FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Zdá se, že pozitivním vztahem k brdským lesům neoplývají pouze trampové. Jednou do roka si zde udělají dostaveníčko také bluesmani a příznivci bluesové muziky. Podbrdské městečko Řevnice se letos již potřetí stalo dějištěm jednoho z nemnoha domácích bluesových festivalů, nazvaného velmi příznačně "Blues v lese". Hlavní scénou festivalu je totiž velmi příjemný areál řevnického Lesního divadla. Vedle této scény se letos hrálo i v místní sokolovně a na hřišti, takže bylo opravdu z čeho vybírat. Festival byl navíc třídenní a skvěle obsazený.

Pořadatelé festivalu v tištěném programu upozorňují, že "spíše než striktně určenou formou vymezený žánr vidí blues jako pocit", takže se "díky této představě na pódiích objeví také kapely formou klasickému blues vzdálené - jazzové, funkové, soulové, folkové i rockové." Program byl letos opravdu pestrý a schopný oslovit mnohem širší skupinu posluchačů než pouze ortodoxní bluesmany. V publiku však i tak evidentně převažovali posluchači "co maj´už něco naposloucháno" a vědí, na co to vlastně přijeli.
A.

Pátek - Mandelinka:
Vážení a milí, přináším Vám reportáž z pátečního programu festivalu Blues v lese 2002.

Tak především pár postřehů:
1) páteční program nebyl vůbec folkový (ten byl na programu až v neděli)
2) to však nijak neubralo na komornosti krásného prostředí a kultivovanosti diváků
3) proto byste nepoznali na první pohled velký rozdíl mezi typickým folkovým festivalem na které jste zvyklí a tímto řevnickým - také zde byly podobné bufety, čajovny či prodeje knih, cetek a desek
4) na druhý pohled už ano - zde bylo méně opilců, více dětí a starší generace, také psi na vodítku, skvělý zvuk a ochranka u vchodu kontrolující batohy a pásky na rukou
5) no a v neposlední řadě zde byl rozdíl mezi kvalitou vystupujících
6) výborný projev moderátora kritika a publicisty Jiřího Černého (folkoví kolegové moderátoři by se mohli od něj co učit)
7) zajímavě zde byl vyřešen systém vstupenek - ty byly u kasy vyměněny za barevné pásky na ruku s evidenčním číslem jenž se nedaly roztrhnout a přitom byly snadno viditelné. A ještě k tomu, pásky vám lepily hezké pořadatelky.

To by bylo tak na začátek. Nyní trochu více o samotném průběhu. V pátek se festival odehrával v Lesním divadle a později i v místní sokolovně, kde měl být především popůlnoční jam (v pátek ve stylu funky ). Když jsme došli s kolegou ke kasám tak nám začaly problémy. Ač to bylo domluveno a FOLKtime na pátek měl zařízenou akreditaci, kasaři nás nechtěli pustit. Po lehké hodince čekání a telefonování s šéfredaktory Ft a hlavními pořadateli, nás pustili s velkou omluvou. Prej se jim to stává jen jednou za 10 let. No, budiž, ALE PROČ JSEM MUSEL PŘIJÍT DÍKY TOMU ZROVNA O MIŠÍKA A PAVLÍČKA? AÚÚÚ. Na chvíli jako bych byl na festivale MEZI PLOTY a ne na Blues v lese :-). Nemilé události na nás dále už nečekaly (kromě piva za 25,- a jiných vysokohorských cen), a vše proběhlo z naší strany v pohodě.

Na účastníky z Prahy se pamatovalo a po skončení bylo připraveno několik autobusů - chvála pořadatelům.

Za sebe mohu tedy říct, že to byl pěkný hudební zážitek a příští rok se sem rád znovu podívám.
M.

Sobota - Andělín:
Patrně "nejbluesovějším" dnem festivalu byla letos sobota. Program na hlavní scéně Lesního divadla v pravé poledne (tj. přesně na čas) odstartovala třebíčská kapela WALKIN´ BLUES BAND s hostujícím PEPOU STREICHLEM. Vlastní tvorba kapely (s českými texty frontmana kapely - zpěváka a kytaristy Míry Kašpara) zřídkakdy překročila půdorys klasické bluesové dvanáctky (navíc v hodně podobných tempech), takže po třetí písničce už na mně kapela působila poněkud uspávajícím a monotónním dojmem.

Druhý vystupující - herec JIŘÍ SCHMITZER si získal publikum svým typickým syrovým projevem, přímočarostí textů a osobitých filozofických úvah ("Nikdo nepochopí, proč se plivanec nepotopí. Plave na hladině. Svině!"). Chybět nemohla ani pozvolna lidovějící "Ferda jede na kole, Ferda jede pryč."

Následující kapela - znovuobnovený legendární JAZZ Q klávesisty Martina Kratochvíla nás přenesla do éry jazzrocku 70. let. Kapela zahájila krásnou instrumentálkou Joe Zawinula "Black Market". Po druhé Kratochvílově instrumentální "Pozorovatelně" přichází na pódium bývalý člen folkrockových Marsyas Oskar Petr, aby s kapelou zazpíval čtyři soulově laděné pecky, včetně osobité "rapové" verze klasického jazzového tématu Freedom Jazzdance Eddieho Harrise.

