FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nejprve tedy vězte, jak to vypadalo 11. října v Blovicích.

Nejsem si jist, zda již tato informace pronikla na veřejnost, ale díky přírůstku členů sdružení Folkotoč se některé večery odehrávají v podobě trojkoncertu. Toto byl jeden z nich a zahrála domácí skupina "Toman a lesní panna" společně s pražskou kapelou "Jauvajs" a chomutovskou formací "Lidee noire".

Do sálku Domu dětí a mládeže v městečku Blovice, které najdete asi tak 25 kilometříků jižně od Plzně, v sobotu dorazilo přes 50 posluchačů a těm se jako první představili pražští Jauvajs, toho večera "oslabeni" o houslistku. (Pavla "Sova" Čujanová totiž pobývá celý podzim kdesi v zahraničí).

Trojice muzikantů hrála jako o život. Při jejich svižných instrumentálkách bylo na mnohých posluchačích vidět, že by nejraději vyskočili ze židlí a nechali se strhnout tanečním rytmem. Hlavně na dětech, kterých chodí na koncerty stále více, to bylo patrné.

Druhý, asi  třicetiminutový blok patřil teď už  triu Toman a lesní panna. Bylo to jejich třetí hraní ve tříčlenné sestavě a (jak praví dobře informovaný zdroj uvnitř kapely) už si na to zvykli. Chybějícího kytaristu pak nahrazují novými aranžemi, některé písničky hrají v obsazení s basovkou a klávesami, jiné s kytarou, klávesami, flétnou a bubnem. Na pódiu je přitom více pohybu a hudebníci se rozhodně nenudí.

Závěr večera patřil muži s kytarou, který se obklopil třemi dívkami, tedy skupině Lidee noire. Jejich muzika je velmi příjemná, zaznívají v ní i různé exotické nástroje, které "Lidee" dovezli ze svých cest po Africe. Kromě písniček se diváci pobavili i vtipným mluveným slovem - což je ostatně u tohoto tělesa zvykem, neboť  Martinu Šílovi byl dán do vínku dar znamenité výřečnosti.

Závěrem se tedy z Blovic nese hlas o příjemném večeru,  na čemž má kromě muzikantů a publika nemalou zásluhu  také kvalitní ozvučení jak v sále, tak na pódiu.

A nyní vzhůru na sever, do Litvínova!

Zde se mělo poslední říjnový den také jednat o trojkoncert, leč chodovské Bodlo se protentokrát omluvilo.

Referát kapelníka domácích "Pěti oříšků pro Popelku" Jardy Popelky je hutný a stručný a takovým budiž také ponechán:

"Vystoupení kapely Toman a lesní panna bylo pro ucho muzikanta skutečným zážitkem, neuvěřitelný výkon na tak malou sestavu. Pět oříšků zahrálo svůj standard, tedy žádné fiasko."
Toto velmi lakonické sdělení budiž však rozhojněno další zajímavostí, o kterou se s námi tento litvínovský hudebník podělil:
"Někdy v září se v Mostě konal open-air mini festiválek folkové hudby. Jako první kapela jsme se zvučili a po chvíli se tam objevil asi 60ti letý chlápek, který se představil jako dirigent Londýnské filharmonie.

Přišel nám říci, že ho naše aranže upoutaly a tak jsme jen pro něj v zákulisí vystřihli pár a capella kousků a pozvali ho do Auly na naše večery.
Přislíbil že přijde. Moc jsem tomu nevěřil a tak jsem byl velice překvapen, když se dnes na folkotočový večer skutečně dostavil. Vyslechl si celý koncert a při závěrečné děkovačce přišel k pódiu a nabídl že také něco zahraje, když my jsme mu osobně zazpívali.
Vlezl si za elektrofonický klavír a spustil absolutní bouři tónů v nejvyšší možné interpretační kvalitě. V životě jsem nic podobného neslyšel a myslím že ani lidé v sále.
Samozřejmě musel přidal a opět se stejnou genialitou. A tak máme nového kamaráda z nejvyšší hudební garnitury. Nevím co s tím uděláme protože to je prostě neuvěřitelné.
Naše zpěvačka s ním teď objíždí všechny možné i nemožné akce a připravuje pár písní, při kterých by ji doprovodil. Sám se nabídl. Na to jaký je to génius, je neuvěřitelně skromný a přátelský. Jeho jméno je Alexander Münch."

To je zajisté nevšední překvapení, které určitě ocenilo i padesát diváků přítomných v aule Scholy humanitas, před které tak nakonec přece jen předstoupila trojice interpretů a to vskutku převelice různorodých.