Skupina Svítání pořádá už několik let pravidelné jarní koncerty. Vždy na prahu léta - to s pocitem dodávky lepšího počasí. A pravidelně s obrovskou obavou, zda se znovu podaří naplnit slova písničky "nebude-li pršet, nezmoknem".
Letošní velký jarní koncert proběhl v rámci Brněnského kulturního léta (jaký paradox) ve středu 5. června 2002 na nádvoří Staré radnice. Obloha byla patřičně podmračená (a během večera pár kapek spadlo), nálada ovšem přívětivá, lavičky v hledišti naplněny skoro až po okraj, takže se nebylo čeho bát.
Kapela nastupovala v nezvykle svižném tempu - a alespoň v první polovině ho udržovala. Pokud jste měli možnost slyšet debutovou desku "Ve dne v noci", zkuste jí někdy malinko přidat na rychlosti :-) - a nějak tak se hrálo. I aranže byly u některých skladeb nové, třeba jen o kousek, ale většinou pro dobro věci. Příjemným zjištěním byly bicí, za nimiž opět usedl stálý host Laďa Šiška (jinak Ryby a mnoho, mnoho jiných hudebních aktivit)- za soupravou tužil a bylo co poslouchat Měla jsem dojem, že bicí byly nazvučeny nějak výrazněji, více dopředu - patrně opravdu dojem, tím pádem díky zvukařovi. Stejným překvapením mohlo být pro většinu posluchačů vystoupení zpěvačky Kláry Jelínkové - se Svítáním vystupuje od nového roku a její hlas vnesl do mnoha skladeb jistou nutkavost.
Skupina vsadila při koncertu především na osvědčené a "léty prověřené" melodie, shromážděné i na vloni vydané desce "Ve dne v noci" Zběh, Hradba, Pevnost, Pláč a další. Objevily se ovšem i nové kusy. Tady stojí za zmínku píseň Soud, pocházející z pera zpěvačky Kláry (pod ostatními skladbami Svítání je až na drobné výjimky podepsán kapelník Jiří Fadrný). Na první poslech je poznat, že Klára psala píseň "sobě na tělo" - v projevu je velmi přirozená, přesvědčivá. Další novinkou, která mě zaujala, byla Kleopatra - song v duchu španělských rytmů (ovšem s klarinetem, považte) - zcela mi náladou zapadnul k písničkám z posledního alba Zuzany Navarové, které pouštěl zvukař o přestávce.
Na koncertě nechyběla většina hostů, účinkujících na desce, dostalo se na harfu Pavly Bartoníkové, smyčcové kvarteto i saxofonové exhibice Petra Janovského. Perličkou byl výstup bývalé zpěvačky Heleny Bízové. Na pódiu se objevila v kroji a kromě jiných zazpívala i lidovou píseň Vlaštověnka lítá. Její křehký zpěv doplňovaly na smrákající obloze opravdu dráhy letících vlaštovek - nádhera.
Druhá polovina už byla obvyklým standardem Svítání. Dobrá muzika, zajímavé texty, příjemné poslouchání. Na druhou stranu, po několika sezónách, kdy se Svítání na pódiích objevuje, by jistě neuškodilo uvažovat o větší obměně repertoáru. Pravidelný návštěvník (a patrně převážně na věrné posluchačstvo bude skupina sázet, aniž by se samozřejmě přestala poohlížet po nových úlovcích) může být už mírně unaven stále opakovaným řazením písní, podobnými glosami před skladbami, jen mírně obměňovanými aranžemi. A tak vítr, který celý koncert doprovázel, by bylo dobré přát do plachet všem členům kapely. Ve dne i v noci.
Sdílet na...
|
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...