FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Třetí čtvrtek v měsíci tentokrát připadl na 21. dubna, a proto se tento den uskutečnilo další setkání folkových nadšenců v Doli klubu v Pardubicích.
Role hostitelské se nyní chopili samotní pořadatelé Ondra Podeszwa a Ondra Víšek, kteří večer nakopli se svou kapelou Balzamína. A z dalekých jižních krajů přicestovala živelná Epy de Mye.
Balzamína patří mezi kapely nastupující mladé generace. Skládá se, jak už jsem uvedla výše, ze dvou Ondřejů – Ondřeje Víška a Ondřeje Podeszwy - a ze zpěvačky Terky Řehákové – sestry Ondry P. V F-klubu se však představil i nový člen kapely Miroslava Opelková z jižních Čech.
Nešlo si nevšimnout, že kapela má v sále výrazné množství příznivců. Nejhlučnější sekci tvořili studenti Ondry P. V souvislosti s jejich přítomností přišel Ondra Víšek se zajímavým nápadem, že vstupenka do F-klubu by vlastně mohla sloužit jako omluvenka ze zkoušení, přičemž při zakoupení permanentky by se tato výhoda samozřejmě znásobila. Nemůžu ale potvrdit, ani vyvrátit, zda tato novinka byla uvedena do praxe.
Sál byl pro tentokrát opravdu zcela nacpaný a troufám si říct, že tolik diváků F-klub za svou existenci ještě nezažil.
Balzamína začala Kolečkem pro uvolnění atmosféry, jehož text pochopil snad každý. Následující píseň Štěstěna vyprávěla o mladíkovi, který nemá štěstí a pocházela z koprodukce Ondry P. a Ondry V.
Před písní Podzimní pohovořil moderátor večera Ondra Víšek o stupnici rizikovosti písní Balzamíny, kde se při hraní a zpívání všichni členové pohybují. Toto hodnocení mi přišlo dost neadekvátní, protože všechny písně se krásně poslouchaly. A u Podzimní mi dokonce projev Ondry Podeszwy připomněl Honzu Brože.
U nové písně Zahraj mi do kroku se představila nová členka kapely Míra svým virtuózním hraním na housle. Jak Ondra V. podotkl, "housle vynikají zejména v písních předsedy" (Ondry Podeszwy).
Jedinou převzatou písní bylo Přání od kapely Pohoda. "Černě-humorně" na mě působil Černý rytíř, ve kterém se objevil v rukou Terky nezvyklý hudební nástroj, a to kosa a příborový nůž. Následující Šachy byly mírně žertovné. Partičku si vystřihli Ondrové, zatímco zbylé dvě členky kapely tvořily rytmickou sekci. Píseň Víla v poetickém hávu byla opět za doprovodu houslí, stejně jako Omluva se středověkou tématikou, kde se Terka Řeháková představila i v roli mandolinistky. Mezi posledními písněmi zazněla Touha z pera Ondry P. a romantická Náš otčenáš.
Publikum si vytleskalo nejeden přídavek v podobě velmi žertovné a humorné Instantní polévky. Nedivte se, nepodávalo se jídlo, ale opět píseň, přesto chutnější než kterékoliv polévky z pytlíku, z nichž jsou živi zejména studenti. Úžasná byla i píseň In the Jungle z filmu Madagaskar, kterou před několika měsíci na stejném místě, zde v F-klubu, zpíval i pěvecký sbor Continuo.
Po krátké přestávce nastoupilo trio Epy de Mye – Honza Přeslička, Dušan Vainer, Lucie Cíchová. Hned v první písni Nad ránem jsme si připomněli pro všechny nedávno aktuální téma vyplňování daňového přiznání.
V písni Černá dáma jsme se opět vrátili ke hře šachy. Tentokrát ji však hrál jihočeský tým. Pro holky, které na své chlapy musí neustále čekat, byla určená píseň Ženy mužů patřící mezi nejznámější písně, jaké Epy de Mye má. Stejně tak Lovec amorů, kterého též zná snad každý. Lovec amorů je pro změnu věnován všem mužům, kteří jsou na tom špatně.
Z písně Obyčejné fotky mě až mrazilo v zádech. Nevím proč, ale na téma války a antisemitismu jsem hrozně citlivá. Stačí mi málo a fantazie zpracovává hrůzné obrázky lidského utrpení. Obyčejné fotky jsou věnované památce fotografa Josefa Svitenského.
Elektrická kytara zazněla v písni s dvojsmyslným názvem Až budeš a angličtina v nářezu Fucking Killing Love, kterou snad je pro slabší povahy lepší do češtiny nepřekládat. U písně Na drátech se mi vrátila ta hrůzná husí kůže, jež mě zasáhla u Obyčejných fotek.
Před písní Giovanni byl na jednu z beden odposlechů vyvěšen prapor v podobě trenýrek, aby měli diváci dokonalou iluzi o tom, jak mají vypadat správné trampské trenýrky. Giovanni totiž vyprávěl o stárnoucích trampech.
Na závěr zazněla píseň Opustíme vzory z desky Stopy nezmizí, která vyšla v roce 2008. Prozradím, že Epy de Mye se činí a napřesrok by se měla objevit deska další.
Ani Epy de Myi nenechali diváci odejít jen tak a vyžádali si na ní přídavky. Jako první to byla Tatra, která by určitě vyrobila nejednu vrásku lidem ráčkujícím, Konce, které Honza napsal, když se připravoval na státnice z češtiny, přičemž zjistil, že má skládat státnice z matematiky. A na samotný závěr přišli i samotní Beatles.
Večer tedy velmi zdařilý… Myslím, že nákaza byla šířena i Balzamínou a balzám na duši zanechala i Epy de Mye. Děkujeme za krásný zážitek! A příště se přijďte podívat, je lepší to zažít, než o tom jen číst.