FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ale kromě toho a řekl bych spíš hlavně, tu ročně proběhne na velmi malém prostoru, nepočítám - li galérii v přízemí,  přes sto kulturních akcí.

Jakub mě informoval, že se zde setkávají čtyři typy pořadů. Tak například nakladatelé zde prezentují knihy poezie. Kupodivu v České republice vychází 300 až 350 titulů knih poezie, ale řekněte sami - kdy jste si naposledy poezii koupili či jí alespoň někde poslouchali?

Dále lze v Obratníku na miniscéně vidět divadelní představení, například v podání kladenského souboru Lampa. K vidění je i  dnes slavná recitační skupina Vpřed (viz jedna část filmu Pražská pětka). Ale Obratníku se nevyhýbají i ještě slavnější jména. Účinkovali zde například herci Národního divadla v Praze Josef Sommer, Taťána Medvecká nebo Radovan Lukavský. Paradoxně zde byli k vidění například Halina Pawlovská nebo Michal Viewegh.

Podrobné dějiny Obratníku jsem si mohl prohlédnout v pečlivě vedené Kronice.

Dalším paradoxem, s nímž mě Jakub seznámil, je úbytek návštěvníků kavárny právě v době, kdy probíhá představení s tím, že po jeho skončení se lidé vracejí. Zkrátka, jak mi řekl Jakub, Praha je podivné město.

Ve čtvrtek večer se "utkali" tři "pěvci". Z Českých Budějovic přijel Zbyšek Raška, a z Prahy Krystyna Skalická a Jirka Wehle.

Jirka Wehle zahájil hrou na buzuki a poté přidal ještě dudy a niněru. Jirka v současné době hraje hlavně na Karlově mostě, ale hrál a skládal hudbu i v kapele Baba a Jag, s níž jsem se prvně setkal letos v Telči.

Jirka zhudebňuje básně. Ten večer zněl například Goethe nebo Villon či Písně žáků darebáků.

Po Jirkovi Wehlem vystoupil Zbyšek Raška. Zbyšek ani sám sebe neoznačuje za písničkáře, ale občas při kytaře a foukací harmonice zpívá své zhudebněné básně nebo básně recituje. Zbyškovy kořeny jsou v Otokaru Březinovi, prokletých básnících či v  beatnické poezii, ale postupem doby vyrostla poezie zcela svébytná, nezaměnitelná, plnokrevná.

Jako poslední vystoupila Krystyna Skalická žijící v Praze, ale původem z Českého Těšína. Krystyna nevystupuje pod pseudonymem jako dnes slavná Radůza, ale hraje na stejný nástroj, tedy na harmoniku.

Ale v písních Krystyny nepřevažuje Radůzin smutek, někdy spíše až deprese, ale Krystynin krásný hlas je nad věcí a umí se smát. Její vystoupení jsou zatím dost vzácná, ale jak mi řekla, hraje i na Slovensku. Víc se o ní zatím dozvědět nelze, neboť nemá vlastní webové stránky.

Ale co je důležitější, ti tři si řekli, že spolu sice hrají poprvé, ale ne naposled. A já doufám, že svůj slib splní.

Zájemcům o Obratník doporučuji podívat se na www.obratnik.cz