Folk jako styl života?

28.01.2003 Folk jako styl života? (Klokan)

FCT festivaly jsou ještě od 80. let spojeny s pohodou, výbornou atmosférou v hledišti i na pódiu, či s jamy zúčastněných kapel i muzikantů z řad diváků do rozbřesku. Slýchám a čtu z různých stran, že označování folku jako stylu života je pouze alibismus, aby se zastřela hudební nedokonalost folkařů. Pokud ale vlastníte kazety či desky z plzeňských Port, určitě na vás dýchne divácký i muzikantský zápal pro tuhle muziku. A také vás nenapadne hledat v písničkách v první řadě upadlé tóny interpretů.

Doba se ale mění. Porta se nám rozdělila a vznikla spousta nových festivalů a kapel. Na první pohled tak vznikly výborné podmínky pro celý hudební žánr. Jaká je skutečnost? Zkusím se podívat na festivaly z různých pohledů. Vycházím přitom hlavně z posledního léta, kdy jsme s kapelou sjezdili po celé naší zemi festivaly všech typů. Nedělám si přitom samozřejmě nárok na objektivní pravdu (myslíte, že něco takového existuje?).

Kapely
To se nám urodilo. Každý rok FC hlásí stovky přihlášených kapel na konkurz Zahrady a to určitě nejsou všechny. I technická úroveň muzikantů se podle mého v posledních deseti letech výrazně zvedla. Je vidět, že řada kapel má opravdu pořádný odborný hudební základ i prostředky na rozvoj svého umu. V tomto ohledu by byli "staří" matadoři často určitě převálcováni. Na druhou stranu je však znát (nejčastěji u těch hudebně nejzdatnějších), že jednotlivé kapely chtějí především prezentovat pouze své písně a svůj um. FCT jako žánr a styl je až tolik nezajímá. Jak si jinak vysvětlit, že velké množství skupin dorazí na místo koncertu hodinu před vystoupením a mizí do hodiny po něm? Uniká jim tak atmosféra samotného festivalu, těžko se seznámí s jinými kapelami a s jejich tvorbou. Asi je to ani nezajímá, ale co pak z celé akce mají? Pocity z vlastního vystoupení, někdy honorář či peníze na cestu. To jde pak ale spíše o vlastní exhibici než o setkávání lidí, jak se prezentoval folk dříve.

Diváci

Přibylo nám kapel a hudebních akcí, ale lidí ne. Netroufám si tvrdit, zda jich ubylo či přibylo. Každopádně se rozmělnili a jezdí na těch pár svých festivalů. Víc se toho opravdu stihnout nedá. Také nové kapely obtížně prorážejí do hromadného povědomí. Každá kapela si urve pár desítek až stovek fandů. Při tom množství skupin není divu. Velké množství lidí si pamatuje těch pár starých dobrých osvědčených skupin, které se jim stále líbí a vyrazí tedy na ně. Je pravdou, že jsem si všiml, jak už často berou diváci na koncertech i nové kapely a písničkáře. U stánku s jejich CD ale už takový zájem vidět nebyl. Nakonec stejně skoro všude zaslechnu stížnost, že letos to obsazení za moc nestálo.

Zdá se mi také, že divácká populace tak trochu stárne a průměr se dostává k cca třiceti letům. Často se už jedná o rodiny, které vyrazí na festival i se svými ratolestmi. Po skončení koncertu (nebo i předtím) pak logicky mizí ve stanech nebo auty k domovu. Přeci jen "pařba" s potomky není asi tím nejlepším příkladem. Ubývá tak života na festivalu mimo koncertní dění. Loňská Telč by mohla vyprávět.

Atmosféra
foto: Michal Pick ©

Při samotných koncertech se situace příliš nemění. Muzikanti se snaží navázat kontakt s publikem a diváci je odměňují potleskem. Bohužel volání "umí" nahradil hromadný hvízdot. Jednak se těžko pozná, zda je určitý hvízdal kapelou nadšen nebo pohoršen a navíc uši před ním stojících lidí dostávají pěkně za uši. Přibylo tanečních kotlů pod pódii, ale to se dalo vzhledem k tvrdšímu zaměření muziky na festivalech očekávat. Sám se do nich občas vrhám. Problém bohužel vzniká, když zmiňovaný kotel stíní v pohledu větší části hlediště. Pak se stavím jasně na stranu sedících diváků.

