FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ale přišli jsme kvůli písničkám, takže veselá i vážná linie nedávné historie zmizela s přestávkou. A přišli jsme kvůli písničkám, které jsme neznali, které kapela nahrála na svou novou desku. Té patřila druhá půlka a Devítka přehrála Štístko poctivě, skoro celé. Za bicí si sedl Daneš Marinica, který na nové desce s Devítkou hostuje (jakož, pravda, i na deskách předchozích). Druhým hostem byl kytarista Jan Paulík, to aby pomohl zpřítomnit – pro nás, kteří jsme netušili, překvapivou – zálibu kapelníka v přednesu poezie a jejím melodramatickém zpracování (na albu je Aškenázyho Mudrosloví a Zavři oči Václava Hraběte). A jinak „jen“ Jindřiška a Honza Brožovi, Madla a Honza Klupkovi a Ivan Šmejda a jejich nové dílo. Jo, chyb jsem slyšel docela dost (víc ale asi v první půli; rozezpívávání není tak úplně zbytečná věc…), ale klady byly rozhodně silnější. Kapela – aniž by se pouštěla do laciných gest – měla drajv, tah na bránu, šťávu, oheň – jak chcete. Zvláště v takových kouscích jako je převážně vokální gospel Tři kříže (nebojte, to nejsou ty Huberťákovy…) jsem posléze nad konzervovanou Devítkou smutně pokýval hlavou – nebylo to úplně totéž. Ale to je jiná pohádka: tato by mohla končit spíš zvoláním - choďte (dokud to jde…) na živou hudbu, nic ji nenahradí.

Myslel jsem, že po těch desetiletích pod pódii už poznám přirozeně vzniklou zápletku od secvičené scénky, ale akce kolem křtu desky mě tedy vykolejila. Nicméně k polití placičky nakonec došlo, ať už se Honza upejpal doopravdy nebo jako, dámy přinesly jeho vlastní slivovici a bylo. Přídavky byly velkolepě nadvakrát, celkem tři a poslední, krásně provedená Přišel jsi z dálky uzavřela kruh a vrátila nás někam na schody Koleje 17. listopadu… I s přestávkou trval celý koncert neošizené dvě a tři čtvrtě hodiny a přesně sto diváků – číslo dané covidovou legislativou – bylo určitě spokojeno. Já taky.