| 04.02.2005 Burns Supper (Vašek Rout) |
|
|
|
| Reportáže | |||||||||||||||
|
Fai fa´ your honest sonsie face,
Great chieftain o´ the puddin´-race!
Aboon them a´ ye tak your place,
Painch, tripe, or thairm:
Weel are ye wordy o´ a grace
As lang´s my arm.
Zdá se Vám tento jazyk povědomý? Pokud Vám připomíná angličtinu, jste velmi blízko. Jedná se totiž o Auld Scots - starou skotštinu a začátek jednoho z nejznámějších děl skotského barda Roberta Burnse - Address to the Haggis. Robert Burns (1759-1796) byl natolik oblíbeným básníkem, že den jeho narození se stal skotským národním svátkem, který se již více jak dvě stě let slaví prakticky po celém světě. A Česká republika od soboty 22. ledna 2005 není výjimkou. V tento den se totiž v hotelu Kampa na Malé Straně v Praze sešlo více jak 120 milovníků Skotska, skotských tradic, hudby a tance, aby společně s Klubem přátel Skotska, který večer organizoval, oslavilo Burns Supper - skotský národní svátek.
Vzhledem k ceně vstupenky (1.750,- Kč) jsem očekával jen pár nadšenců, kteří si prostě oslavu nenechají ujít. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že již tři dny před akcí je beznadějně vyprodáno a případní zájemci musí být odmítnuti. Naštěstí díky několika onemocněním (chřipko, díky!) se dostalo i na pár váhavců (bohužel ne všechny), kteří si zakoupení vstupenky nechávali na poslední chvíli. Smůla.
Ačkoliv začátek byl v 19.00 hodin, první nedočkavci již chodili o hodinu dříve, usedli na bar a čerpali atmosféru ze sklenek kvalitní živé vody. Před sedmou hodinou se mezi nimi objevil Sergeant at Arms (herold večera) a nenápadně i když nekompromisně je přemístil do rytířského sálu. Ozvaly se nepřeslechnutelné tóny skotských dud a za doprovodu nefalšovaného skotského dudáka vstoupil čestný host večera - velvyslankyně Velké Británie v České republice paní Linda Joy Duffield.
Po krátkém proslovu došlo vedle kulinářských zážitků i na zážitky kulturní. Prvním vrcholem večera byla ceremonie představení haggisu - skotského národního jídla. Světla se ztlumila, návštěvníci povstali a do ztichlého sálu vstoupil skotský dudák, následovaný heroldem večera, který na stříbrném podnosu nesl haggis, a hlavním řečníkem ceremonie. Za zvuků dud prošli mezi stoly a zastavili se v čele sálu. Dudy dohrály a hlavní řečník ceremonie, jímž byl Desmond Mullen z Glasgow začal ve skotském nářečí recitovat Address to the Haggis. Kdo to neslyšel, nepochopí. Představení, které i ty, kteří Auld Scots neovládají, vtáhlo do děje a po celou dobu nepustilo. Desmond Mullen během recitace zuřivě šermoval skotským dirkem (velká dýka), porcoval haggis a do nebes vynášel jeho chuť. Domluvil. Krátké ticho, které se během chvilky změnilo v bouřlivý aplaus a nadšený přípitek. "Na haggis!" neslo se sálem.¨
Neslyšní číšníci roznesli haggis mezi návštěvníky a slastné pomlaskávání (nelze zapomenout, že nedílnou součástí haggisu je i haggisová omáčka - nefalšovaná skotská whisky, kterou se maso zalévá) se neslo pod klenbami starobylého sálu. Náhle sál ztichl a jediný zvuk, který bylo slyšet, byl kouzelný hlas nenápadné šedovlasé dámy. To manželka Desmonda Mullena - Helen - přišla zazpívat některé písně Roberta Burnse. Snad každého ten hlas pohladil a i ti, kteří nerozuměli tomu, co zpívá, se nechávali unést.
Nastal další z vrcholů večera. Před návštěvníky předstoupil Jaroslav Šmíd, člen souboru Švandova divadla a začal recitovat. Procítěně se nesla jeho slova sálem. Jednalo se totiž o historicky prv
Večer pokračoval. Chvílemi proslovy o Robertu Burnsovi, chvílemi básně v podání návštěvníků večera. Než se kdo nadál, bylo deset hodin. Po krátkém intermezzu, kdy se konala charitativní aukce ve prospěch obětí přírodní katastrofy v Asii (pro Maltézskou pomoc se vybralo 45.000 Kč) na taneční parket nastoupili členové skupiny Caledonian Club a předvedli bezchybně několik tradičních skotských tanců. A než se kdo nadál, parket patřil všem. Samozřejmě, jelikož se jednalo o skotskou akci, tančily se pouze skotské tance, které velmi fundovaně v češtině i angličtině vyučovala paní Claudia Carrington-Drastíková. Skupina Czeltic hrála jednu tradiční skladbu za druhou, občas repertoár proložila vlastními úpravami skotských skladeb, což všichni kvitovali s povděkem (přece jenom je potřeba si někdy od ďábelského tempa skotských tanců odpočinout). Najednou zde byly dvě hodiny ráno. Všichni zbylí účastníci utvořili kruh a za tónů slavné písně Roberta Burnse Auld Lang Syne (u nás známé jako Valčík na rozloučenou) se rozloučili. Večer v hotelu Kampa skončil, nikoliv však účastníci. Ti pokračovali ve spanilé jízdě Prahou a oslavu narozenin Roberta Burnse končili až s ranním rozbřeskem.
Ty, kdož jsou smutní, že pravou skotskou tancovačku nezažili, snad potěší, že již 27. února od 20.00 hodin se v Baráčnické rychtě na Malé Straně v Praze (Tržiště 23) pořádá Klub přátel Skotska tradiční skotskou taneční zábavu neboli ceilidh, kde se tance budou nejen tančit, ale samozřejmě i učit. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
Copyright © 2025 FOLKtime - Vaše brána do světa folku. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.



















Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...