FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž z třetího dne)

Třetí den, v neděli 5. dubna, se do bohnického Divadla Za plotem přijelo představit 13 kapel.

Z nich jednu jedinou jsem ještě nikdy neslyšela. Byla to skupina Bujabéza, která přijela až z Olomouce. Při jejich vystoupení mě okamžitě napadl "folklóreček s bicíma". Chvílemi jsem slyšela Čechomor, chvílemi jako by zněl Tomáš Kočko. Pokud už má skupina tu potřebu sdělit posluchačům již notoricky známou informaci o tom, že "zabili Janoška", měla by k tomu přistoupit tak, aby ta informace byla aspoň něčím nová. Je to škoda, protože se evidentně jedná o partu dobrých a schopných muzikantů, kteří vědí "jak se předvést", a teď by to chtělo zapracovat na tom "co předvést".

Zbylých 12 kapel, které již více či méně znám, můžu rozdělit do dvou skupin podle toho, zdali něčím překvapili, či nikoli. Ta překvapení si nechám na konec, a to, že někdo nepřekvapil, to vůbec nemusí znamenat něco špatného.

Původně duo T´n´T - čerstvá maminka Tereza Bečičková a mandolinista Tomáš Ludvíček - rozšířilo sestavu o kontrabasistu Libora Kameníka a o houslistku Janu Čejchanovou, která ale z důvodu nemoci na konkursu chyběla. Rozšíření o další nástroj T´n´T bandu prospělo, stabilně solidní výkon je nyní barevnější.

Šeginy znám z loňské Porty, a už tehdy mi v paměti utkvěl zpěvák, který vlastně ani nezpíval, ani dobře nevyslovoval, ani se ve zpěvu s nikým nestřídal. Škoda, že nás letos nepřekvapili s nějakým novým zpěvákem, protože jejich písničky i hudební provedení, to vše je na docela dobré úrovni.

Pavel Houfek band předvedl dobrý set, jsou to výborní muzikanti s kvalitním repertoárem. Oproti jiným vystoupením tentokrát ale jako by jeli na půl plynu. Ani Půl dechu do měchu nepřekvapili, byli výborní. Jako vždycky.

A dále už jen krátce: Vomiště předvedlo sice tentokrát akustický, ale přesto folkrock tak, jak jej už nějaký ten pátek známe, folk pardubické Pavučiny nese typické znaky slavnějších kapel regionu a pražský Šuplík na sobě stále pracuje, ale stále ještě nenašel svůj optimální zvuk.

Asi největším překvapením bylo pražské 9. patro. Skupina okolo Jirky Svítka (Svitky, LeKapr) a Jirky Kyncla (Svitky, Panelákoví fotři) předvedla autorskou tvorbu vysoké úrovně, velmi dobře interpretovanou jak kapelou, tak i zpěvačkou Helenou Svítkovou, která prokázala, jak umí cítit hudbu, dát textu patřičný výraz a přitom si zachovat přirozený způsob interpretace. Tahle kapela existuje teprve od ledna letošního roku a hraní na Konkursu Zahrady bylo jejich čtvrtým veřejným vystoupením. Plzeňská Frýda & company je rok od roku lepší, pěkně jim to šlape (baskytara to pěkně popoháněla) a závěrečná instrumentálka zdařile korunovala dílo. Milým překvapením oproti loňskému roku byla skupina Hadraplán v akustické sestavě s trubkou. Pestrý repertoár, příběhové písničky Petru Kavkovi svědčí.

Při každém vystoupení Panelákových fotrů si říkám, že si už přece museli konečně sáhnout na dno svých možností. Ne, nestalo se tak ani teď. Panelfotří (ne)možnosti jsou zřejmě netušené a jejich dno je, zaplaťjánevimkdo, v nedohlednu. Asi to tak má být a je to dobře.

Před rokem se na konkursu objevili a zaujali. Stejně tomu bylo i letos. Jananas je skupina, která dokáže nejen zaujmout, ale i překvapit nevšedními a naprosto trefnými a originálně zpracovanými texty na témata z běžného života. Ty texty píše a sama je také, s originalitou sobě vlastní, interpretuje Jana Infeldová, za rovnocenné hudební podpory svých dvou spoluhráčů, kytaristy Jana Vávry a baskytaristy Jaromíra Fulneka. A tak není divu, že třetí den při závěrečném hovoru s kapelami zaznělo od Juppa jméno právě této kapely.

A tak na závěr už zbývá jen uvést jména kapel, které si Michal Jupp Konečný vybral jako první hned na Konkursu. Na Zahradu byly nominovány skupiny Piosenki, Apple a Jananas, a z prvního dne si Jupp ještě vybral i na Folkovou růži, a to skupinu Toast Singers.

Sledujte na http://www.folkcountry.cz/, jak budou postupně přibývat další jména. Soudě podle úrovně pražského konkursu nebude mít Jupp snadné rozhodování.