FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Předposlední červencovou sobotu se v areálu u koupaliště pod zříceninou hradu Frýdštejn konal již 18. ročník známého festivalu Folková noc na Frýdštejně. Dramaturg a moderátor v jedné osobě, známý muzikant Dalibor Cidlinský, připravil pro návštěvníky pestrý koktejl stylů, z něhož si může každý vybrat to své.

Přestože festival začínal až v šest večer, slunečné počasí táhlo spíše k vodě než za kulturou, a tak rozjezd, o který se tradičně postaraly kapely z okruhu současných a bývalých žáků Daliborovy hudební školy, sledovalo méně diváků, než by si pořadatelé přáli a než by si tyto mladé a perspektivní kapely zasloužily. S klesající teplotou přibývalo postupně diváků a Vlasta Třešňák hrál své songy už pro zhruba tisícovku lidí. Následoval druhý blok kapel z okruhu mladých muzikantů kolem Dalibora Cidlinského, který je v programu festivalu již tradičně uváděn jako Ciskotéka. Dívčí kvarteto Amazonky z Liberce pokřtilo své debutové cédéčko a společně se skupinou Jantar (třetí z letošního Folkového kvítku) připravili dosud trochu vlažné publikum na další dění. Po nich následoval dramaturgicky velmi dobře namíchaný pestrý koktejl, který odstartoval výborný newgrassový BlueGate z Plzně. Precizně zahraná sóla byla známkou kvality téhle vyzrálé kapely a diváci to dovedli ocenit. Po smršti progresivního bluegrassu nastoupil na pódium zcela jiný druh muziky. Kapela Shannon se, jak sama říká, věnuje klasické muzice irských pubů a nutno dodat, že ji hraje opravdu srdcem. Tahle partička mladých muzikantů, hrajících na tradiční i netradiční nástroje, poprvé roztančila publikum před pódiem a musela několikrát přidávat. Snad jen nazvučení houslí mohlo být dle mého laického názoru trochu lepší, nehledě k tomu, že to během jejich vystoupení párkrát nepříjemně houklo. Rozdováděné publikum trochu zklidnil Jiří Bílý s Kapelou a hostem Oskarem Petrem (členem legendární skupiny Marsyas). Pohodová vyzrálá muzika se musela líbit všem bez rozdílu. Jako už tradičně nezůstal Dalibor divákům dlužen zajímavého hosta, kterého jinde těžko uvidíte. Mimochodem to je právě jeden z důvodů, proč jsem pravidelným návštěvníkem tohohle festivalu. Pamatuji si, jak mě v jednom z předchozích ročníků naprosto dostala kapela z britských ostrovů, která hrála lidovou muziku v dialektu na nástroje, které jsem v životě neviděl, a byla naprosto originální. Letos přivedl Dalibor na festivalové pódium kytarově vokální trio z Kanady. Susan Crowe, Katherine Wheatley a Lenka Slabá hrály a zpívaly lidové kanadské písně. Mě osobně se jejich vystoupení moc nedotklo, nicméně to je jen věcí osobního vkusu a pravdou zůstává, že jinde než na Frýdštejně se člověk k téhle muzice jen těžko dostane.

O půlnoci byl ze zhruba patnácti set návštěvníků vylosován výherce zbrusu nové kytary a pak už nastoupil na pódium nejtěžší kalibr. Honza Nedvěd se skupinou Poklad přišel vypálit sérii svých největších fláků a zase odešel. Z jeho vystoupení mi zbyly tři dojmy. Za prvé, že je asi opravdu těžké být populární a muset hrát hlavně to, co lidi chtějí slyšet, za druhé, že je sympatické zařadit do smrště hitů pár novějších a docela povedených kousků, a za třetí, že někteří lidé by se měli raději ožrat doma, protože pokřiky typu "Nedvěde, ty ..., viděl jsem tvoje parte, " na folkový festival prostě nepatří. Honza Nedvěd odešel kolem jedné ráno a s ním dobrá třetina návštěvníků. Jejich škoda, protože zbytek rozdováděného publika vytvořil Fleretu a Jarmile Šulákové velmi bouřlivou atmosféru, kterou dokreslila pěkná práce osvětlovače na scéně. Nakonec se Fleret loučil asi třikrát a dojetí Jarmily Šulákové rozhodně nebylo hrané. Celou tuhle povedenou akci uzavíral newgrassový COP z Plzně. Sérií svých největších hitů přiměl zbytek nejvěrnějších, kteří ještě neusnuli, k veselému křepčení před pódiem a byl po zásluze odměněn několika žádostmi o přídavek.

Kolem půl čtvrté ráno utichla definitivně hudba z pódia. Chvíli na to začala někde mezi diváky znít do probouzejícího se rána kytara s harmonikou a nepřestala hrát až do našeho odjezdu. Folková noc na Frýdštejně by se tedy dala charakterizovat následujícím sloganem: "Pokud se nechcete mačkat v mnohatisícovém hledišti, slyšet jak osvědčené známé interprety, tak mladé začínající kapely, nebo méně profláknuté, ale přesto kvalitní a zkušené muzikanty z různých žánrů, objevit muziku, o jejíž existenci jste neměli ani tušení, pak si určitě nenechte ujít devatenáctý ročník Folkové noci na Frýdštejně!"

P.S.: Jo a ještě jeden postřeh jsem díky tomuhle festivalu získal. Jizera je velmi čistá řeka a koupat se v ní někde na liduprázdném místě je super. Tak létu, koupání a festivalům zdar!