FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Poslední Klubový večer na Toulcově dvoře v roce 2005 patřil samotnému organizátorovi všech těchto ryze akustických hudebních pořadů (14.12.). Jakuba Moravce byste mohli potkat za mixážním pultem v roli zvukaře, nebo si přečíst některý z jeho článků na Folktimu. Jeho texty pak zhudebnili více či méně známější skladatelé, a tak se s jeho tvorbou sejdete na koncertech folkové kapely Načas, rockovějšího Kmotru, vokálního Pětníku, či v repertoáru nordic-country kapely Appaloosa.

Pořad samotný započal na šestistrunnou bezpražcovou baskytaru Petr Čabara z kapely Petřín. V druhé, za Petrova mručivého doprovodu, už recitoval sám hostitel své básně plné filosofie, chmuru, smrti. Teprve po třetí básni, Letnice se jmenovala, se nesmělé publikum roztleskalo. Jako by nikdo nechtěl rušit svátost básnické invence prezentované s tak citlivým přístupem, který Petr i Kuba měli.

Prvním hostem byl ex-kytarista pražské trampské country kapely Appaloosa, Michal Pokorný. Zavzpomínal na píseň Lady o naší společné kamarádce, která mne jen tak mimochodem kdysi k trampingu přivedla. Jako druhá zazněla trochu v daňkovském stylu nesená píseň Vzpomínka, nebo krásná country "příběhovka" MacKenzie o oběti, kterou si tato řeka jednou zjara vzala. Stejně jako u všech dalších hudebních hostí byl textařem Jakub a tím, kdo sázel noty do osnovy pak hrající, pro těchto pár minut to byl Michal, který se rozloučil písní Westerny.

Před dalším básnickým okénkem se Kuba vyznal z toho, že psát básně v čase veselé mysli je těžké, neboť necítí onu potřebu brát do rukou tužku a papír. Proto je prý valná většina jeho básní trudomyslnější. A právě proto jsme si v dalším bloku vyslechli trochu toho šafránu "z veselejší kapsy". Živou vodou nás poučil o vaření irské whisky, nebo v básni Appaloosa nám poodhalil, že je to "kůň s fleky".

Vstup Tomáše Janouška (kdysi kapely Negativ nebo Naokamžik) pak spojil humor se smutkem. Vtipně uváděl písně plné žalu. Z jeho sady šesti písní vybírám třeba Vzpomínku, ze které mi utkvěla pasáž o neschopnosti vyjádřit v srdci chovanou emoci, nebo depresivního Básníka, před kterým popřál Kubovi lepší osud, než který si sám vtiskl do textu. Tuším, že básník v písni zemřel, či tak něco podobného. Za hit považuji úvahu o sebevraždě Pod Vyšehradem. Zejména refrén, kdy si autor volí mezi řekou či železniční tratí, působí velmi temně a dokonale vystihuje náladu, kterou mívám, když přecházím po železničním viaduktu mezi Smíchovem a Výtoní. Věru se nechystám páchat žádná zvěrstva na svém těle a to ani ostřím kol vlakové soupravy, či ledovou vodou v řece, jen právě tento viadukt i na mne působí jako silný zdroj pocitů a nálad. A jeho noční temnota je v Kubově básni podtržena Tomášovou melodií dovedena k dokonalosti.

"Pod Vyšehradem na starém mostì
je lepší doleva, či doprava skok
mám právo odejít když jsem tu jen hostem
koleje od Plznì a nebo Vltavský  tok"

Po přestávce se Jakub stal na malou chvíli sám písničkářem, když netrénovaným hlasem zapěl svou píseň Čisté peřiny. Poté, co potrápil naše bubínky (tak zlé to zase nebylo), se vrátil k prosté recitaci. Nejprve nás posunul zpět do podzimní nálady s básní Špatné období, která se odehrává na pozadí Třicetileté války a z milostné poezie vybral báseň o návratech prvních lásek (Na Vítkově).

Pak se před diváky objevil frontman Appaloosy Jan Šťovíček. Znát ho můžete i jako spisovatele humorných cestopisů, které vydává nakladatelství Olympia. Na svou novou kytaru zahrál nově zhudebněnou báseň Rituál a zavzpomínal na Honzu Maška (kdysi kapela Taxmani), který se na Toulcově dvoře staral o květiny, v písni Jarní vítr.

Dekadentní část Kubovy tvorby v sobě opět nesla filosofii a s ní i pády na dno, cesty vzhůru i konce, smrt, nebo dokonce zánik světa. Ještě jednou dal příležitost Tomášovi sáhnout do strun a pak už přišlo loučení. Nelze vlastně Kubovy texty více zhodnotit co se týče obsahu, než-li tak, jak jsem učinil v tomto odstavci. Můžu jen dodat, že se jimi mnohdy prolíná i lehká odevzdanost osudu, kterou cítím mezi řádky jako lehkou linku pocitů. V jeho verších je cítit dlouholetá zkušenost, která ho naučila skládat slůvka do rýmů, takže až půjdete na Načas, Pětník, nebo Applaoosu, tak se nemusíte bát, že uslyšíte dětské říkanky nebo klišé.

A na koho příště? 18.1.2006 přijďte na Honzu "Donalda" Jíchu a jeho recitál s názvem "Nejsem žádnej folkař". Donald je všestranný umělec. Hraje divadlo, píše cestopisné knihy, písničkaří a překládá. Kombinace některých těchto činností z něj dělá originál mezi všemi. Na Toulcův dvůr se dostanete autobusem 177 (do zastávky Chudenická) z Opatova nebo Skalky. Pořady začínají v 19:00. Více se dozvíte ze stránky http://www.toulcuvdvur.cz/klub.asp.