FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Bylo den po Mikuláši, tedy po jeho nadílce, a bylo taky Mikuláše, tedy jeho svátek, když jsme se 6. prosince sešli na 4. základním kole X. ročníku písničkové soutěže Notování. A bylo to všechno takové divně rozvleklé, jako počáteční část předchozího souvětí. Jako Rada Notování jsme nebyli všichni, sem tam někdo nemohl. A taky nemohl zvukař Pepa Balcar, takže vše zůstalo na Michalovi Bechyněm a jeho asistentovi Mirasovi. Ale zvuk se podařil na jedničku! Jen zvukovky se trochu protáhly a tak jsme začínali, oproti zvyklostem ve skluzu. Přesto pár diváků dokázalo přijít dost dlouho po začátku. Divnej rozjezd… Ale hlavně že muzikanti byli všichni a svému vystoupení dali vše, co mohli.

Byl v tom kousek odvahy a asi i touha po motivaci, když se začátkem letošního roku, po generální přestavbě kapely (tři noví členové z pěti) přihlásilo Modrý pondělí do Notování. A myslím, že se to vyplatilo - napoprvé se umístili dost dobře. Předloni nezačínali Flender a spol., tenkrát přihlášení jako duo Flender & Slámová, v Notování jinak. A od té doby na sobě udělali obrovský kus práce… Té práce služebně mladý tým, soustředěný kolem zpěvačky Šárky Patákové a kapelníka - zakladatele a autora modropondělního repertoáru Libora Smetany, ještě hodně čeká!

Stejně jako Modré pondělí jsou nováčky naší soutěže i Smějící se bestie. Zpočátku dvoučlenná formace se rozrostla v kapelu, ale nakonec zůstala původním bratraneckým duem Petra a Dana Tůmových. Petr dobře zpívá dost zajímavé texty jejich autorských písní. Dan ho při tom doprovází na piáno a podle informace na Bandzone též na kytaru. To se ale na Notování, žel, nestalo. Doprovod hraný pouze na klavír, byť příjemně, jakoby slil písně, které si byly v tempu často dost podobné, v jednu. Škoda…

Skupina Zlomky patří k těm, které jsou Notování už dlouho věrné. Startovala u nás již v pátém, šestém a sedmém ročníku, načež si její členové pořídili děti, Lucie Minaříková (zpěv, perkuse, flétny, kytara, baskytara) a Michal Sojka (dobro, baskytara) společné a Jirka Brůžek (kytara, zpěv, bonga, baskytara) své soukromé, a od té doby hrajou jen svátečně. Účast v Notování pro ně ale moc velkým svátkem nebyla. Lucčino a Michalovo děcko bylo nemocné, maličko zazlobila zvuková technika a taky bylo znát, že na zkoušení kapele mnoho času nezbývá… Ale písničky, většinou autorské a jednu, ke které jim složil melodii Slávek Janoušek, měli hezké.

Mladičká kapela Jen tak, ověnčená vavříny z Dětské porty a dalších dětských soutěží, se v osmém ročníku Notování probojovala do semifinále. Do Notování se vrátila po roční odmlce v nové sestavě (věkový průměr málo přes 11 let), ve které hrála na veřejnosti počtvrté. Přesto, že vystoupení bylo poznamenáno trémou děvčat (suverenita třináctiletého nestora souboru Tomáše Kozáka mezi nimi hodně vynikala), působilo velice mile a sklidilo příznivou odezvu. A už mají Jentaci první autorskou písničku! Jmenuje se Žirafa a její autorkou je nejmladší členka skupiny, Tomášova sestra Kačenka (10 let).

Duo Quaoar skvělých kytaristek, sester Zuzany a Kláry Vytiskových, je nejvěrnějším účastníkem Notování, z deseti ročníků soutěže se zúčastnilo deseti. Nemýlím-li se, když u nás začínaly soutěžit, byly obě ještě školačkami a zcela jistě hvězdami dětských hudebních soutěží. V semifinále si zahrály jednou, bylo to v šestém ročníku, a teď to bude podruhé! Již mnoho let jsou Quaoarky známé bravurní hrou, kterou veřejně pochválil i pan profesor Štěpán Rak. Letos nás ale děvčata mile překvapila dynamikou a emotivním prožitkem vystoupení, silnou dávkou „člověčiny“, kterou jsme v jejich vystoupeních doposud postrádali. Jen tak dál, děvčata!

Finále soutěžní části večera patřilo loňským semifinalistům, kapele Flender & spol. Tahle formace, třetí rok na scéně, druhý v této sestavě, nám od vystoupení k vystoupení roste před očima. Ze souboru kvalitních instrumentalistů se vyvinula sehraná parta, ve které má každý prostor, aby předvedl, co umí - a že toho umějí hodně! Jejich vystoupení je nejen velmi příjemným hudebním zážitkem, ale (většinou díky spontánnímu klaunství zpěvačky Lucie Slámové) občas také záležitostí nečekaně veselou, která diváky a někdy i hrající muzikanty rozesměje. Tentokrát to byla např. „prskavková šou“ při písničce Vánoční, o které Lucka nikomu předem nic neřekla.

Přestávka, diváci odevzdávají své hlasovací lístky. Rada Notování se sjednotila na svém vítězi a následně, součtem diváckých bodů, zjistila názorovou shodu s publikem. Ale to a celé výsledky vyhlásí moderátoři Bublina a Belmondo - Pavlína a Milan Plchovi až po vystoupení hosta.

Hostem večera bylo trio Toman a lesní panna, které se v r. 2004 podělilo se stejně početnou skupinou Šantré o vítězství v prvním ročníku naší soutěže. Čas, stěhování a jiné okolnosti i nové zájmy od té doby kapelu poněkud rozdělily. Když jsem se jich ptal, kolikrát letos hráli, napřed mi tvrdili, že už jednou. Ale pak to vypadalo, že ne, že letos se všichni sešli jen jednou, 9. září, na svatbě svojí zpěvačky a kytaristky Mirky Králové, dnes už Nývltové, kde samozřejmě nekoncertovali. Buď jak buď, to, co předvedli, byl překvapivě profesionální výkon. A pokud někdo trošičku zabloudil (a učitel hudby Pavel Toman, ten nebloudí!), dokázala z toho Romča Tomášková vykličkovat tak roztomile, že se to stalo třešničkou na dortu krásného vystoupení. Jen pokročilá hodina a zvědavost na výsledky způsobily, že po druhém přídavku diváci - a mezi nimi, stejně jako minule, mnoho nadšených muzikantů - ztlumili své nadšené ovace a pustili program dál.

O vyhlášení výsledků nic psát nebudu, ty už znáte. Ale po vzoru Bubliny a Belmonda, kteří si před každým soutěžícím dávali navzájem hádanku týkající se formace na scéně, napíšu zde já také jednu: Co mají společného skupiny Toman a lesní panna a BlueGate? Správná odpověď je, že banjistu! Je jím Libor Nývlt. V BlueGatu, jak napsáno, banjista, u Tomana a lesní panny, jak z předchozího textu vyplývá, Mirčin manžel. A to je pro tentokrát všechno… Těšíme se na vás při Notování 3. ledna 2013!

Jen tak foto: Jirka Esser	Quaoar foto: Jirka Esser
Flender & spol. foto: Jirka Esser	Toman a lesní panna foto: Jirka Esser