FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Všechno zlé je k něčemu dobré. Jak muzikanti méně vystupovali, o to více byli ve studiích, skládali a natáčeli a druhá polovina roku 2021 přinesla velmi pěknou nadílku desek. O některých z nich jsem už psal, nyní přináším další várku.

Žamboši natočili Světlojemy a opět nezklamali. Správný poměr přemýšlivých i satirických textů, muzika, která nenudí a pokud je repetitivně, jako v Supersongu, tak pobaví. Jen se nemohu zbavit dojmu, že v textu v bookletu mají správně „refrény“ a v písni zpívají „refrémy“. Ale třeba je to nějaký chyták na posluchače. Kdyby už neměli tolik Andělů a kdyby nevyšla spousta dalších podobně dobrých desek, hned bych je nominoval znovu. Album si asi budete přehrávat selektivně, vyberete si své oblíbené skladby – pro mě to jsou, kromě zmiňovaného Supersongu, ještě Už aby, Jeg elser deg a Podnebesím.

---

---

Blondýna natočila album Nevolej mi do nebe!. Je trošku introvertnější, než jsem čekal, ale našel jsem i své oblíbené žertovné písně a objevil nové. Blondýna jasně postupuje od zábavných, mírně satirických songů k hlubší vnitřní výpovědi, aniž by ztratila lehkost a eleganci jak v muzice, tak v textech. Při některých mě i příjemně mrazilo – Výprava nebo Volej, ale našel jsem si i další: Andělská, Hej haló pane, Milá sedmi loupežníků, Rozbití nebo Výpravčí. A když k tomu připočtu trojici starších a oblíbených hitů – Antiprotestsong, Hipster a Underground, tak jsem si vlastně zaškrtl jako výborné skoro všechny písničky na desce. Jen jednou trochu přehrává - Holí na pankáče a jednou laťku kvality trochu populisticky podlezla - Volební.

---

---

Na album Reného Matláška Tlusté čáry jsem byl hodně zvědav. Jednak proto, že ho sleduji už od časů Dětské Porty jak jako sólistu, tak i jako člena skupiny Marod, jednak některé jeho singly byly velmi povedené (Slepičí speech, Maková panenky), jednak se produkce desky ujal neméně schopný Vít Štaigl. René Matlášek se ovšem bohužel na desce představil 12x v jedné poloze, a to jak v textech, tempech písní, tak i v projevu - trochu jakoby žalující, trpící a snad až místy ukňouraný. A nepomohly tomu ani pestré aranže, které desku posunují spíše k popu. Vybral jsem vlastně jen Šeřík a Nejradši asi, které mají ozvěny Reného temperamentu z minulosti. Ale třeba je to znak hudebního zrání a vývoje a já jsem jen konzervativní.

---

---

Podobně Melissa a album Folk. Zvolili si zajímavou žánrovou parketu na pomezí folku současného, historizujícího i, řekněme, keltského, ale nedokázali úplně rozvinout možnosti, které se jim z této kombinace nabízejí. Takže album sice zní kompaktně jako jeden celek, ale je to spíš dáno jistou dramaturgickou i výrazovou monotónností. U všech písniček jsem čekal, kdy to konečně rozbalí, ale skladba bez toho rozbalení prostě uplynula. Přitom z projevu je znát, že mají na víc a zvládli by to, jen se, takříkajíc, nedržet tolik při zdi. Zaujaly mě Bailarina, Šašek a Směrem půlnočním, ale nevyskočily na mě samy, jako třeba písně u Žambochů či Blondýny, ale musel jsem si je vyhledat.

---

---

A nakonec ostřílená kapela se sólistkou: Nerez & Lucia, album Cela. Nerez zůstává věren svému stylu a Lucia dodává písním svěží šťávu. Pohybuje se od soft folku, přes názvuky folkrocku až k inspiraci blues. Některé skladby zaujmou atmosférou (titulní Cela), jiné vás takřka vyzvou k tanci (Doktor Strach), u jiné se zaposloucháte do textu (Pozitivní negace), křehká a romantická Preplnená vás obklopí romantikou slovenské lidové písničky či navodí francouzskou venkovskou atmosféru (Provence). Jistě, občas se objeví i hlušší místa (Ona). Celkově dostáváte do ruky a přehrávače album, které je výrazově pestré a přesto jednotně působící, nesdělující banality nebo povrchnosti.

---

---