Velká změna atmosféry se ovšem udála mimo koncerty. Nezávislé jamy se na festivalech stávají spíše raritou. Hromadné zpívání a posezení se už asi nestíhá. Souvisí to určitě i s výše uvedenými rodinnými povinnostmi mnoha diváků. Navíc velká část lidí, kteří dříve vedli pokoncertní jamy si také založili vlastní kapely. To už se těžko vedle vlastních věcí člověk učí ještě nějaké cizí písně pro společné zpívání. A s přibývajícím množstvím kapel přibývá i písniček, a tak se na písních mladších deseti let lidi ve větším měřítku moc neshodnou.

Máme tu ale i zcela nové fenomény. Před pár lety se na festivalech objevili "bubínkáři", kteří neúnavně dostávají své okolí do transu nebo do šílenství - podle nátury a zaměření. Bohužel zvuky bubnů se šíří tak razantně a daleko, že v jejich i vzdálenějším okolí nemůže existovat jiná společnost. Navíc si na ně na městských festivalech stěžují často domorodci. Celý festival pak trpí policejními či městskými omezeními a zákazy. Opět je výborným příkladem Telč nebo také loňská Zahrada.

Pořadatelé

Výrazný bezprostřední vliv na atmosféru festivalu mají také pořadatelské týmy. Pokud dokáží vytvořit pohodu v zákulisí, kapelám se hned lépe hraje a zájem o účinkování na takové akci pro roste. Příkladem mohla být loňská Zahrada, na kterou se ke mně v tomto ohledu donesla slova chvály hned z několika stran. Nejde ale jen o takto velké akce. Na řadu malých festivalů jezdíme rádi třeba i bez slíbeného nároků na cesťák jen proto, že je pořádá parta nadšenců, kteří akci dobře zvládají a dokáží udělat pohodu. Samozřejmě, pořadatelé také mají vliv na náladu diváků. Akce s přemírou organizovanosti mají stejně chladnou odezvu jako festivaly, kde se organizace podcenila. Jako ve všem to chce vyváženost.

Medvědí službu dělají žánru pořadatelé na akcích, kde se myslí jen na samotné koncerty. Po oficiálním konci, se zavře areál nebo bar a člověk si nemůže někde jen tak zahrát ani kdyby chtěl, protože je mu dáno najevo, že tady už nemá co dělat. Při vší úctě si nemyslím, že by folková muzika byla pupkem hudebního světa. Nemyslitelnou součástí je právě život kolem. Pokud s ním pořadatelé nepočítají, lidi jim budou za chvíli na festival chodit jen na pivo na popovídání se sousedy s muzikou na pozadí.

Musím ovšem zdůraznit, že tady nevidím situaci nijak zle. Pohodových akcí je dost a spíše jich přibývá. Spíše je mi líto, že se podle mého často podceňuje propagace akcí. U některých malých festivalů se mi s trochou nadsázky zdá, že pořadatelé si chtějí udělat pohodu sami a dělají si festiválek pro sebe. Plakát člověk pak potká nezřídka až na bráně areálu.

Dramaturgie

Přiznám se, že o dramaturgii festivalů v osmdesátých letech nevím zhola nic. Každopádně jsem uvítal, když se v devadesátých letech festivaly začly otevírat jiným hudebním žánrům. Postupem času se mi však zdá, že někteří dramaturgové hledají originální kapely až příliš prvoplánovitě. Začínají tak být k vidění "folkové" kapely s prvky blues, jazzu, swingu, flamenga, kostelní hudby, řeckého folklóru a já nevím čeho ještě. Naopak mizí především z velkých akcí kapely s obyčejnou písničkou, která by se dala zahrát třeba jen tak na kytaru.