V muzice sedmdesátých let je pevně zakořeněn i hardrockový RED BARON. Kapela českých muzikantů hraje s obrovským nasazením a přesvědčivostí. Zpěvák Ivan Holeček s autentickým hardrockovým "ječákem" (zpívající občas od svých hammondek) se za svůj pseudonym Ian Hunter rozhodně nemusí stydět.

Nesmírná pohoda, sehranost a vyhranost sálá ze severočeských LADY I & BLUES BIRDS. Frontmankou kapely je živelná joplinovská zpěvačka Eržika, jediná žena, již jsem dosud slyšel hrát na foukací harmoniku. Exceluje i neustále usměvavý a pohodový kytarista Milan Špaček, pro mě osobně jeden z nejmuzikálnějších kytaristů, co jsem kdy slyšel. Díky skvělé rytmice (Martin Prorok - basa, Jan Kirchner - bicí) kapela obrovsky "drží pohromadě". Není divu, že jí publikum nechce pustit z pódia. Kapela se s přídavkem vypořádá s elegancí a lehkostí sobě vlastní, když samotná Eržika bez jakéhokoliv doprovodu pouze svým zpěvem strhne a roztleská posluchače, zatímco zbytek kapely uvolňuje pódium pro dalšího účinkujícího.

Tím je fenomenální slovenský hráč na foukací harmoniku ERICH BOBOŠ PROCHÁZKA a jeho kapela FROZEN DOZEN. V prvním songu zvukař zřejmě poněkud zaspal a místo sólové foukací harmoniky je slyšet pouze doprovodná kytara a bicí, ale pak se zvuk srovná a já se koupu v příboji Bobošovy foukačkářské virtuozity a jeho podmanivém zpěvu. Hned po vystoupení si běžím koupit jejich cédéčko, což vřele doporučuji učinit i ostatním milovníkům blues. Následující dvě kapely (Tonny Band a Gumbo) mi bohužel uniknou, protože vyndavám klíště, které si vybralo "geniální" místo na očním víčku mezi řasami. Docela si vyhraju, než se mi podaří dostat ho ven. Holt krásné lesní prostředí má i svá úskalí :-).

Téměř orgastickým zážitkem je pro mě vystoupení černošského zpěváka LORENZA THOMPSONA a české skupiny THE GROOVE JANA KOŘÍNKA. Lorenzovo vystoupení je tak nakažlivé a strhující, že ve sborovejch opakovačkách bluesovejch pecek jako jsou Charlesovo What I Say nebo Watersovo Got My Mojo Working řvu jako šílenec až do ochraptění. Když se ve Wolfově Wang Dang Doodle vydá Lorenzo s mikroportem do publika, mám pocit, že to není zpěvák, ale šaman voo-doo, který nás všechny uvedl do naprostého transu. Jsem součástí jednolité "rozbluesovělé" masy která společně tancuje a společně s Lorenzem skanduje, že chce "wang dang doodle all night long".

Po vystoupení Lorenza Thompsona jsem nevěřil, že by se mu ještě něco mohlo vyrovnat. Ale stalo se. Na pódium na hřišti vtrhla hlavní hvězda festivalu - legendární albín EDGAR WINTER se svými o generaci mladšími spoluhráči. Musím se přiznat, že jsem si od jeho vystoupení příliš nesliboval. Jeho tvorbu jsem znal pouze z desek a ty na mně působily dosti nepřesvědčivě a poněkud akademicky. Živé vystoupení Edgara Wintera mě však zcela dostalo. Po úvodních dvou písních, během nichž se kapela snažila vyřešit řadu technických a zvukových problémů, hráli muzikanti prakticky v jednom zátahu až do konce. Vystoupení bylo koláží proaranžované osobité muziky, klávesových ploch, natlakovaných virtuózních sólových výstupů všech muzikantů a občasných samplů. Edgaru Winterovi obsluhujícímu klávesy, saxofon a bicí vydatně sekundovali technicky nesmírně nadupaný kytarista Michael Hakes (zvukař ho bohužel naprosto "utopil" a během celého koncertu s tím nedokázal nic udělat) a dokonalou rytmiku bubeníka Chrise Fraziera a baskytaristy Marka Meadowse.

Po skončení tohoto strhujícího vystoupení a přesunu temným lesem o několik set metrů výše do Lesního divadla následovalo poslední sobotní koncertní vystoupení, kterým bylo trio mladého kytaristy AYNSLEYE LISTERA. Přestože se jedná o skutečnou hudební osobnost, můj zážitek z vystoupení Lorenza Thompsona a Edgara Wintera se mu již překonat nepodařilo. Celým dnem velmi příjemně a nevtíravě provázel Jiří Černý. Festival jako celek mně nesmírně nadchnul. Nemám ve zvyku plánovat příliš dlouho dopředu, ale myslím, že plán na 6. 6. - 8. 6. 2003 už mám.
A.

