FOLKtime - Vaše brána do světa folku

O úspěšné proměně velkého festivalu na menší. O šťastném propojení skvělého místa, účinkujících, diváků, moderátorské vtipnosti a dramaturgicky skvělého výběru. O festivalu zachráněném ze strany poněkud nečekané.

Pohled do minulosti
Před dvěma roky se odehrál 20. ročník Muziky, a ačkoliv hlavní organizátor Jarda Samson Lenk s nadějí doufal, že se festivalu ujme někdo mladší, z rádia,… Muzika se už vloni nekonala. Festival si v posledních letech své existence vypracoval pověst jednoho z nejdražších, ale zároveň silně hvězdně obsazených, s velmi slušnou Open scénou, divadlem a tanečním závěrem. Jen připomenu, že denní vstupenka na sobotu (poslední Muziky byly dvoudenní) se v předprodeji dala pořídit za 400 Kč, na místě za 450 Kč. Letos za 220 Kč, byť samozřejmě s menším rozsahem programu. Pravda je, že Muzice se v posledních letech dýchalo stále hůř, časy, kdy místní železárny kupovaly část vstupenek a město vycházelo skvěle vstříc, se staly minulostí. Železárny živoří a v závěru už spolupráce s Hrádkem pro festival příliš výhodná nebyla.

Pohled předfestivalový
O to víc překvapilo, že hlavní impuls a zásluhu na obnovení Muziky má dlouholetý starosta Hrádku pan Jaroslav Perlík. Město samotné si na festival zvyklo a už ho považovalo za součást letního dění. A tak letošní ročník zaštítilo, zajistilo prostředky, dalo k dispozici areál. Starostovi se podařilo do organizace zatáhnout Míšu Leichta. Takže se vlastně Samsonovi splnilo přání o mladším organizátorovi…. A byl to vskutku geniální tah. Stejně tak jako ponechání názvu festivalu, samozřejmě se Samsonovým souhlasem. Míša spojil Muziku s oslavou 35 let svého Copu, což přitáhlo příznivce této kapely. Pravidelní návštěvníci Muziky si celé roky spojovali festival se Samsonem a jeho hudebními tělesy. Muzika na tom úspěšně stála. A tato část diváků odcházela velmi spokojena i letos. Model zůstal zachován, jen se změnilo obsazení ústřední postavy.

Pohled dramaturgický
Omezený rozpočet samozřejmě neumožnil postavit letošní Hrádek jen na zasloužilých hvězdách folkového nebe. Důležité je slovo zasloužilých, v mnoha případech by se spíš hodil termín vysloužilých. A tak ekonomika skvěle přispěla

Ředitel, dramaturg a moderátor Míša Leicht uvádí Vomiště
foto: Belmondo

k úspěšné dramaturgii. Dlouho se mi nestalo, abych takřka celých jedenáct hodin vydržel sledovat program, abych v programu nenašel ani jednoho interpreta, jehož produkce by mě neoslovila.

Pohled z hlediště
Zahajoval mladý nadějný písničkář Jaroslav Samson Lenk. Respektive jeho vystoupení předcházelo krátké povídání s Míšou Leichtem o Muzice minulé a současné. S lehkostí, vtipem a úsměvem Samson bavil diváky, jak je u něho zvykem. Hvězda, která se nepřežila.
Alison je vítězem poslední Open scény Muziky. Hudba s irským nádechem. Klasika nehledající revoluční postupy, neobjevující nové cesty, ovšem příjemně bavící. Poprvé se projevila jediná slabší stránka této Muziky – zpěvaččin zpěv se ztrácel. A Alison dovezl zřejmě nejvtipnější dárek oslavenci – z buřtů spletený cop. Sem Tam z jižních Čech je pojmem známým spíše z let osmdesátých, když se zjevil na plzeňské Portě s výrazným hlasem Pavlíny Jíšové. Ta už v řadách obnovené skupiny samozřejmě není. Počáteční obavu z návratu kapela lehce vyvrátila. Zdá se, že natočení nové desky ji postrčilo notně vpřed. Blue Gate samozřejmě nechyběl. Míšova žena Ilon, vedoucí postava kapely, už dlouhé roky dává dohromady (nejen) bluegrassový nářez, který vás v klidu nenechá ani na moment. Pominu-li domácí Cop, pak asi největším diváckým ohlasem se může pyšnit trio Přelet M.S., mimochodem také jeden z vítězů Open scény Muziky. Ačkoliv děvčata se přiřítila z druhé strany republiky na poslední chvíli, ačkoliv se na jejich vystoupení opět trošku podepsal zvuk, jejich projev byl přesvědčivý jako vždy. Bezprostřední, vtipné, hrající si s motivy textovými i hudebními. Děčínské Vomiště je dlouholetou jistotou spolehlivého folku až folk-rocku. A ačkoliv si nemohli přivézt s sebou bicí (zajímavý záměr letošních organizátorů), pouštěli si podklad alespoň z „krabičky“. Jen opět Jitku Mirovskou nebylo místy slyšet a to tak, že se přidání jejího hlasu dožadovali už i diváci. Další z dávných vítězů Open scény Strašlivá podívaná už řádku let velmi úspěšně předkládá svoje písničky s ozvěnou starých romantických či spíše drsně romantických časů. I tentokrát strhli diváky do svých příběhů naprosto dokonale. Bokomara si přivezla cajon a Luboš Javůrek zazářil nejen v několika různých polohách tvorby, ale také při reprodukci písně Copu. To byla nikoliv podmínka účasti, ale přání Míši Leichta, které velmi úspěšně dodrželi takřka všichni účinkující. Copácký text Bokomaře aktuálně k výročí kapely upravil Jirka moravský Brabec a byla to vskutku pecka. Bombou, hvězdou s největším „H“ se stal bluegrassový Blanket. Lahůdka především vokální, podle které by šlo vyučovat. Propojená barevnost hlasů, precizní propracovanost aranží s odpovídající nástrojovou podporou. Dokonalý důkaz toho, co vše dokáže pouhá čtveřice stejně výborných muzikantů předvést. Veliké vystoupení. Cop ve svých pětatřiceti rozhodně není, a ani v Hrádku nebyl, hvězdou žijící jen ze své bohaté minulosti. Produkci příjemně zpestřil bývalý dlouholetý „copák“ Jarda Štěrba. Dravým vystoupením skvěle vygradoval celý festival. Závěr ještě okořenil schizofrenní rozhovor moderátora Míši Leichta s kapelníkem Copu Míšou Leichtem, když sám sebe z jedné strany přesvědčoval, aby kapela přidala, zatímco z druhé strany odpovídal, že už opravdu neví co zahrát… Celý program tedy moderoval sám pan ředitel Leicht. Jak je u něho zvykem nenásilně, vtipně, pestře a hodně odvázaně, prostě řečeno všichni „milánkové“ si přišli na své.

Pohled závěrečný a do budoucna
Noc se snášela nad jeden z nejkrásnějších „folkových“ areálů, začínal tancovací bál, kam se vydala část publika. Ta větší se zvolna vydala k domovu nasycená muzikou i Muzikou po okraj. A protože přišli diváci a protože pan starosta bude starostovat alespoň ještě příští rok a protože Muzika byla skvělá a není důvod si myslet, že tomu za rok bude jinak a protože se dá najít desítky dalších dobrých důvodů proč to udělat, doporučuji vám naplánovat si do kalendáře příštího léta Muziku 2014.