FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pravděpodobnost, že první den v měsíci bude čtvrtek, je 1 : 7. Tentokrát se naplnila a třetí základní kolo Notování se roztočilo v první listopadový den. A řekněme rovnou, že se, v koncertním sálku obchodu hudebními nástroji Music City, kde soutěž probíhá již třetím rokem, tentokrát roztočilo velmi šťastně… Jaká je pravděpodobnost, že oč je soutěžní koncert dřív, o to bude reportáž později, to nevíme. Jasné je jen to, že se naplnila, za což se omlouváme, někdy se okolnosti sejdou…

Hudebně výrazný, folk-rockově rytmický a keltsky melodický start večera patřil početné mladoboleslavské skupině Isara s její první a jedinou dámou, akordeonistkou a zpěvačkou Markétou Rýdlovou a dominantními bratry Šelemberky. Více než tuctem nástrojů a čtyřmi sólovými zpěváky vládne tato sedmičlenná kapela a že jimi vládne velmi dobře, dokázala naprosto dokonale. Takovou bouři nadšení a potlesku hned za prvním vystupujícím Notování už dlouho nezažilo. A to jsme netušili, co nás toho večera ještě čeká.

Po zkušené Isaře (s dnes již zapomenutou přestávkou hraje od r. 2000) nastoupilo na scénu letos založené trio Každej pes jiná ves svým keltským či ethno názvukem s Isarou vzdáleně příbuzné. Možná relativně malá zkušenost skupiny způsobila určitou nervozitu jejích členů a ne všechno vyšlo, domníváme se, tak, jak vyjít mělo. Přesto kapela vzbudila sympatie, určitě i tím, že autorka repertoáru Klára Kubátová - Hůdová přijela s dvouměsíčním synkem Vítkem, o kterého se během maminčina vystoupení staral jeho táta.

Třetí pozice ve startovní listině patřila alternativnímu folkovému písničkářovi, kladenskému

Martin Hejnák
foto Emil Pinďa Makal

Martinu Hejnákovi, který tentokrát předvedl ve svém čtyřpísničkovém recitálku tři písně z 90. let, jejichž texty (jak pravil) nedávno revitalizoval ve spolupráci s Martinem Rousem. Hejnáka znám od konce zmiňovaných devadesátek a vím, s jakou zatvrzelostí hledal a po dlouhém bloudění i našel svoji cestu a tvar posluchačsky náročných, originálních písní, které svým silně alternativním pojetím nejsou určeny širokým posluchačským masám.

Aulen Orfeus se jmenuje formace z Odolena Vody, soustředěná okolo písničkáře Vladimíra Šundy. V různém složení a o něco dřív i s jiným názvem (Hlavně mravně) ji v Notování potkáváme s přestávkami už několik let. Současné vystoupení Vláďovy kapely mě opět přesvědčilo o neměnnosti jeho autorského pop-folkového standardu a potvrdilo mi ne novou pravdu, že klarinetista Jiří Voves je výborný muzikant.

Dvě české a dvě anglické písničky nám předvedly páté startující, jablonecké Berušky, služebně nejstarší (zal. 1998) a věkově nejmladší (průměr zhruba 22 let) soubor tohoto večera. Sestry Ája a Zuzka Vítovy patřily v začátcích skupiny k nejmladším hvězdám dětských soutěží. Třetí členka kapely, v pořadí třetí basistka Berušek, Anička Drábková působí v kapele od r. 2009. Countryová smršť profesionální úrovně, ze čtyř možných tři Ájiny autorské písničky (o chlapech, protože o čem mají tři mladé holky zpívat, pokud to nemá být o tom, jak jely s tátou vodu, jak poznamenala autorka) a bezprostřední muzikantské nadšení, které děvčata převedla, vyvolaly v hledišti bouři nadšených výkřiků, hvízdání a potlesku. Zaslouženě!

Obrovské nadšení diváků vyvolala i závěrečná kapela soutěže, mladoboleslavský Flastr, označující svoji muziku, díky zpěvačce, která údajně dodává jejich muzice folkovou náladu, za poetický bluegrass. Přehánějí to! Hanka Jelínková, to je holka nitroglycerin, která „prodává“ texty (převážně dílka kapelníka a excelentního kontrabasisty Honzy Raclavského) se stejnou vervou a nadšením, jako všichni čtyři pánové v kapele. Těm ovšem chybí Hančina dívčí grácie, ale to je vlastně také dobře! Vedle výborného a úspěšného vystoupení se kapela může pochlubit i tím, že v rukou jejich fidlera Tomáše Huška zazněl zřejmě nejstarší nástroj, který kdy v Notování hrál. Jeho housle postavil mistr Patočka před sto dvaceti lety.

Přestávka. Čas pro hlasování diváků, zvukovou zkoušku hosta večera a poradu Rady Notování… Host byl tentokrát velmi milý a vzácný. Vystoupení jen velmi ojediněle vystupující písničkářky Terezy Švecové - Terčové, která zvítězila ve druhém ročníku naší soutěže. Vystoupení o to milejší, že Tereza hrála a zpívala zpočátku písně, které jsme od ní slýchali již tenkrát v P-Klubu Trojická v pražském Podskalí, kde Notování začínalo. Teprve když došlo na prokládání osvědčeného repertoáru písničkami novějšími, přizvala na scénu druhého kytaristu, svého manžela Dana Švece, aby obohatil doprovod několika songů o druhou kytaru. Vystoupení zpěvačky, u které se nemohu ubránit dojmu, že někteří diváci přišli především a hlavně na ni, se velmi vydařilo a určitě by se dočkalo více než dvou přídavků, kdyby čas netlačil a kdyby nebylo třeba ještě vyhlásit výsledky, které již znáte…

V předchozím odstavci zmiňuji P-klub Trojická, ve kterém jsme soutěž, tehdy pod názvem Notování pod Vyšehradem, v r. 2003 zahájili. Vytrvali jsme tam plných šest let, i když hudební klání velmi rychle rozkošatělo ze šestnácti soutěžících prvního ročníku k dodnes dodržované hranici šestatřiceti ročně. Přesto, že ke konci byly prostory klubu soutěži těsné a technické podmínky čím dál tím méně vyhovující, dnes na něj máme krásné vzpomínky… Tenkrát sedávali skoro pořád skoro všichni v sále. Kapely, jejich příznivci a ostatní diváci a samozřejmě i my, pořadatelé. V baru nikdo nepobýval tak často a dlouho jako dnes. Muzikanti sledovali vystoupení spolusoutěžících a navzájem si fandili, navazovala se nová kamarádství atd.… Nedávno jsme si v Radě Notování říkali, jaká je škoda, že se tento fenomén v poledních letech pomalu vytrácí… A najednou to přišlo! Třetí večer desátého ročníku, 1. listopad 2012: sál plný diváků i muzikantů, atmosféra, že kdyby šla sáčkovat, byli bychom dneska boháči. Vzájemná podpora, pohoda, kamarádství… Jako by se za námi po letech přenesl genius loci Trojické… Děkujeme všem, kteří tam byli za to, že to bylo zase takové, jako tenkrát pod Vyšehradem. A budeme rádi, když to tak zůstane.

Berušky foto Jirka Esser

Flastr foto Jirka Esser

Tereza Švecová - Terčová foto Jirka Esser