Počítám se mezi diváky poměrně hudebně tolerantní, ale když se řekne dneska folkový festival, tak si už pod tímhle pojmem neumím představit skoro vůbec, co tam asi uslyším. Když mám chuť na jazz, jdu na jazz. V bluesovým klubu čekám blues. A pokud jedu na folkovou akci, mám chuť převážně na folk. Zpestření do jiných žánrů uvítám, ale nesmí to převažovat. Jak si má potom žánr vytvářet dál svojí diváckou obec, když nedokáže lidem říct, co od něj mohou čekat?

K dramaturgickým trendům mám ještě jednu poznámku. Stále přibývá festivalů, kde končí koncertní program hluboko po půlnoci. Upřímně lituji kapely, které v tu dobou jdou na pódium (také se nám to už stalo). Obecenstvo je často už tou dobou značně prořídlé a nesoustředěné. Navíc po skončení takové akce je už také těžké rozvíjet nějaké další aktivity a člověk je rád, že upadne do spacáku. I když existují čestné výjimky, na většině festivalů bych dřívější konec rozhodně uvítal. Sice se tam pak vejde o jednoho až dva účinkující méně, ale ono z pohledu kapely opravdu obvykle po půlnoci není už o co stát.

Po pravdě jsem zvědav, kam se bude český folk dál ubírat. Zatím se mi zdá, že se rozptýlí asi do ostatních žánrů a velké festivaly se přesunou do pozice právě multižánrových přehlídek Atmosféra všeobecného souznění by tak z takových akcí nutně postupně vymizela. Nebojím se ale úplného konce. Řekl bych, že zlehka nabírají sílu malé festiválky, které jsou opravdu především o FCT žánru, ale i pohodě kolem něj. Uvidíme, zda se stanou jen skanzeny minulosti nebo podhoubím pro budoucnost. Jak to vidíte vy?

Sdílet na...

| Více...

< Předchozí		Další >

Komentáře pro tento článek

Jméno:

Email:

Název:

Naše hlavní město

antispamová kontrola

UBBKód:

Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

David Maroš - Ořešák - Re: Folk jako styl života?

|195.39.30.xxx |28.01.2003 19:30:00

S clánkem souhlasím, je to pekne napsané.

Pridal bych poznámku k odstavci "Diváci":
Myslím, že diváku oproti 80.letum ubylo. Jednak se rozmelnili do vetšího množství akcí (jak je uvedeno v clánku), ale dnes lidi mají nesrovnatelne vetší možnosti podnikat, cestovat, apod. (nebo pasivne koukat na komercní televizi!). Podle toho vypadá návštevnost na nekterých treba i dobrých akcích.

David Maroš - Orešá

Odpovědět

Kuba Huba - Re: Folk jako styl života?

|194.149.124.xxx |29.01.2003 18:07:00

A jak to vidím já? Možná trošku sobecky, ale myslím si že budoucnost mají práve ty menší festiválky, kde se projevuje daleko lepší atmosféra a rovnež nárocnost není taková at už pro úcinkující ci diváky. Rozhodne radeji navštívím menší festival, kde bude méne kapel a méne diváku, protože mi to zarucí vetší komornost i kontakt s okolím, vcetne napríklad lepší dohody z poradateli ohledne zábavy po oficiálním konci. Vetší festivaly jsou podle mne na hrane zániku. Anonymita je neprítel takových akcí, a úmerne s její výškou klesá kvalita. Myslím, že ten kdo jako první rekl: "záleží na kvalite, ne na kvantite" byl divák nejakého festiválku ;-)
p.s. jinác Klookane za clánek volám umííííííí ;-

Odpovědět

medved - Re: Folk jako styl života?

|146.102.32.xxx |29.01.2003 18:54:00

Moc hezkej clánek. Jenom jedna vec tam neni uvedena a to je cena lístku. Jasne, každá sranda neco stojí. Jenom si nemyslim, že lidi maj tolik penez aby se sebrali, jeli pres pul republiky a zpet. Ve dvou nebo ve ctyrech už to je slušná cára pres rozpocet, a tak se vetšinou rozmýšlí, jestli se má jet na jeden monstrfesták, nebo na dva menší, kde shlédnou tech kapel mín, ale ušetrí jak na cene lístku, tak na cene pochutin.

A mam pocit, že pokud se chce, tak se jam vždycky udelá....

))

a bubínkári by meli bejt tolerantnejší..

Odpovědět