FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Omlouvám se, kvůli momentální osobní situaci o něco méně na muziku chodím a o dost méně o ní píšu (než to bývalo, a hlavně, než bych chtěl), ale naštěstí jsem nevynechal dvě akce, které byly tak zajímavé, že bych Vám o nich přece jen rád napsal. Spíš jen upozornění než plnohodnotnou reportáž. Abyste se třeba na ně vypravili, až se zase vyskytnou.

Festival, o kterém jsem v životě neslyšel a který v jednom odpoledni a večeru představí Epydemyi, Marien a Roberta Křesťana s Druhou trávou. Může být větší tahák na diváky? Který z našich největších festivalů by s takovou sestavou nezabodoval? A pokud by snad divák fajnšmekr mohl mít pocit, že pořád není dost Andělů na jednom pódiu, tak dostal navrch ještě Žambochy.

O takhle úžasné dramaturgii jsem se dozvěděl už někdy z kraje jara a bylo mi jasné, že si tu sobotu musím rezervovat, zvláště když se festival konal na místě, kam můžu dojet dvěma městskými autobusy. V Modřanech, kousek od Vltavy, ale hlavně pod kopcem s nejjižnější pražskou vinicí zvanou Arcibiskupská. Výhled na vinici je skvělý, fungující restaurace zvaná Stodola prima a hlavně jištěná dalšími cateringovými stánky. Hlediště rozdělené na místa v řadách židlí hned pod pódiem pro hudební nadšence a sezení u stolů v stínu stromů až tam dál, za cestou, pro ty, co chtěli spíš odpočívat při hudbě (ano, byl horký den, i když ne tolik jako teď…). Takový trochu větší malý festival. A ta dramaturgie k tomu! Přiznám se, že jsem o Modřanském fesťáku nikdy předtím neslyšel, takže jsem si myslel, že se jedná o první ročník. Ne, byl už třetí, jen ta dramaturgie byla s předešlými nesrovnatelná.

O hvězdách, které jsem jmenoval, asi nemusím nic víc psát, snad jen potvrdit, že byli všichni skvělí. Tolik radosti za jedno odpoledne! Ovšem, byly i další položky. Otvíral Vojta Nedvěd, který si samozřejmě s vytěžováním hitů bratrů Nedvědů své nadšené publikum našel. Porovnám-li s mnoha výkony jeho samého, jeho bratra i bratrance a dalších revivalů, tak to bylo vlastně velmi příjemně udělané. Což je jistě hodně zásluha i skvělých doprovázejících muzikantů, basisty Milana Plechatého a hlavně českého Mr. Country, Petra Kocmana.

Zavěšený kafe to mezi Marien a Žambochy nemělo vůbec snadné a napřed se zdálo, že si z nich publikum udělá přestávku na občerstvení. Ale nakonec si své posluchače našli (nebo oni je) a jmenovitě já byl rád, že jsem je konečně slyšel naživo: jak to tak bývá, bylo to lepší než z desky. A ještě kapela existující alespoň 30 let a velmi málo se na pódiu vyskytující: Jimmy Bozeman & Lazy Pigs. Lazy Pigs jsou momentálně bývalý P.R.S.T., kde zaneprázdněného Radka Hlávku vystřídal Jakub Racek, který spolu s Pepou Malinou, Svatkou Hlávkovou a Tomášem Vokurkou tvoří neskutečně skvěle hrající partičku, která doprovází neskutečně autentického hillbilly a countrybluesového zpěváka, pražského Texasana Jimmyho Bozemana.

Vrátím-li se na začátek článku: těžko doporučovat „přijeďte příště“, když nevím, kdo tu bude hrát. Ale minimálně stojí za to Modřanský fesťák pozorně sledovat. Nějak jsem měl takový trampský pocit, že na dobrý festival je třeba z Prahy někam vyrazit (přestože například na Folkové Podviní jsem chodil rád). Tak už si to nemyslím.

Dostal jsem od hudebního velkohybatele, kapelníka Hromosvodu a opory řady stárnoucích legend Ondry Fencla pozvánku. Že hrají na výše zmíněném Folkovém Podviní v triu Merta – Hrubý – Fencl (bohužel jsem se nemohl zúčastnit). A na konci pozvánky zmínka: „Kdo nemůže ve čtvrtek a má to rád na dobřichovickém zámku, tak tam na nádvoří opět hrajeme.“ Následovalo lákání na Berounku za rohem, vynikající plzničku (bohužel, personál nádvorní hospůdky má tak dobře vyděláno, že nevyčkal ani do konce koncertu…) a dobré vlakové spojení z Prahy (je to tak). A na závěr bylo temné varování: „Další koncerty tria letos budou už jen dva, jeden v Banské Bystrici a druhý v Novom Meste nad Váhom. To už není na otočku metrem“. Pročetl jsem pro jistotu jízdní řád metra, zjistil, že Ondra má pravdu a vyrazil jsem do Dobřichovic. Počasí nám přálo, nádvoří zámku bylo velice příjemné a – což je samozřejmě důležité – Vladimír Merta měl dobrou náladu, kytaru sjížděl jak za mlada a mluvil tak akorát. Poslechli jsme si spoustu zásadních písní z různých dekád a několikrát mistra vystřídal v roli frontmana Ondřej – a Vladimír doprovodil jeho písně na saxofon či píšťalu. Počáteční oponující si představy o zvuku obou hlavních hvězd rychle zvládl mistr zvuku Honza Friedl (byl jsem moc rád, že jsem ho v Dobřichovicích potkal), takže zvuk byl prima. Velké ovace sbíral Honza Hrubý v roli místního rodáka. Jeho spoluhráči hovořili dokonce o čestném občanovi, což nevím, jestli je pravda, ale podle ohlasů by jím určitě měl být. Nechyběly různé veselosti (po přestávce zahájil Vladimír blokem, ve kterém se představil jako folklórní houslista…), ale to hlavní bylo, jak na sebe oba staří bardi slyšeli.

A tady překlopím text do pozvánky. S každým ze starých mistrů hraje Fencl poměrně často, s oběma dohromady z nějakých důvodů moc ne (oba zmíněné slovenské koncerty se konají v říjnu, pak už do konce roku fakt nic). Myslím, že jejich dokonalý souzvuk potěší i ty z vás, kteří před půl stoletím nenavštěvovali koncerty Čundrgrundu. Vláďovi je 80, skoro 80 a půl. Honza je o necelé tři roky mladší. Jak dlouho je ještě můžeme slýchat, než je to přestane bavit? Ať už máte oblíbenější písničkáře (čemuž bych se u mladší generace nedivil), dovolím si přesto podstrčit můj oblíbený slogan: Kdyby český folk neměl Vladimíra Mertu, musel by si ho vymyslet. Neváhejte, sledujte program tria Merta – Hrubý – Fencl v roce 2027 a určitě si je nenechte ujít.