FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Jakoby podzim chtěl divákům festivalů nahradit mizerné a ubrečené léto. Slunkem zalité Frýdlantské cimbuří zdvihající se nad pódiem Jizerské noty podtrhlo tradičně pohodový průběh výjimečného trampského festivalu. Výjimečnost má minimálně dvojí. Jednak si organizátoři v čele s Pavlem Déčkem Vinklátem nikdy nehráli na přísně uzavřený festival čistě trampské muziky, a přesto si trampského ducha Nota drží po celou svou třicetiletou existenci. Jednak je to stále jeden z mála festivalů, pokud ne vůbec poslední, kam dorazí část trampských diváků vandrem rovnou z hor.
Začínalo se tradičně pátečním country bálem v sále hospody U Cimpla ve Ferdinandově. Hlavnímu dění patří ovšem sobota už od dopoledních hodin. Počtvrté dostaly mladé naděje žánru příležitost zahrát si na Dětské notě přímo na hejnickém náměstí. Na stejném místě měly zase příchozí děti možnost zkusit své umění a štěstí v řadě soutěží. A takřka souběžně se nedaleko odtud rozběhl Potlach v kině. Tentokrát celý věnovaný třicetiletí skupiny Sekvoj na pódiu. A ačkoliv obvykle Potlach je více zaměřen na slovo mluvené, tentokrát dostalo prostor více muziky. Volba to byla šťastná ne jen pro samotné výročí kapely, ale hlavně pro posun a vývoj, jakým Sekvoj za posledního půl roku prošla. Ale k tomu se ještě dostanu. Mluvené slovo patřilo Honzovi Dobiášovi a Jirkovi Čárovi Hantlovi, který je spojen nejen s kapelou, ale jako moderátor několika prvních ročníků i s Jizerskou notou samotnou. A myslím, že je neskutečná škoda, že nás už hudebním světem Čára neprovází. Jeho vtipnost, pohotovost i talent zatáhnout diváky do dění na pódiích chybí. Na plátně běžely fotografie členů skupiny od dětských let po léta současná (termín léta dědská raději taktně nepoužiju). Příjemný předpolední program vyvrcholil zpěvem před zcela prázdným sálem. Poté, co se totiž všichni diváci přesunuli na pódium a zpívali společně se Sekvojí, došlo ke dvěma historickým událostem. Potlach tak končil před nejprázdnějším sálem v historii a zároveň i s nejzaplněnějším pódiem v historii.
Slunkem prohřátá louka autokempu v Hejnicích se stala dějištěm hlavního koncertu Noty. Velkou zvědavost provázelo vystoupení Lístku, který se načas odmlčel a vystoupil po delší době. Nepůsobil tak jistě jako v minulosti a i přes charakteristický zvuk skupiny měl pomalejší rozjezd.
Je příjemné, že nejúspěšnější mladé naděje vystupující na Dětské notě dostanou příležitost i na pódiu hlavním. Letos se to podařilo stejně jako vloni plzeňské skupině Jen tak. Při prvním pohledu na pódium by asi neznalý divák těžko hádal, že kapela už hraje několik let. Ale to jen do prvních tónů. Velmi mladá skupina zvolila písničky obecně známé a jen jedinou autorskou Míši Röhricha, což je možná škoda.
Brněnská Ozvěna je už pojem, občas zveřejňovanému označení legenda se „ozvěňáci“ sami usmívají. Brněnská trampská škola a stavba vokálů, které by mohla Ozvěna vyučovat a které letí z pódia s neuvěřitelnou samozřejmostí a lehkostí, to jsou největší přednosti kapely.
Věndy z Litomyšle se už spíše blíží kategorii dospělých než dětských účastníků. Především zásluhou Jany Věnečkové, určitě jednoho z nejzajímavějších autorských talentů nastupující generace. V písničkách kapely se mnohdy blýská nápady, nad kterými se tají dech.
