FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nemůžu říct, že by Hluboké nedorozumění hrálo špatně, že by se mi jejich písně nelíbily, nebo tomu snad chyběla ona dávka jistého energična zvaného "šmrnc". Navíc se hrálo pro určitou skupinu lidí, kteří by asi i v takto esotericky oděném prostoru od HN či mě duchovně laděnou hudbu stejně nečekali. Kdo ví?! Tak se hrálo o 1. máji (v historii HN už páté), Ostrůvkách (které si neuvěřitelně svého času zpíval i můj sedmiletý bráška) nebo o vodáckém Mandarínovi. Z novějších skladeb zazněla trochu tuctovější Dvacítka šestek a koncert HN uzavírali písní, kterou jsem si zapamatoval ze Mlejna (tedy z pro HN úspěšného postupového kola Porty) - Nádražák s dokonale chytlavým refrénem. Byť jsem to slyšel podruhé, už jsem si to s nimi dokázal i zpívat. Na tuhle píseň bych si já osobně vsadil.

Celé jejich vystoupení bylo nafouknuto velkou sadou gagů a obličejových grimas. Klokan (Petr Vratný) se co chvíli tvářil jako kačer, co se stydí před kachničkou (nebo námi?). Láďa Černý naopak působil drsňácky (až hrubiánsky), což dával jasně najevo svými romantickými písněmi. Pavel Škop je z nich však nejvtipnější. Aby se mohl hlasem posadit do svých vyšších poloch ve vícehlasech, musí rošklebit ústa a vsadil bych na to, že si i lehce natahuje krk, jen aby polapil všechny tóny plující kdesi nad hlasy svých spoluhráčů. Podobné šklebící techniky využívají třeba alikvótní pěvci (a nebo já, když se pokouším zpívat dvojhlas). U Nádražáka si Pavel doplnil image ještě nádražáckou čapkou. Eliška Zachariášová mne svým lehkým jakoby na vánku neseným zpěvem nakonec dovedla k zvláštnímu přirovnání: romantická Fifi-Elinka, silácký Láďa-Bobík, chytrolín Klokšpulín a Škop-Piňďa.

Již nezbývá než novému českému Čtyřlístku popřát mnoho štěstí na Portách a doufat, že mezi porotou a kapelou nedojde k dalšímu Hlubokému nedorozumění. To první se podařilo, když HN postoupilo do obou Port, byť Trampská v jejich přihlášce uvedena nebyla.