| 04.02.2004 Mráz Folkotoc nespálil (Džexna) |
|
|
|
| Reportáže | |||||||||||||||||||||
|
V sobotu 24. ledna ovládla náš mírný podnební pás zima jak v Rusku, mráz, podle mne nejmíň 50 pod nulou, radši nikam nevylézat. "Jenže, to bychom se nedostali do Zahrady na Folkotoč," řeklo si asi 50 mrazuvzdorných diváků i všichni účinkující letošního prvního festivalu v pražské Zahradě. A ti si zvláště zaslouží poklonu, neboť přiklouzali ve svých plechových krabičkách do Prahy až z vysokého severu, divokého západu a dalekého pražského Severního Města. Mráz zůstal za dveřmi, ve vytopené dvoraně skvěle fungovalo občerstvení, v sále zvukový mistr Jaroslav Matucha chystal ozvučení a Jakub Linhart dolaďoval poslední přípravy pro zahájení festivalové přehlídky, aby v 18.30 mohl přivítat diváky a první skupinu.
Tereza Terčová Litvínovských Pět oříšků pro Popelku (Popelka je v tomto případě chlap, kapelník Jaroslav Popelka), osmihlavé těleso, nestaví ani tak na převratné instrumentální složce jako na vícehlasech, především dámské části souboru. Není to typicky folková kapela, v jejich repertoáru najdeme sice vlastní skladby a lidovky z různých koutů světa, ale také pop a country. Slyšeli jsme především převzaté věci s českými texty, samozřejmě "Irsko" (Svatba), vlastní skladbu (Ke koním), ale například a capella ruskou lidovou Bjelyje cvjety v úpravě baskytaristy Igora I. Popkova, v níž mi přece jen chyběl mocný hlas typu Ally Pugačevové nebo podobné Marfušky. Vyzněla by přesvědčivěji. Takhle mi to přišlo spíš jako úlitba ruským spoluobčanům.
Předností tachovské Terezy Terčové je právě velký hlas, sytý alt. Zpívá s nasazením své vlastní písničky, texty žensky neupovídané, obrazy dívčích snů a tužeb (V peřinách) i zklamání (Staň se). Hraje na doprovodnou kytaru, melodie výrazně prosvěcuje sólová kytara Pavla Elvise Krásy. Tereza nepotřebuje mezi písněmi říkat mnoho slov, působí svým hlasem, který se v plné kráse rozezněl v přídavku Summertime od George Gershwina. Vždy, než se nadrátovala (rozuměj nazvučila) další kapela, Jakub Linhart nechával divákům čas na občerstvení a provětrání. Nezbytné informace sdělil vždy až těsně před začátkem produkce. Při podzimním setkání s chomutovskou kapelou Lidee noire (Martin Šíl a tři dívky vesměs exotických jmen) nefungovala v Zahradě aparatura a jejich komponovaný pořad na mě působil divadelně v tom nejlepším slova smyslu. I tentokrát Martin Šíl dokázal, že je vtipný vypravěč, má přirozený komediantský dar komunikovat s publikem a pohotově reagovat na nenadále situace. Jeho svižné i volnější melodické písničky (Afrika, Do očí, do dlaní, Našeptávač) v obsazení akustická kytara, klávesy, rytmické nástroje a flétny naproti tomu navozovaly snovou atmosféru poznávání vzdálených krajů a moří za svítání i soumraků... Bodlo z Chodova u Karlových Varů na Folkotoči zastupuje muziku hranou na bluegrassové nástroje a charakterizuje ji jako new style grass. Pokud bych měla patřičnou škatulku zvolit já, označila bych ji jako folk grass. Poetické sdělné texty povětšinou z dílny baskytaristy Radka Exnera na hudbu kytaristy Štefana Timka "nejvyššího představitele Ústředního výboru Bodla" zpívá výtečně Zdeněk Smolík, kterého řadím spolu s Jiřím Machem (Poutníci) k nejzajímavějším tenorovým zpěvákům v našem bluegrassu. Chtěla jsem vám na ukázku připojit některou píseň v Mp3 