FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Soukromý klub Stodola U Majdy v Potočné nedaleko Jindřichova Hradce je mezi lidmi pověstná svými častými víkendovými koncerty zajímavých kapel či písničkářů známých, ale i těch méně zvučných jmen. V sobotu 11. července si ovšem Majka Abrahámová za pomoci kapely Lážo Plážo troufla na 0. ročník festivalu s názvem Krampach fest. Název Krampach je odvozen od původního názvu obce - Krampachy. Historie obce sahá až do roku 1364. 

První pozice na startovní čáře připadla na libereckou kapelu Klekni. Je to parta pohodových muzikantů, kteří se zahájení zhostili se ctí. Vyzařuje z nich klid, který přenáší i na přítomné diváky. Jsou fanoušky kapely Sekvoj, jejichž několik písniček zahráli. Během jejich vystoupení se sjížděli návštěvníci i účinkující a ke konci jejich bloku zde byli již části všech vystupujících kapel.

Prvním pražským zástupcem na festivalu byl The Folks. Tvrdí o sobě, že jejich hudba má rockový nádech.  Částečně je to pravda, ovšem není to vůbec na škodu. Spíše naopak. Jeden z přítomných hudebníků z nich cítil dokonce náznak Beatles. I tady je znatelný pohodový charakter muzikantů. Mnozí z přítomných by díky velmi příznivému počasí uvítali v reálu část jejich textu "otvírej lednici".

V jedné skladbě pořádající kapely Lážo Plážo z Lysé nad Labem se zpívá "kolikrát o štěstí zakopneš..." V kontextu se Stodolou U Majdy jde vlastně o totéž...že existuje takové místo, kde se sejdou podobně naladění lidé a tráví společný čas. I v podání Láža Pláža jde o klidnou sestavu a jejich zpěvačka Bára Bártová hodně vynikla v písničce s výše zmíněným textem. A nejen v této. Duch písniček kapely čerpá z životních mouder, pocitů a zkušeností. Vždyť "co tě nezabije, to tě posílí".

Další na řadu přišlo Hluboké nedorozumění (též z Prahy), jejichž lídr Petr Vratný měl na starosti moderování této akce. Jejich trampský styl má silnou tradici a oporu v textech, do kterých je dobré se zaposlouchat. Pak se dá poznat jejich síla. Následuje pocit, který udělá dobře na duši. Stejně jako u předchozích vystupujících.

Jediným zástupcem Jižních Čech tady byl Jen tak tak. Každý z jejich čtyř členů sem dorazil zvlášť. Paradoxně ten nejvzdálenější, Pavel Krajský zde byl již od počátku hraní. A tentokrát vyměnil kontrabas za baskytaru. Jentaktačí čistokrevný folk s 36letou historií zde představil průřez jejich tvorby z per kapelníka Pavla Jarčevského a Lenky Martinů. Tradičně bavili nejen výběrem písní, ale i průvodním slovem.

Trampská Sekvoj, to už je vlastně legenda v této hudební oblasti. Stejně jako z předchozího Jen tak taku, i z nich sálá hodně energie. V roce 2023 obnovili svou hudební historii. Jejich kapelník Olda Dolejš je tramp tělem i duší a svůj zápal předává i ostatním členům kapely. Tahle pražská parta náramně baví. 
Jako poslední přišel na řadu Mňau mňau band (ze středních Čech) a po něm následoval jam session. Obojího se však autor článku již neúčastnil.

Majka Abrahámová je dobrým duchem tohoto místa. Má všechno v malíku a její tým funguje takřka na mávnutí. Stodola U Majdy má svoje kouzlo. Přitahuje lidi, kteří se zde vidí někteří i po mnoha letech. Kéž by takových míst bylo víc. S nadějí vzhlíží přítomní, zda dojde i na ročník s číslem 1.

Na závěr lze zmínit dvě kuriozity. První, že na místě se pohybovalo i 5 jezevčíků. A druhá, že už během vystoupení předposlední kapely prosakovaly informace, že dochází pitné zásoby. Klobás bylo ovšem v ledničce dost.