Huntík jako dort

16.02.2005 Huntík jako dort (Cimbura)

Něžně háčkovaný les a bělostnou šlehačkou pokryté pláně. Takové kouzlo v podbrdském kraji vytvořily v sobotním ránu 5. února mráz, sníh a jinovatka. "Krajina jak dort, kéž by se vydařil i dnešní Příbramskej Huntík," říkal jsem si za okénkem autobusu, který mě vezl tou prosluněnou nádherou.

Mám rád tento ryze amatérský festiválek pro jeho rodinnou pohodu a nejsem sám. Pravidelně se zde schází okolo dvou desítek folkových, trampských, bluegrassových a podobných interpretů, od sólistů až po mnohohlavé soubory. Mnozí z nich jsou téměř stálými účastníky, jiní si to přijíždějí, většinou na doporučení kamarádů, vyzkoušet. A líbí se zde i štábu Brdského oblastního kola Trampské Porty v Komárově, který tu pořádá lov talentů zvaný předkolo již několik let. Nejinak tomu bylo na tomto zimním, již 19. půlročníku akce, konaném na scéně sálu restaurace Club v Příbrami - Březových Horách.

K nejtradičnějším účastníkům Huntíku patří výborná a stále lepší skupina Toman a lesní panna z Blovic, která letos o nic nebojovala, protože jakožto loňská finalistka Trampské Porty postupuje do Komárova rovnou. Přesto zahrála s nasazením

foto: Houbák ©

Toman a lesní panna na ilustr. snímku z loňské Muziky

foto: Houbák ©
stejným, s jakým loni vyhrála I. ročník soutěže Notování pod Vyšehradem, a s jakým bojovala o keramický nesmysl v Ústí. Paráda!

Taky jen tak pro radost, kolik má doma v Příbrami příznivců, si přišel ze zkušebny v patře restaurace zahrát téměř pravidelný vítěz diváckého hlasování v posledních několika půlročnících, skupina Pakáš. Dobře věděli, že potom, co odložili bonga a rozrostli se o velkou bicí soupravu, jsou pro Komárov příliš beatoví. Zahráli, nepostoupili a u diváků zvítězili.

Smutnou vzpomínku si odvezl z Huntíku pražský písničkář Petr Sedláček. Hrál hned zkraje, do hlediště v časném odpoledni ještě velmi neobsazeného. Jeho vystoupení i pro nás, kteří jsme seděli vpředu, o Petrovi nemluvě, rušil hluk na opačném konci sálu. Přes opakované pořadatelské napomenutí ho "kolegiálně" tropila, s několika dalšími výtečníky, kapela Knezaplacení. Znechuceni jsme byli, spolu s Petrem i my, diváci a organizátoři soutěže, protože Sedláčkovy písničky si zaslouží pozornost, a ne malou!

Petrův kolega z písničkářského sdružení Krychle, Michal Knébl, na kterého došla řada naopak již v pokročilém večeru, kdy hlediště prořídlo, přistupoval pak k vlastnímu vystoupení s obavami. Ale byly zbytečné! Diváků nemnoho sice, leč kraválníci již dávno v jiných výčepech a sukces obrovský? Michalův humor i muzikanství natolik přelézají mantinel vžitého pojetí, že Michal určitě nebude nikdy valně věnčen vavříny porot, leč lidičky ho budou mít vždycky rádi. Otázka, co je důležitější, se sama nejen nabízí, ale skoro i zodpovídá.

Trochu mě zaskočilo, že komárovská porota si vybrala skupinu Knezaplacení z Buštěhradu. Musím přiznat, že jejich písničky z vlastní autorské dílny byly zahrány na úrovni takřka profesionální, leč: a) jak jinak, když dva z pěti členů skupiny jsou profesionální hudebníci a b) autorská tvorba je nápaditá zhruba stejně jako u deseti dalších kapel z tuctu. I když aplaus přesahoval zdvořilostní úroveň, musím říci, že nejedno těleso sklidilo odezvu mnohem vřelejší. Pozor! To není kritika poroty! Ne každý vystupující na Huntíku byl do Komárova přihlášen.

Určitě nepřihlášeno bylo duo Honza a Robin z Blatnice pod Sv. Antonínkem (Jižní Morava), které přejíždělo z celostátního finále Dětské Porty v Praze a na Huntíku sklidilo nečekaný úspěch - čtvrté místo v diváckém hlasování. Originální a poměrně vyzrálé písničky sedmnáctiletého kytaristy Honzy, který před pár lety vyhrál Huntík ve triu Bráchové & spol. (s maminkou a starším bratrem), a vynikající Robinovy housle (jejich hráči je patnáct a právě byl přijat na konzervatoř) si ho zasloužily!

