Jak jsem to napsal do jedné věty u hodnocení desek ve Folktimu? No, pro přesnou citaci se tam mrkněte, v kostce řečeno to byl mírný údiv nad tím, že se po letech hudebně s Ivo Cicvárkem shodnu. Shodou okolností moje první folková recenze pro magazín Internetfolk (dejmupámbuvěčnouslávu) byla právě recenze jeho desky se skupinou Oko, vyjádřil jsem v ní překvapení, jak je to deska bezvýrazná a v manýrách se válející (něco takového jsem si dovolil asi jako první recenzent ve folku vůbec a asi jako první o jakékoliv folkové desce v historii - třeba ještě někde na síti je…). Od té doby jsem Ivoše sledoval s velkým odstupem a obvyklým výsledkem poslechu byla otázka: „Proč do těch kláves tak mlátí a proč tak řve?“
Asi jsme oba dospěli. Já poznal, že folková cesta dál nepovede syntézou židličkového, flétničkového a trampského folku, co a jak poznal Ivo si netroufám definovat, ale už předchozí deska s Ladou Šimíčkovou mě upozornila, že éra mého jednovětého hodnocení Ivošovy produkce končí. A deska to potvrdila mnohonásobně.
Kompaktní, silná ve výrazu hudebním, textovém i pěveckém, současně však zvláštně pokorná a poučená. Bez vnějších efektů (i Ivošùv zpěv je příjemně civilní, přesto však výrazný a při mezihrách se přímo těšíte, až zase začne zpívat - ten zpěv se nakonec ukáže nejsilnější stránkou desky a kvůli němu - ale nejen kvůli němu - se k ní budete vracet), ale nechce se napsat "komorní", to je příliš slabé a ploché slovo. Ivo nás na desce zve do svého světa (chtělo by se napsat: zatímco na předchozích deskách se bránil našemu světu), současně ale vůbec neslevil z jeho mnohotvárnosti a pestrosti, nenabízí nám nějakou zjednodušenou verzi přístupnou každému. Jen začal klást důraz na jiné aspekty toho světa, než předtím a tím se stal sdílnějším. Nezříká se ani kontroverzních výpovědí určených k diskusi (Děti hrdinů) i ty však podává s pokorou vědomí dialektiky světa.
Jsem zvyklý hledat souvislosti a inspirace v písních s něčím, co tu už bylo, souvislosti, které ani sám interpret vědomě netuší (ale prostě někde něco slyšel a zůstalo to v něm), ale u desky Velký svět jsem nic takového nenašel. Všechno původní, vlastní a ověřený pohled a názor - hudební i textový, takový, jaký se nezíská rozhodnutím interpreta, že takový názor bude v písních mít, ani po několika písních, ale po mnoha letech soustavného života v hudbě. Nemůžu ani napsat, že by Ivo experimentoval - naopak, vzal si z experimentů předchozích let to nejlepší, přitom však je to deska víc folková, než všechny předchozí. Pokud čekáte výrazné melodie, dočkáte se. Pokud čekáte změny tempa a nálady v písni (nejen mezi písněmi), budete spokojeni také. Pokud se chcete vracet k textům a hledat v nich jak jinotaje, tak i prosté slovní hříčky, budete uspokojeni také (Nový heslo). Úvodní dvě skladby (Na cestě a Tušení souvislostí) jakoby desku předurčí, ale nebojte se, v průběhu desky se nezopakují, Ivo jen jejich nápady rozvine. Trošku se vymyká Venuše - hudebně i textově - nebudu prozrazovat téma, ale je tak poeticky a současně prakticky pojato, že jsem se do popisovaného prostoru šel schválně podívat a už vím, co budu dělat v důchodu. Hudebně se blíží k jazzovému jamování a je pěkným oddechovým místem na desce (je zhruba v polovině). V této souvislosti mě napadá, že ani ostatní skladby nebudou řazeny náhodně, protože hned následující Mariáš bude "mužskou" obdobou Venuše (asi se i ten mariáš naučím). Aranže desky, kromě příjemně dominantních kláves, ozvláštňují tuba, lesní rohy či saxofon. Až na dvě výjimky (kde spolupracoval Hub in) je autorem kompletně Ivo Cicvárek, a to je další kladný argument, proč by deska u vás neměla chybět: široká škála uměleckého výrazu Ivoše. Z dalších jmen mě zaujalo jméno Jana Žambocha. Po také silné loňské Honzově desce mě napadlo, že by bylo zajímavé slyšet vysloveně společnou desku těchto dvou. Kdo ví.
Ivo Cicvárek: Velký svět
Vydavatel: vlastním nákladem
Vydáno: 2013
Seznam písní: Na cestě • Tušení souvislostí • Nový heslo • Na dvou březích • Fotka z příměří • Venuše • Mariáš • Vzduchoplavecká • Mezerník • Děti hrdinů • Jednou začneš znova • Touha • Kruh • Jak je velký svět
Co o albu napsal Tomáš Hrubý: "Je to radost, když písničkář, kterého poslouchám déle než 15 let, takovým klidným "ne-kurt-cobainovským" způsobem, tj. kombinací muzikálnosti a pracovitosti, dojde takhle vysoko. Najednou má písně, které se mohou směle rovnat slavnějším kolegům, promyšlené provedení, desku s druhým plánem... mňam." (9 bodů)
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...