Luboš Pospíšil se s Route 66 Exit 2 ohlíží vpřed

03.10.2016 Luboš Pospíšil se s Route 66 Exit 2 ohlíží vpřed (Ondřej Fencl)

Po jarním vydání úvodního dílu výpravného kompletu prvních sedmi řadových alb přichází doyen českého kytarového písničkářství Luboš Pospíšil s pokračováním čítajícím šestici alb. Pod názvem Route 66 – Exit 2 / 1998 – 2016 kompletuje svou dosavadní tvorbu na úctyhodných třináct zářezů. Jedenáct z nich jsou klasické řadovky. Dvanáctý je kompilace vybraných singlů. Třináctý, na jehož realizaci přispěli sami fanoušci prostřednictvím crowdfundingového portálu Katalyzátor, nabízí řadu zajímavých rarit, ale i zbrusu novou píseň!
Novinka pojmenovaná Poprvé, podruhé, naposled..., rocková balada s typickým pospíšilovským refrénem, naznačuje, že kompletem svých alb se Pospíšil rozhodně neloučí, jen ohlíží a přitom míří vpřed k novému repertoáru a dalším koncertům. Těch je skutečně požehnaně, což dokazuje přehled na oficiálních webových stránkách: www.lubospospisil.cz/koncerty

Route 66 Exit 2

Grafickou podobu kompletu opět nezaměnitelně zpracovali Karel Haloun s Luďkem Kubíkem. Pěkně popořadě si zde můžete projít pětici často už nesehnatelných řadovek Můžem si za to oba (1998), Hazardní slavnost (2001), Příznaky lásky (2008), Chutnáš po cizím ovoci (2011) a předloňského alba Soukromá elegie (2014). Poslední položka kompletu je sice pojmenovaná Běžné rarity, její obsah je však zcela neběžný. V téměř osmdesátiminutové stopáži najdete kromě výše zmíněné novinky nejen starší Pospíšilovy spolupráce s C&K Vocalem (včetně songu Pilgrim, pozoruhodné verze skladby kapely Uriah Heep), Mahagonem a Blue Effectem, ale také přímo pro tento projekt natočené novinky. S klávesistou 5P Ondřejem Fenclem vznikla pocta Petru Skoumalovi v podobě coveru Jeden den jediného léta, ve spolupráci s bubeníkem (mj. Olympicu) Martinem Vajglem nazpíval Pospíšil znovu rozsáhlý epos Óda na konec betonové revoluce v raritní, jemně elektronické verzi. V květnu byly v rámci ostravského koncertu v klubu Parník natočeny čtyři skladby dokazující, jak skvěle si současné obsazení 5P poradilo s Knihou míjení, Baladou ze soutěže, klasikou Doky, vlaky, hlad a boty i legendární přestrojenou Vzpomínkou na jednu venkovskou tancovačku.

5P Luboše Pospíšila
foto: Jan Hrdý

„Vnitřně cítím, že se tímto albem rarit uzavírá můj, snad životní, hudební oblouk od začátku sedmdesátých let až do současnosti. S kapelou 5P nyní na koncertech mapujeme prakticky všechna období, všech těchto 13 CD,“ komentuje to Pospíšil.

Kapelník a klávesista současných 5P Ondřej Fencl pak ke společnému muzicírování a tvorbě dodává: „Mám-li mluvit za nás mladší, tak na Příznacích lásky jsme se rozkoukávali, do ničeho nemluvili a pak, snad už to s odstupem osmi let může zaznít, zavládlo určité nespokojení se zvukovým a produkčním řešením alba plného v jádru krásných písniček. To vyústilo v situaci, kdy jsme se s materiálem na další desku Chutnáš po cizím ovoci poprvé vydali do studia Svárov k všestrannému muzikantovi par excellence Lukáši Martinkovi a natočili společně desku, za kterou už jsme si stáli kolektivně. Po příchodu kytaristy Mirka Linharta do sestavy se kapela semkla, zavládla velká pohoda a celé se to promítlo do zatím poslední řadovky Soukromá elegie, točené opět na Svárově. Ta sklidila i nejlepší ohlasy za celých devět let, co hrajeme s Lubošem pod hlavičkou obnovených 5P."

