v roce 2018 jsem s výhradami chápal proč jste přijal ruské vyznamenání jako ocenění propagace ruských písničkářů. Co už jsem nechápal, proč jste si ji nechal připnout někým jako je prezident Putin. Ale dobrá, je to Vaše cesta, Váš život a Vaše hodnoty. Tomu, že se nic nezměnilo ve Vašem postoji ani v posledních dnech, nerozumím a ani rozumět nechci. V těch dávných bolševických totalitních časech jsme si s Vámi ztotožňovali boj proti lidské blbosti, gaunerství a proti všemu zlu, které nás obklopovalo. Přiblížil jste nám neskutečně skvěle Bulata Okudžavu a Vladimíra Vysockého, byť se přiznám, že dodnes mě oslovují nejvíc texty Milana Dvořáka, ale popularizace je nepochybně Vaše zásluha. A klidně si řekněte, jaká nula se do Vás teď opírá. Po prvních bojích a okupaci u Doněcka před osmi lety, jsme nechali u nás přespat paní, která utíkala před válkou s pár věcmi, které z vybombardovaného domu zachránila a vyřídili jsme jí azyl. Přišlo mi to normální. Asi bych se jí na Vašem místě nedokázal podívat do očí. Nechat si metál, který mi připnuly ruce válečného zločince, to je hodně silná káva. Zůstanou Vaše úžasné písně. Oddělil jsem si je od Vás. Je mi z Vás moc smutno.
Sdílet na...
|