FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Když se narodí človíček, radují se rodičové (tatíček se zpravidla namaže), babičky, dědečkové, veškeré příbuzenstvo, kamarádstvo a přátelstvo. Když se narodí cédéčko, a je-li prvorozené, jak se to nedávno přihodilo pražské skupině Bezefšeho, radují se příbuzní, přátelé a kamarádi v počtu sedminásobném. Pak se nemůžete divit, že na křtinách kulatého miminka jménem Libo-li  (to není vietnamsky) praskal sál Žižkovského divadla ve švech. V neděli, 19. září roku tohoto. Sluší se, abych vám šťastné rodiče a jejich robátko představila.

Skupina Bezefšeho na sebe upozornila již krátce po svém vzniku na podzim roku 1998 účastí ve finále Porty v Plzni v roce 1999. Během své šestileté kariéry se vyvinula v osobitý vokální soubor s charakteristicky

Pravé křídlo skupiny Bezefšeho

foto: Vítek Školník Urban ©

Mluvila-li jsem o vtipu uvnitř cédéčka, mínila jsem tím vtip, libo-li nápad, při výběru skladeb, při jejich řazení, vtip aranžérský a interpretační, převážně v úpravách kapelníka Michala Miklánka i celé kapely Bezefšeho. (Zde vidím podobnost s vařením. Z kvalitních surovin umí ukuchtit jídlo každý kuchař, ale jen mistři vykouzlí pokrm libých chutí a vůní vzájemně se doplňujících, netříštících se, aniž by použili drahých ingrediencí a pytle koření.) Na loňském narozeninovém koncertu se mi některé novinky zdály přearanžované, jakoby kapela chtěla ukázat všechny své pěvecké a instrumentální nápady najednou. Na desce to vůbec tak necítím. Zvykla jsem si, nebo kapela sáhla k úpravám? Nebo mi zvuková režie CD odkryla tajemství při prvním koncertním poslechu neobjevená?

Oceňuji, že Bezefšeho nepodlehli touze předvést co nejvíce skladeb ze svého repertoáru, jak to často na prvních CD slyšíme. Vybírali pečlivě, i když je zpočátku mrzelo, že některé z nich se na jídelníček patnáctky hudebních lahůdek neprobojovaly. Mým úkolem není psát recenzi alba, toho se jistě ujme ještě některý z mých kolegů. Jen si neodpustím zdůraznit, že již od prvního

Peetrs pomáhá Radce Geigerové a její mamince otevřít šampus

foto: Vítek Školník Urban ©

Shodou okolností závěrečnou skladbu CD Jen mě to nechte říct zapěli Bezefšeho na úvod první třetiny programu a dvorní zvukař Druhé trávy Jirka Mašek ji nechal naplno rozeznít. A pak se vyřítila lokálka ve Velkém rozvodu, bluesový Marušákův Ostrý stín s bicími hostujícího neopunkového bubeníka Radima a s Honzou Maxiánem za klavírem (a později i hammondkami.) "Stará cikánka" Radka Geigerová swingově zanaříkala Lež a klam a společně s mladou paní Hankou Jansovou-Gašpaříkovou i nadějnou hitovku Běda, běda bývalého člena Zbyňka Lály na bulharský lidový text. Bědovaly česky. Hezky. V dalších Lálových skladbách, spirituálech Ostnatej drát vynikl pedálový bas Johna Sedláčka, v Žízni jsme slyšeli snad všechny hudební nástroje, které si muzikanti přinesli z domova. Dvě kytary, kontrabas, velká a malá bicí souprava, el. varhany, klavír (ten byl místní), flétny, klarinet, chřestidla, dřívka. Hutný doprovod se přesně podřídil hlasům plnokrevného zpěvu a skladba sklidila obrovský aplaus. "To bylo přearanžované," rýpl si s úsměvem tanečník-kontrabasista Mňuk, aniž by se chtěl někoho z přítomných hostů dotknout. Nedotkl se.:-) Další známý kousek acapellový Dál se koulí se na CD nedostal, nové čerstvé skladby zněly velmi nadějně.

Křestní obřad zahájil první host,  šéf vydavatelství RosaMusic pan Libor Mathauser, bývalý šéfdirigent ČF. Pochválil studiovou práci Bezefšeho a popřál CD šťastnou cestu ke stovkám, možná tisícům srdcí posluchačů.  Přidal se Michal Uhlíř (mastering) i tvůrci bookletu Gábina Zinková a Marcel Coufal.V začátku článku jsem psala o narození miminka Libo-li proto, že si za kmotry Bezefšeho symbolicky zvolili své opravdové maminky - Miklánkovou, Gašpaříkovou, Mňukovou, Geigerovou, Belešovou, Sedláčkovou a jednu manželku-maminku Marušákovou. Šťastné kmotry popřály cédéčku nejen úspěch, ale i hodně bratříčků. Všichni společně bouchli sedm šampusů a připili na jeho dlouhý život.

Živý booklet CD Libo-li

foto: Vítek Školník Urban ©

Asi znáte ten pocit, když odcházíte z koncertu s lítostí, že končí. Děkuji, bylo to krásné, děkuji platilo i na křtinách. Kapela Bezefšeho připravila divákům - hostům podívanou plnou legrace, pohody a především dobré muziky. Ač teprve šestiletá, dospěla ve špičkový vokálně instrumentální soubor, krůček po krůčku, nenápadně, trpělivě a bez podbízivosti. Naše folková scéna je zase bohatší. Nevěříte? Přesvědčte se. Libo-li?