FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Po přestávce, během které se v jedné části jeviště objevilo plátno, nastoupili domácí HN a spustili svoje písničky. Nejočekávanějšími z nich byly písně modré. Jednalo se o písničky, při kterých kapela promítala na připravené plátno fotky odpovídající textu písně. Fotky byly většinou pořízené krátce před koncertem a proto byla občas potřeba trocha improvizace. Například, jak byste v mrazivě bílé zimě vyfotili rozpálený nádraží? V dnešní technické době to Klokan vyřešil fotomontáží rozpáleného sporáku do zasněženého nádraží. A ještě tu mám jeden oříšek, a sice jak správně nazvat dívku, která obsluhuje projektor? Jedná se snad o projektorku? Nebo o slečnu promítačku? Zkuste se, až zase někdy kapela vystoupí s modrými písničkami, někoho z nich zeptat, třeba už nějaký titul vymysleli.

Koncert trval i s přestávkou bez mála tři hodiny, ale utekl jak voda. Utekl díky příjemným písničkám, vtipnému průvodnímu slovu, ač někdy nechtěně, díky vzpomínkám na letní festivaly a hlavně společné hraní po nich, díky pohodové atmosféře a náladě v hledišti.

Příjemné písničky, vtipné průvodní slovo a pohodovou atmosféru jsme si mohli vychutnat i o pár dní později a pár metrů dál, 19. ledna v Kavárně pod Vesuvem, kde Nestíháme hostili Stráníky. Tentokrát si účinkující pořadí prohodili, první vystoupili domácí a až po přestávce přišli na řadu hosté.

Nestíháme byli potěšeni početnou návštěvou diváků, kterou ocenili slovy: "Na nás se, na rozdíl od našeho konkurenta Nohavici, vždy dostanete." A to v ten samý den v Praze koncertovalo mnohem víc folkových legend. O to potěšitelnější je, že si stále větší oblibu získávají i zatím nelegendární muzikanti, i když i legendární písně jsme se dočkali, a sice písničky od Boba Dylana, kterou Nestíháme použili jako oslí můstek před předáním štafety svým hostům. Na druhou stranu nechyběla ani písnička nejnovější, jejíž refrén kluci pro jistotu naučili diváky dřív, než vůbec začali písničku hrát. Když zjistili, že publikum je zpěvné a vstřícné, zopakovali to ještě jednou v samém závěru koncertu v jedné veselé písničce o jízdě na kole na horu Lysů, kde stromy nejsů. Potěšitelnou informací pro všechny příznivce nestíhajícího dua je skutečnost, že jejich první polooficiální CD, které si kluci budou vydávat sami, je už natočené a za pár dní by už mělo spatřit světlo světa. Tak pokud zavítáte do Kavárny pod Vesuvem na příští z poslední dobou spíš nepravidelných koncertů, měli byste mít možnost si CD odnést. Příště to bude v pátek 24.2. a hostem bude Vladimír Merta.

Po přestávce už byli na řadě Stráníci s Mírou Ošancem, kteří předvedli svůj tradiční blok písniček tria Peter, Paul a Mary s tradičním Mírovým povídáním o jednotlivých skladbách a o tom, jak PPM proslavili například Roberta Zimmermanna, alias Boba Dylana nebo Gordona Lightfoota. Slyšeli jsme i písničku Sluneční variace od George Harrisona, okénko Stráníků s Prvním sněhem Paula Simona, písničku kapely A hosté, se kterou kdysi Míra Ošanec vystupoval. Stráníci zpívali všechny písničky s českými texty, protože k tomu, jak nám Míra vysvětlil, mají hned několik důvodů. Především jsou každý z jiného kouta severních Čech, takže má každý jinou anglickou výslovnost a také by si během zpěvu museli všechna anglická slova v hlavě překládat, aby vůbec věděli o čem zpívají. A tak je mnohem jednodušší zpívat český text, kde je hned jasné, o čem to je, například o cestě tramvají tam a zase zpátky; o ranním létání; o tom, že se stalo, co se mělo stát; o loučení; o zlém trápení? A vůbec, kdo už někdy Stráníky s Mírou Ošancem slyšel, ví o čem mluvím, a kdo ne, má nejvyšší čas to napravit a třeba bude sám překvapený, jak mu většina písniček bude povědomá.