Nová tradice na Červené Lhotě

10.07.2026 Nová tradice na Červené Lhotě (Pavel Černý)

Lomikare, Lomikare,
do roka a do dne,
sejdeme se na Července,
obsazení shodné.

Tak nějak by se dalo predikovat společné vystoupení kapely Bonsai č.3 a Jana Nedvěda mladšího s manželkou Hankou v Červené Lhotě začátkem července. Stalo se tak historicky potřetí v řadě a s mírnou úpravou verše "do roka a mínus jednoho dne" v pátek 3. července.

Hanka, Fialka a Honza...
foto: Jaroslav Gál
Na kameni kámen - jak symbolické bylo začít tímto nedvědovským evergreenem, kde hrad je postaven na skalním útesu. Jan Nedvěd ml. s manželkou Haňulkou (jak jí Honza rád říká) otevřeli příjemný večer a ve svém čase kombinovali "staré fláky" s vlastní tvorbou. S sebou měli i tentokrát vlčici Fialku, která nemá ráda samotu a proto s nimi byla i na improvizovaném pódiu před vstupem na zámecký most. Početné publikum si velmi rádo zazpívalo Růži z papíru, Stánky či Valčíček, který si s nimi zazpíval i jeden nedobrovolný dobrovolník z řad diváků. Z Jana Nedvěda mladšího čiší úcta a pokora, stejně jako kdysi z jeho otce, který v letošním roce oslaví osmdesátiny a - možná - se také někde objeví. Pssst. Celkově působilo vystoupení Jana a Hanky jako páteční pohádková hodinka završená společným zpěvem s kapelou Bonsai č.3 a písněmi Rosa na kolejích, Igelit a Frankie Dlouhán.

Bonsai č.3
foto: Jaroslav Gál
Bonsai č.3 šlápli do svého setu pěkně od podlahy. Hned rozezpívali svoje skalní fanoušky. Perfektně sladěné až čtyř hlasy bez jediné noty nazmar usadí do laviček a divák napjatě poslouchá, co bude následovat. Měli s sebou na výpomoc bubeníka Jana Kubeše, který prý s nimi hrává jednou do roka. Z písní čiší něha i rozvernost, klid i energie, romantika i životní cesty. Kromě tradičních hitovek jako je Hořká letní noc, Tajná znamení nebo Jantarový komnaty si troufli i na dvě novinky. Jedna s tématem České televize, druhá o pubertě. I tady to byl příjemný čas strávený v blízkosti lidí, kteří muziku mají rádi a rádi jí šíří mezi ostatní.

A za diváckými lavičkami se tančilo. I pánové pospolu.

Protože po třetím opakování stejného se z něj stává tradice, nechme se překvapit, zda úvodní "Lomikare, Lomikare..." bude možno použít i za rok.

Foto: Jaroslav Gál