Neděle - Šaolín:
Nedělní Blues v lese se neslo ve znamení jakéhosi zákusku za hlavním menu, na pořadu dne byl alternativní folk a folklór. I když návštěvnost v tomto dni asi zdaleka nedosahovala sobotních nebo pátečních čísel, hlavní scéna byla prakticky na 90% zaplněna a fronty na pivo se prakticky netvořily.

Po ospalém rozjezdu, kterým dramaturg tento den pověřil Jána Liteckého Švédu s Víťazným traktorom a Ty Syčáky (které jsem si nechal utéct, neboť jsem je slyšel minulý týden Mezi ploty), se začalo blýskat na lepší časy a na pódiu stanul písničkář Vladimír Merta. Ačkoli Merta zvolil vzhledem k povaze festivalu bluesovější kabát, než u něj bývá v poslední době zvykem, posluchači se dočkali i písní lehce nonbluesových, do kterých Merta postupně zapojil prakticky všechny nástroje, na které běžně s různými formace hrává. Své vystoupení ukončil elektrofonickou kytarou, ze které se amfíkem do okolního lesa linuly vpravdě hendrixovské zvuky.

Jablkoň dnes přijela ta hodná, ze začátku bluesová, později spíše vzpomínková. Ale já si přišel na své - songy jako Ulánbátár nebo Já jsem vrah a vyvrhel si vždycky rád poslechnu. Jablkoň hrála rozhodně s větším drivem a chutí než následující Muziga, jejíž muzika se mi zdá stále víc akademičtější a povrchní. Inu, jsem jen člověk, třeba se mýlím.

Příjemné překvapení čekalo diváky s vystoupením další kapely, V.R.M., se kterou neohlášeně přijel i Marcel Bárta, vynikající dechař a častý spolupracovník Ivy Bittové. Smutné písně Vladimíra Václavka tak dostaly další nečekaný rozměr, tenhle živák se mi líbil daleko více, než jejich nedávné vystoupení v České TV. Miloš Dvořáček navíc nejen, že jako bubeník stále roste, ale začíná se s V.R.M. čím dál víc prosazovat i vokálně, což je jen a jen dobře.

Zuzana Navarová a KOA předvedli standardně profesionální výkon, ale nemohl jsem se zabvit pocitu, že prostě jen přijeli vydělat peníze na dovolenou. Písničky z nové desky byly zahrány bez velkých emocí, jako by se Zuzana bála, aby se někde opodál neprobudil ze zimního spánku nějaký ten Brtník. Povedlo se - neprobudil se, zato já jsem málem usnul. Z příjemného klimbání mě vytrhla dětská folklórní hudba Rosénka. Ta se repertoárem, kroji i vlastním projevem stylizuje do Dolňácka, málokdo by si pomyslil, že všichni její členové jsou pražáci, vesměs žáci druhého stupně ZŠ. Na jejich věk to nebyla muzika špatná, rozhodně měla drajv, ale do profesionálního výkonu měli kluci daleko. Možná i proto si během svého vystoupení získali bezvýhradné sympatie publika.

Po pražácích z Dolňácka nastoupil jejich zřejmý vzor, Jura Pavlica, a společně s Hradišťanem přehrál ty nejznámější písně svého repertoáru. Pokud jsem měl pocit, že Zuzana Navarová si "jen" přišla pro peníze, pak z Pavlici jsem měl zase pocit, že dnešní publikum neuvěřitelně podceňuje. Snad ho zmátl název festivalu, snad jeho poloha - každopádně proslovy mezi jednotlivými písněmi byly velmi zdlouhavé a myslím, že zbytečně polopatické. Hradišťan navíc hrál na půl plynu, což byla určitě škoda, rozhodně jsem čekal větší vodvaz. Zrovna tak, jako v případě Vlasty Třešňáka, který se Blues v lese nominoval společně s cikánskou kapelou Kormani.

Jak už se zmínili mí předřečníci, celým festivalem všechny diváky zcela nádherným způsobem protáhnul Jiří Černý, z něhož na mě dýchlo něco z portovního spíkrovství let osmdesátých, a je úplně jedno, zda Jiří Černý kdy Portu spíkroval, či nikoli. Myslím, že i nabubřelým spíkrům převážné většiny našich největších folkových akcí by určitě neuškodilo někdy jen tak na chvíli zasednout v publiku a pár minut Černého poslouchat. Stejně tak, jako pravověrným folkařům by neuškodil občasný poslech jiné, například bluesové muziky. Věřím, že i vy si tu chvilku najdete dřív, ale kdyby přeci ne, zkuste si najít příští rok cestu do Řevnic, letos to bylo fajn.
Š.

| Více...

Komentáře pro tento článek

Přidat Nový Hledat RSS

Přidat komentář

Jméno: Email:  nezasílat reakcezasílat reakce Název: Naše hlavní město  antispamová kontrola UBBKód:         -barva-světlemodráčernámodrárůžovášedázelenásvětlezelenáhnědátmavěmodráolivováfialováčervenástříbrnázelenomodrábílážlutá -velikost-drobnémaléstřednívelkéobrovské     Internetové odkazy vkládejte pomocí UBBKódu (4. ikona zleva)!

Powered by !JoomlaComment 3.26

3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."