1996, ale fungování kapely bylo z mého diváckého hlediska rozpačité. Stále se znovu vracela a zase rozpadala a kvalita koncertů byla značně nevyvážená. Výrazný zlom pro mne nastal v roce 2007, kdy vydal AG Flek koncertní DVD ke 30. výročí založení a kapela se ustálila do dnešní podoby (k původní čtveřici se přidal Michael Vašíček a David Velčovský). Od té doby hvězda kapely svítí na hudebním nebi jasně a flekovské koncerty jsou ozdobou každého festivalu. Na Zahradě 2011 to nebylo jinak a lepší zahájení programu na amfiteátru si dramaturg nemohl vymyslet.

Amfiteátr byl již od začátku sobotních koncertů solidně zaplněný. AG Flek se tak jako první účinkující ukázal být dostatečným tahákem. foto: Klokan	Pánové Karel Markytán a Michael Vašíček předvedli divákům ukázkovou minimalistickou kytarovou synchronizaci. foto: Klokan
Expresivní Ivo Viktorin... foto: Klokan	...a romantická Blanka Táborská... foto: Klokan
...která se ovšem dokázala v mžiku proměnit v tygřici. Před pár lety po vzkříšení původního AG Fleku jsem měl k jejímu zpěvu často výhrady a vzpomínal jsem, jak jí to znělo na první desce. Blanka se však dokázala postupně dostat nejen do bývalé formy, ale myslím, že ji v současnosti i překonává a určitě paří k nejlepším českým zpěvačkám. foto: Klokan	Ukázkovou tečku za vystoupením AG Fleku předvádí Karel Markytán. Pokud vám tehle kapela ve vašich hudebních obzorech dosud uniká, je ta pravá chvíle se vypravit na její koncert. AG Flek hraje ve výtečné formě. foto: Klokan

Druhým vystupujícím byla skupina Jablkoň. Ta se od začátku své existence pohybuje na hranici toho, co v hudbě dokáže běžný divák pojmout. V jejím případě dostává výraz umění zcela nový význam. Jde totiž (kromě samozřejmého hudebního umu) o umění nejen stát na jedné noze na uvedené hranici, ale i občasná levitace za jejím okrajem. Tato dovednost udržuje Jablkoň zaslouženě na velkých pódiích, zatímco spousta dalších avantgardních (i když hudebně jistě nadaných) kapel živoří na vedlejších scénách, či spíše v malých klubech. Je pravdou, že na muziku Jablkoně musí mít člověk náladu a kdekdo ji v sobě nenalezne nikdy, ale publikum na Zahradě z větší části určitě tato kapela zaujala. I zde musím pochválit dramaturgii večera, protože po melodickém folkrocku AG Fleku byla "anotherworldmusic" Jablkoně určitě pro diváky přijatelnější, než kdyby přišla po jiné melodicky provokující muzice.

Jablkoň zaujale nejen muzikou, ale i rozmístěním na pódiu, na němž byla rozdělena na levé a pravé křídlo se zadní podporou bicích. Ústřední místo vpředu tak zůstalo prázdné. foto: Klokan			Uvedené rozdělení je ale v pořadku, protože každé křídlo Jablkoně má svůk ráz. Zatímco levá strana ve složení Martin Carvan a Johny Judl tvořila spolu s perkusistou Petrem Chloubou spolehlivou hudební základnu, pravé křídlo dvojice Michal Němec a Anička Duchaňová zaujalo roli strůjců show směrem k divákům. foto: Klokan
foto: Klokan		foto: Klokan		foto: Klokan
Anička se navíc ukázala jako zdatná multiinstrumentalistka. Zde si můžete prohlédnout jeden z nástrojů, jehož jméno sice neznám, nebyl moc vidět a vůbec nebyl slyšet, ale za to je třeba se na jeho ovládnutí pekelně soustředit. A jak se na něj hraje? Však se podívejte.
Hlavním nástrojem Aničky však byl saxofon foto: Klokan			Při hře na tento nástroj ze sebe vydala úplně všechno a publikum v Náměšti to ocenilo. foto: Klokan
Jedinou věcí, kterou jsem nedokázal odhadnout bylo, zda divákům v zádních řadách amfiteátru nebude chybět významná část vizuálního dojmu, který mohli mít vystoupení Jablkoně lidé vpředu. Možná by nebylo na škodu pro příště mít na amfiteátru i nějaké větší projektové plátno a šikovného kameramana, který by zároveň nerušil na pódiu. Já si z předních pozic Jablkoň užil náramně a pro návštěvníky jejich koncertů doporučuji pro jistotu si sedat do předních pozic. foto: Klokan

Příště se podíváme, jak první večer na amfiteátru pokračoval. Jednotlivým účinkujícím se už nebudu věnovat sice tak detailně, ale zase jich uvidíte víc.