Route 66 Exit 2 - komentáře Luboše Pospíšila k jednotlivým albům:

#8 Můžem si za to oba (1998)
Před vydáním alba jsem poměrně dlouho neměl stabilní kapelu. Rozhodl jsem se ji poskládat z muzikantů z Kutné Hory (tzn. velmi dobrých instrumentalistů) a nazvat ji Bio-graf. Deska byla ve své době lehce podceněna, myslím, že čas odhalil jisté kvality. Většinu textů napsal Pavel Šrut, který pak v roce 2000 obdržel u nás nejvyšší prestižní ocenění pro básníka, Cenu Jaroslava Seiferta! Úspěšný klip k titulní písni režíroval Slávek Horák, dnes ceněný filmový režisér.

#9 Hazardní slavnost (2001)
Kapelu jsem ponechal bezejmennou. Bylo zřejmé, že obsazení směřuje k týmu složenému z výrazných individualit. Zůstal „kutnohorský“ bubeník Martin Vajgl (Vltava, Wanastovi Vjecy, Čechomor, dnes Olympic). Nově přišel baskytarista Pavel Ryba, známý zejména v jazzovém světě (dnes i z paradoxní spolupráce s Michalem Davidem). A vrátil se Bohouš Zatloukal (paralelně též Hudba Praha), který na CD přispěl mimo jiné hudbou k songu Letní noci. Zhudebnění této skvělé poezie Františka Stralczynského je dle mého názoru nejlepším autorským počinem za dlouhou dobu Zatloukalovy autorské spolupráce.

#10 Příznaky lásky (2008)
První spolupráce s rekonstruovanou kapelou 5P. Přišli Ondřej Fencl a Pája Táboříková (oba toho času hrající například v kapele Uširváč s repertoárem Jasné páky nebo v Nahoru po schodišti dolů bandu) a Martin Štec (ex-Vltava). CD jsem nazval podle Pavlem Šrutem přebásněné sbírky poezie slavného Roberta Gravese. Se zhudebňováním těchto básní jsem začal už v roce 1979, viz písnička Ten zcela tvůj způsob.

#11 Chutnáš po cizím ovoci (2011)
Kapela „nových“ 5P už má jasné místo na domácí hudební scéně. Objevila se na společném pódiu například s Omegou, legendárními Ten Years After, domácími ETC, Flamengem, Blue Effectem, Vlastou Redlem a mnoha dalšími osobnostmi. CD je vlastně poslední „velkou“ spoluprací s básníkem Pavlem Šrutem (do jehož bohaté sbírky ocenění přibyla cena Karla Čapka). Zároveň předznamenává spolupráce nové, například s textařem, hudebníkem a hlasem Radia Beat Pepou Lábusem, autorsky vystrkuje růžky už i kapelník 5P Ondřej Fencl.

#12 Soukromá elegie (2014)
Do 5P přišel v roce 2012 na místo kytaristy Mirek Linhart (YoYo Band, Lenka Filipová…). Sound kapely se částečně změnil a hlavně stmelil, což ocenila jak kritika, tak fanoušci. Pavel Šrut je textařsky zastoupen „jen“ třikrát, vážné zdravotní problémy prakticky znemožnily větší spolupráci (moc mě potěšilo, že Pavel v této době obdržel Státní cenu za literaturu). Titulní text CD Melancholie jsem tak napsal společně s Ondřejem Fenclem, který dodal i několik dalších. Stejně jako na předchozí desce se objevili též zkušený Jan Sahara Hedl (Starý pár s hudbou Michala Hrůzy) a znovu Pepa Lábus (Tak navštiv bar). Mám dojem, že CD zaznamenalo vůbec největší odezvu u posluchačů a kritiky od roku 1990.

#13 Běžné rarity (2016)
Raritami zde jsou mé různé dávné spolupráce: C&K Vocal, Mahagon, Blue Effect, coververze, live nahrávky a nakonec i píseň zcela nová – Poprvé, podruhé, naposled.... Vnitřně cítím, že tímto CD se uzavírá můj, snad životní, hudební oblouk od začátku sedmdesátých let až do současnosti. S kapelou 5P na koncertech mapujeme prakticky všechna období, všech těchto 13 CD. Vím, že to pro mě a firmu Supraphon nebylo vždy jednoduché, zejména současnému vedení firmy tímto děkuji. Snad je z čeho vybírat!

Sdílet na...

| Více...