FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Určitě znáte ten pocit, kdy se vám nechce vůbec nic dělat a kdy se jenom s přemlouváním zvednete, abyste splnili něco, co jste slíbili, nebo udělali, co máte v plánu. Přesně s tímhle pocitem jsem v pátek večer otvíral dveře kinosálu Podkrušnohorského zooparku v Chomutově, abych všechno připravil další pořad Folkového klubu.

Po třiceti minutách bylo víno otevřené, čaj se vařil, hrnky, vstupenky, pódium, všechno čekalo jen na začátek. My - Lidee noire - jsme si přehráli pár písniček a já pořád tonul v nervozitě, co se stane. Nepřijdou lidi, nebo nepřijedou muzikanti, něco se pokazí. Předtucha jako hrom. Jenže. Pak se ve dveřích objevili dva lidičkové, které jsem moc rád viděl, a srdíčko poskočilo. Když jsem pak sledoval, jak se sedadla v sále pěkně plní, bylo ještě líp. Těsně před začátkem jsem podle svého zvyku vyšel před budovu a okukoval, jestli někdo nepřichází na poslední chvíli. A přicházel. Kamarád, kterého jsem dloooohou dobu neviděl. V tom okamžení byla předtucha zapomenuta a já se s ohromnou chutí vrátil, abychom mohli začít s 53. klubovým pořadem.

Sdružení FOLKOTOČ vstoupilo do třetího roku společného života. Počet folkotočících se kapel stoupl na sedm a jeden z nováčků vystoupil  i v Chomutově. Zahájení ale patřilo tradičně domácím Lidee noire. Šlo to jak na drátkách, všude (na pódiu i v publiku) pohoda a radost.

Novicem ve FOLKOTOČI je pro letošek mimo jiné kapela Bodlo z Chodova. Jinak ale vůbec žádným nováčkem není a bylo to slyšet. Kluci z Bodla měli trochu vítr z toho, že se hraje akusticky bez ozvučení (klub je malinký a pro lidi v první řadě je rozhodně zážitek, když jim muzikanti prskají na hlavu). Hned první písničky ale ukázaly, že strach byl úplně zbytečný. Všechno šlapalo, jak má. Pro mne to bylo asi nejpříjemnější hraní, které jsem od Bodla slyšel. Pěkně kombinovali a křížili klasiku bluegrassu s folkovými motivy. Navíc jejich frontman a zpěvák Zdeněk Smolík se ve zpívání rozhodně vyzná. Lidem se taky tuze líbili.

Startovní číslo tři měla blovická formace Toman a lesní panna. Už nějaký ten týden hrají ve třech, takže Pavel Toman má k sobě panny hned dvě. Živlíka a vtělenou muziku Romanu Tomáškovou a vždy elegantní a ochraptělou Mirku Královou. Všichni tři si ladí a jejich písničky jsou příjemně melodické. Navíc když přidávali, dokázali rozezpívat celé publikum. To vám byla krása. Seděl jsem na zemi, pokukoval po muzikantech i divácích a měl radost. Předtucha nepěkných věcí se krčila někde daleko v temných houštinách a lízala si rány a já jásal a užíval si. Jen mě vážně mrzí, že než jsem se na začátku večera rozkoukal, lidi mi vypili všechno víno. Merlot to byl. A výborný. Snad příště.

FOLKOTOČ se rozjíždí k pěkným koncertům. Na obzoru je i v pořadí druhý Festival FOLKOTOČ. Tentokrát v Praze v KC Zahrada 24. ledna 2004. Rozhodně dáme včas vědět.