Prvním hostem se stalo Bezefšeho. Ovšem označení host rozhodně není přesné. Skupina na Jizerské notě hraje pravidelně a s obrovskou diváckou odezvou. Ostatně tak jako všude jinde. Neskutečný drive a energie valící se po celou dobu vystoupení mě přesvědčily, že Bezefšeho je na vrcholu svých sil. A pak jsem si uvědomil, kolikrát v minulosti jsem už tento názor zastával a kapela se v čase zase dokázala posunout ještě dál.
Dalším vokálním bonbónkem se stalo vystoupení Bob a Bobků. Dokonalý soulad tří ženských hlasů s nejvýraznější Lenkou Špinkovou, propracované aranže a tvorba někde na pomezí žánru tramp-folk, i když toto označení má smysl použít jen v přiblížení zvuku kapely.
Vzhledem k nemoci zpěvačky Inky Tognerové vystoupilo Šantré pouze jako duo s pracovním názvem Bez Inky (možno číst dohromady). Silná autorská tvorba se neztratila ani v této minimalistické sestavě. Melodicky kouzlící bezpražcová baskytara Pavla Hlouška i zpěv Dušana Vainera byly příjemným zpestřením soutěže.
Po delším čase dorazilo ostravské Tempo di vlak. Od posledního vystoupení na Jizerské notě před několika roky se letos předvedla jistá kapela s výborně rozezpívanými zpěvačkami, která ukázala, jak bohatá může být současná trampská písnička, byť asi opět toto označení není podstatné. A v pozadí kouzlil nenápadný sólový kytarista Jirka Hanusek.
Nejtradičnější vystupující na Notě, skupina Sekvoj, obhajovala loňské vítězství. Po třiceti letech jakoby se vrátila ke svým kořenům. Jen posunuta v čase. Kapela příchodem Emila Pinďi Makala opustila svoji éru komplikovanější muziky jakoby více okouzlené řadou možností. A nezvolila přitom cestu k primitivnosti, ale k přímému tahu na branku. Do not i výrazu se viditelně vrátila obrovská radost a lehkost a to se samozřejmě nemohlo neprojevit také v přízni diváků. Sám za sebe můžu říct, že toto vystoupení za poslední roky se stalo jednoznačně nejlepším. Nevím, jak kvete skutečná sekvoj, ale Sekvoj hudební rozkvetla úžasně.
Pacifik samozřejmě nelze oddělit od Tonyho Linharta. Kapela, která přivedla na svět řádku písniček dodnes žijících. Důstojný host Jizerské noty. Pacifik jsme slyšeli na Trampském širáku a přišlo mi, že výrazně trampštější publikum Hejnic dokázalo kapelu vybičovat do strhujícího závěru.
A to už zbyl jen čas na předání cen, krátké vystoupení vítězů a tradiční zpěv „No to se ví“ všech vystupujících i publika. Vloni tu na závěr zpíval i sám Kapitán Kid, a tak si přejme, aby se v jeho případě slova písně naplnila co nejdřív. Večerní a noční oheň doprovázel zpěv řádky muzikantů i diváků. Z řad těch prvních si zaslouží zmínku Tempo di vlak, které se předvedlo kompletní i zde.
A ještě jedna naprostá výjimečnost Jizerské noty existuje. O hlasy diváků i poroty tu soutěží skupiny, které už soutěžní pódia všude jinde dávno vyklidily. Nota si soutěžní charakter udržela a právě proto, že muzikanti se do Hejnic tak rádi vracejí, kývnou na účast v soutěži, ačkoliv kdekoliv jinde by ji rezolutně odmítli. A to je vizitka festivalu, jakou se těžko jiný může pochlubit.

Jizerská nota Hejnice
23.-24.9.2011

Výsledky diváckého hlasování:
1. Sekvoj 296 hlasů
2. Tempo di vlak 175
3. Lístek 142
4. Bob a Bobci 101
5. Ozvěna 100
6. Šantré 70

Cena T.O. Jitro za nejlepší soutěžní píseň:
Robin Cowboy Hill (Tempo di vlak) za písničku Tulák po hvězdách

Ceny OSJA (Občanské sdružení Jizerské aktivity):
Nejlepší zpěvák: Dušan Vainer (Šantré)
Nejlepší instrumentalista: Jiří Hanusek - kytara (Tempo di vlak)
Nejlepší vokál: Bob a Bobci Hrob

Dětská Nota:
Divácké hlasování:
1. Jen tak 279 hlasů
2. Věndy 260 hlasů

Ceny OSJA:
Nejlepší zpěvák: Jana Věnečková (Věndy)
Nejlepší instrumentalista: Iva Věnečková – klávesy (Věndy)
Nejlepší vokál: Jen tak