Rudolstadt 2014 - fotoreportáž

23.07.2014 Rudolstadt 2014 - fotoreportáž (Tomáš Hrubý)

Milí čtenáři FOLKtimu,

a Hrubek zvláště, vypravil jsem se i letos, jak je mým občasným zvykem, na skvělý a ve všech směrech velký roots-folk-world music festival, jehož dějství je rok co rok v duryňském Rudolstadtu, pouhých 300 km od Prahy. TFF Rudolstadt se konal zkraje prázdnin a já o něm jistojistě něco napíšu – až se prázdniny trochu uklidní a bude na to čas. Zatím se, prosím, milí čtenáři, převtělte v prohlížeče obrázků a vezměte zavděk vizuálním pozdravem z velkého festivalu.

První, koho jsem letos v Rudolstadtu slyšel: David Bromberg (vpravo; s doprovazečem Markem Cosgrovem), muzikant představovaný jako někdo, kdo má „ke kořenům americké hudby tak blízko, jako nikdo druhý“. Nehrál nic autorského (ani hit Mr. Bojangles, se kterým je spojován, nesložil, ale „jen popularizoval“), ale předvedl směsku folku (s irskými kořeny), bluegrassu, blues a ragtimu. foto: Lenka Krausová	Letos nebyl „magickým nástrojem“ (nástrojem letošního ročníku) vyhlášen jeden instrument, ale „basové nástroje“. S tímto „magickým pověřením“ byla ustavena speciálně vystupující sestava, která zahrnovala kontrabas, akustickou baskytaru, basbalalajku, bassaxofon, basklarinet, serpent, tubu… foto: Lenka Krausová
… a taky dvoustrunný mongolský kontrabas. foto: Lenka Krausová	Na jednom z největších festivalových pódií (nádvoří zámku Heidecksburg) vystoupila Eddi Reader, britská zpěvačka roku 1994 se svým Bandem. I po dvaceti letech zpívá mimořádně. Takový milý akustický folkpop. foto: Lenka Krausová
Podivné bílé pytlíky mužů v popředí jsou bulharské (jednoměchové, ústy nafukovací) dudy, protože seskupení těšící se velkému zájmu na hlavním rudolstadtském náměstí byl Manol Radichev Folk Ensemble, soubor založený v roce 1953 ve vísce Gela v bulharském pohoří Rodopy. foto: Lenka Krausová	A před pódiem, na kterém jste viděli Bulhary, to velmi často vypadalo takhle. Podle dat poskytnutých organizátory festivalu přišlo a přijelo víc diváků než loni: 87.300! (To je ovšem takový „zahradní“ způsob počítání, kdy se každý divák počítá každý den znovu. Nejvíc diváků bylo v sobotu: 26.200.) Z mého pohledu (potřetí v Rudolstadtu) jsem letos viděl diváků určitě nejvíc, bezpečně alespoň na této scéně, kde se oproti mým předchozím zkušenostem začala hrát zajímavější muzika. foto: Lenka Krausová
Ale jak vidíte, ani na jiných scénách rozhodně nemuseli bojovat o diváka (Heinepark, Koncertní scéna, tedy ta menší ze dvou). Nevím, jestli to v rozměrech fotky umožněných webem vidíte, ale záběr festivalu ohlašovaný nápisy nad pódiem, byl letos z obvklého roots – folk – world music pozměněn na roots – folk – weltmusik (ne všude). Ne že bych byl proti obraně domácího jazyka proti přílišné anglizaci, ale zrovna v tomto termínu je to dost legrační. Tak doufám, že do příštího roku nebude z folku Volk… foto: Lenka Krausová	„Magickou zemí“ letošního ročníku byla Tanzánie, jednou z kapel této země (konkrétně z ostrova Zanzibar), kterou jsem slyšel, byla Kithara (v popředí zpěvačka Derya Takkali), spojující, jak praví programová příručka, zvuk klasických taarabských orchestrů s místními tanečními styly, jako je ngoma a kidumbak. Všimněte si nádherného obrazového motivu visícího na scéně. Podobné skvělé nápady byly skoro na všech scénách; na festivalová trička bohužel nepronikly. foto: Lenka Krausová
Tanzánců jsem slyšel povícero a ještě více jsem jich na rozličných scénách slyšet nestačil. Když byli muzikanti „kousek odvedle“ – jako třeba z Burkiny Faso, tak museli se svou zajímavou muzikou vzít zavděk pouliční produkcí. To neříkám vůbec nijak úkorně; na rudolstadtských ulicích se děly neustále velmi zajímavé věci... foto: Lenka Krausová	A taky se tam dalo v jedné uličce za hlavním náměstím krásně bloudit mezi stánky výrobců hudebních nástrojů. Kromě perkusí lákajících k hraní už od útlého věku jsem viděl množství pozoruhodných nástrojů zejména drnkacích a smyčcových, ale vlastně i dechových (píšťaly, dudy…) foto: Lenka Krausová
A když už byly ulice příliš přehřáté (počasí nám skoro po celou dobu přálo), tak stačilo hupnout do kašny. V centru Rudolstadtu jich bylo dost. foto: Lenka Krausová	Skončím na stejném pódiu, na kterém jsem začal: poslední koncert, který jsem letos na festivalu slyšel, byl současně nejsilnějším hudebním zážitkem. June Tabor, 66letá anglická folková zpěvačka přijela s folkrockovou kapelou Oysterband, ze které se na fotku vešli houslista Ian Telfer, frontman a akordeonista John Jones a cellista Adrian. foto: Lenka Krausová