FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Vzápětí věnovali posluchačům doslova Koncert Radim Hladík st. a skupina Blue Effect, nejen doprovázející, ale rovnocenně doplňující Hladíkovo vystoupení. Dohnat handicap daný relativně příliš brzkým zařazením do první třetiny večera bylo jen dílem okamžiku - Bluee Effect si naladili  publikum přesně na svou notu. Hladík senior plně dostál své mediální pověsti nestárnoucího hudebníka se strhujícím charisma, a na všechny strany vrchovatě předával svůj nakažlivý elán; lidem o jednu až dvě generace mladším, na jevišti i do hlediště. Přes, nebo právě pro nepřehlédnutelné vědomí, kdo je tady ten hlavní tahoun, se po celou dobu držel skromně na okraji pódia a ponechával fyzický i akustický prostor svým čtyřem spoluhráčům, aniž by na sebe záměrně strhával pozornost. Nebylo tomu totiž vůbec zapotřebí, nehodlal nechat lidi na pochybách, zda ještě stačí s muzikanty ve věku jeho syna držet krok. A s neustále blaženým úsměvem na tváři vyrovnaně předvedl, že má energie na rozdávání. Podle očekávání zahrál vše brilantně, přichystal i překvapení pro fajnšmekry jako vyluzování magických zvuků pomocí smyčce na elektrickou kytaru nebo pohybově náročné kreace při jen tak zdánlivě snadném jakoby mimochodem předvedeném hraní za hlavou. Během třičtvrtěhodiny stihly zaznít songy spravedlivě vybrané napříč desítkami let trvající jeho autorské kariéry - nové, staré i ty úplně nejstarší včetně Pelíškami zpopularizovaného Slunečního hrobu, jehož vskutku notoricky známá slova si za "důstojného" dirigování zpěváka Honzy Křížka zapěl celý sál, a neméně legendární skladby Kuře v hodinkách či variace na moravskou lidovou Ej, padá, padá rosénka.

Následovalo 50 minut s pardubickou čtveřicí Vypsaná fixa strávených na dobrodružné výpravě do jejich tajuplného světa Márdyho kongeniálních textů plných bizarních významů, v níž všem přítomným předvedli, že podobně jako u předcházejícího účinkujícího i u nich platí, že ani po 10 letech hraní jejich Fixce rozhodně nedochází náplň a šťáva. Naopak nápadů se rodí stále záplava, a to nejen muzikálního rozměru, jak mimo jiné dokazuje kytaristou a basistou s dětinským zápalem nadšeně provozovaný sport a pro ně již takový zaběhnutý rituál při hraní po sobě plivat. Následující slovenská čtyřka Horkýže Slíže s rádobyvtipnými slovními hříčkami sice zdaleka nedosahovala úrovně kvality nasazené hodně vysoko předešlými umělci, ale posloužila svému účelu rozehřát publikum před smrští, která měla dále následovat.

20 minut určených na přeměnu techniky se bohužel protáhlo vinou potíží se zvučením na pomalu ubíhající půlhodinu, ale chvíle trpělivosti stála za to: jako jediní dostali v časovém plánu rovnou hodinu osmičlenná úvalská kapela Divokej Bill, zasloužený to miláček jak publika, tak organizátorů pod křídlem mateřské produkce Ameba. Zpěvák, kytarista, a téměř výhradní autor v jedné osobě Vašek Bláha už při svém nástupu rozdávajíc do publika láhve s vodou, dal najevo, že tady bude brzy horko... A taky že jo, předvedená show pěstovaná léty ježdění nekončeného šňůrné v klubíkách po všech koutech vlastí českých i moravských nezklamala v žádném ohledu divácká očekávání, snad jen tím, že se nedostávalo času na přídavek, takže jsme tentokrát výjimečně na závěr neslyšeli tradiční rozlučkovou baladu Rozárce. S nezdolným zápalem nám naservírovali hodinový set nabitý hity splňujícími vzácnou souhru chytlavými melodiemi ozvláštněnými pro DB typickým zvukem harmoniky, banja a houslí, spojenými s mnohovrstevnatými texty, na které "Pražané co jim rozumějí" rádi a znalecky slyší, takže nad nabitým skákajícím kotlem vytrvale rostl les rukou za sborově vyřvávaného zpěvu pod taktovkou

Míša Röhrich z plzeňské "Znouze"

zdroj: www.xichty.cz

Necelá hodinka s rozjetým desetihlavým PilsnerSKA original orchestra Tleskač a jejich hravým ska rytmicky podaným komediálně talentovaným frontmanem s dechovou sekcí za zády byla příjemně rozvernou tečkou. Jednodenní fesťák, přestože venku panoval tou dobou mrazík, věrohodně evokoval atmosféru každoročně deštěm skrápěných červencových prodloužených víkendů v Českém Brodě, a to jak díky videoprojekcím a výstavou fotografií z letních ročníků, tak pohledem na potem zbrocené účinkující oblečené v tílku a kraťasech. Některé zmožené návštěvníky tato realistická představa prázdnin inspirovala natolik, že jste je mohli vidět mezi stánky s pochutinami, tričky a CD v bývalém továrním prostoru posedávat po zemi opravdu jako na rozkvetlé louce. Akce s sebou přinesla výhody i nevýhody všech pravých festivalů: ten kdo má rád pestrost a chce během jediného dne zažít produkci různých interpretů i různých žánrů, může být s průběhem nadmíru spokojen. Komu je líto, že tady svého oblíbence uslyší jen v ochutnávce trvající pouze pár desítek minut, tomu fest poslouží k výběru, která z nabízených krátkých hudebních exkurzí stojí za další navštívení jejich vlastního celovečerního koncertu. Jedině na plakátech inzerované divadlo nebylo nikde k vidění - kdo jste tam také byli: možná jsem ho jenom já přehlédla pro samá lákadla, na která člověk nevěděl kam dříve koukat???