z jejich stránek, ale nepodařila se mi stáhnout ani jedna, čímž nenápadně upozorňuji webmastera, ať si zkontroluje funkčnost webu. Kapelu Toman a lesní panna z Blovic jsem jako jedinou slyšela na živo poprvé. Pavel Toman na klávesy a jeho zpívající panny - Romana Tomášková na baskytaru (známe ji z Druhé mízy Vojty Zíchy), na kytaru, šalmaj, flétnu a bonga s Mirkou Královou na kytaru - vytvořili velmi silný hutný zvuk vlastním písničkám Můj milý lhář, Neposedná či irskému tradicionálu Růže nebo Merxbauerově skladbě Na cestě do země zaslíbené. Temperamentní "hyperaktivní" Romana ještě stihla bezprostředně a mile provázet slovem, a diváci dali potleskem jasně najevo, že se jim blovická kapela líbila. Na festivalech většinou kapely sází na svůj osvědčený nejznámější repertoár. Ne tak plzeňská Strašlivá Podívaná. Zahájili sice písničkou Rváči z CD Údolí včel, ale pak jsme slyšeli vesměs samé novinky. O těch Vánocích, tak trochu jinak, pohádku O Slunečníku, Větrníku a Měsíčníku přítomné dámy dotvořily tanečkem, v Plzeňské synagoze se ozvaly náznaky židovské muziky, svižné Čarovné bylinky zazpívala Iva Valečková či povedenou předvolební agitku o získání trůnu z bláta přednesl Žabí král zastoupený Petrem Merxbauerem. Nově se objevila v rukou Tomáše Píži elektrická kytara a u Merxbauera harfa. SP si chystá materiál na další CD a já doufám, že na něj zařadí i píseň na chodskou strunu Ha ty svatej Vavřenečku nejen kvůli mlejnu v Kolovči na přemílání bab v mladice krasavice (abych se šla rychle postavit do fronty), ale zejména pro zpěvnost vycházející z melodiky rozšafných písní tohoto svérázného koutu západních Čech. Pražský Jauvajs zpravidla slýcháváme ve čtveřici Jakub Linhart, Jana Linhartová, Pavla Čujanová a Roman Opavský. Letos na podzim dokázali, když jim houslistka na čas zmizela do ciziny, že svůj skotský a irský repertoár zahrají i ve třech. Tentokrát se představili v pětici, protože si "jen pro dnešek" pozvali hráče na bicí, profesora Ježkovy konzervatoře, Jakubova "stejně plešatého bratra" Jana Linharta. Nijak se neprosazoval, jen tlumeně podporoval irský buben v rukou Jany Linhartové nebo lehce zvýrazňoval rytmickou složku písní. Brala jsem to spíš jako experiment, který nejlépe vyšel v instrumentálce od Irish Dew. Ale bezpochyby je Jauvajs jedinečný právě ve svém původním obsazení.
Speciální host Jaroslav Samson Lenk se širokým úsměvem na tváři festival uzavíral. Folkotoči fandí a kapelám sympaticky nabídl možnost ve svém nahrávacím studiu zdarma natočit a vydat CD. "A já si zahraju ty svoje úsměvy," pravil a přidal i písničky kovbojské, "volovinu" Koleda, kterou mu nevzali ani do jeho vlastního rádia Karolína, a místo "chcípničky" na rozloučenou zazpíval mužský i ženský part v Už to nenapravím.
Festivalový Folkotoč v Zahradě se třicet minut před půlnocí po pěti hodinách muziky dotočil. Jak jsem se dověděla, ne na dlouho. Jednou za měsíc se tu budeme s mladými muzikanty, kteří sice zatím nejsou hlavními taháky na nejnavštěvovanějších festivalových přehlídkách, pravidelně setkávat. A to je dobře, protože nejen nejznámější kapely Jauvajs či Strašlivá Podívaná dokazují, že mají i pražskému folkomilnému a modrotrávovému obecenstvu co nabídnout. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||




















Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...