Bleskem z čistého nebe, který se na Huntík vypravil především zásluhou hudebního nadšence, textaře a básníka Járy Šlejmara (mezi trampy zvaného Kutloch) byla česko - romská skupina Já, Ty & On z Rokycan, čtveřice necelý rok spolu vystupujících mladých lidí s vlastní muzikou otextovanou anglicky, romsky a česky a taky svahilsky. To když si zpěvačka Justýna Mastná prozpěvuje jazykem, kterému nikdo, ani ona sama, úplně nerozumí. Zpívají i kytarista Honza Nedoma a basák

foto: Houbák ©

Tereza Terčová na ilustr. snímku ze Setkání

foto: Houbák ©
Jéňa Dužda, a k tomu na perkuse ďábelsky válí Martin Mulo a je to muzika jak víno? Oni jí říkají ethno. Já to cítím jako svébytnou alternativu folku. A porota se rozhodla, že se jí to staršně líbí, a že to 19. března v Komárově musí mít, i když do Huntíku většina kapely netušila, že Trampská Porta existuje. Držím pěstě!

Poslední dvě slova předchozího odstavce patří i Tereze Terčové z Tachova. Přijela z Olomouce, zahrála, zazpívala, postoupila. Kdo jí zná, ví proč. A kdo jí nezná, měl by to rychle napravit, jinak okrádá sám sebe. A napravte to raději někde v klubu, i když Terezka právě teď hvězdí v TV soutěži Česko hledá Super Star.

Monohonásobným účastníkem Huntíku je i písničkář osobité poetiky, příbramský rodák Jirka Řehulka, dnes už několik let z Prahy. V jeho případě mě porota překvapila podruhé: vybrala si ho! Potěšilo mě to, protože Jirkovy písničky, možná právě pro svoji tichou křehkost, zůstávají často nepovšimnuty. Nezaslouženě!

Po létech a v nové sestavě přijela z Prahy skupina Každýho věc, jejíž písničkám sluší folková škatule stejně málo, jako jakákoliv jiná. A po delší době se na Huntíku objevilo také nedorozumění FOLKtimu nejvlastnější, tedy Hluboké. Tentokrát jen ve třech. Bez Škopyho. Eliška a dvě kytary a moc se mi to líbilo? Tipnul bych si, že do Komárova se nehlásili?

Aby nebyla hudebně pestrá akce ochuzena o modrou, přijela dvojice bluegrassových kapel, která se na Huntíku objevila už vícekrát: berounský Modrolit a Veget z Prahy. A krásně si zamodřily po delším čase i domácí Ježkovy voči někdejších huntíkových benjamínků, tří bratří Ježků a Petra Šprungla, muzikantů, kteří dnes působí ve většině příbramských kapel. Jen jeden z nich se ulejvá - pražský student Štěpán Ježek. A neulejvá! Přivezl z Prahy dvanáctihlasý smíšený pěvecký sbor Cantuta, ve kterém se uplatňuje i jeho hlas. Zajímavé.

Do soutěží se už dlouho a programově nehlásí příbramská Maděra, band hrající, dle své proklamace, strejcovskou country. Jo, takovýdle strejčky mít, byl bych pýcha sama! Stejně tak ze zásady nesoutěží členové Maděry, v duu skvěle muzicírující manželé Jana a Zdeněk Hejkrlíkovi, kteří jsou navíc hnací silou Huntíku od jeho prvopočátků. Obě formace i tentokrát mile zpestřily program svým vystoupením. Zpestřoval i další člen Maděry Jerry Lienert se svojí patnáctiletou dcerou Radkou, citlivou zpěvačkou a výbornou kytaristkou, která vystoupila premiérově. A velmi dobře!

To byl 19. půlročník Příbramského Huntíku, hudební dort mnoha chutí a barev, na kterém si každý našel svůj kousek, který mu zachutnal nejvíc, ale vyslechl rád i to ostatní, protože tentokrát nebylo v programu výrazně slabší místo. Mé přání z autobusu se splnilo. Věřím, že je to dobrá předzvěst ještě lepšího jubilejního 20. půlročníku, který zároveň završí první desetiletí této, mezi rozličnými festiválky, velmi osobité akce. Bude to 10. září 2005 nejspíš v lesním divadélku Skalka v Podlesí u Příbrami, i když nikdo nikdy nemá míti nic za definitivní.

Sdílet na...

| Více...