|
Mohelnický dostavník je jedním z festivalů, který má pevně stanovený nejen začátek a konec, ale vlastně i scénář celé akce. A tak věrní příznivci, kteří do Mohelnice jezdí již nějaký ten rok vědí, že čtvrteční večer si mohou vychutnat koncerty na Bouzově, v pátek odpoledne začíná po společném zpěvu Vlajky soutěž kapel, kterou následně po nějakém tom recitálku vystřídá soutěž filmová. Také je všem jasné, že na Dostavníku se prostě nespí, zejména v případě, že chcete stihnout všechno, protože koncerty končí po půlnoci, noční sejšny nad ránem a oficiální hudební produkce začíná v časných ranních hodinách. Stejně tak je neměnným bodem programu s pevně stanovenou hodinou sobotní příjezd dostavníku a noční ohňostroj a v neposlední řadě i zakončení celého festivalu v neděli úderem dvanácté hodiny. Tak takhle stručně by se dal charakterizovat poslední víkend prázdnin strávený na Dostavníku. Ale každý ročník se něčím liší, každý je něčím specifický a výjimečný. A jaký byl ten letošní třicátý pátý?
Čtvrteční recitál na Bouzově zahájila na středověkou notu naladěná kapela Quanti minoris. O ní vám bohužel nic neřeknu, na hrad jsme dorazili až ve chvíli, kdy se zvučili Marien. Ti nám zahráli nejprve něco z jejich vlastní tvorby a následně společně s Wabi Daňkem a Milošem Dvořáčkem několik písniček právě od Wabiho. Všechny ze čtvrtečních účinkujících bylo pak možné potkat ještě v Mohelnici a to většinou hned několikrát. Např. Quanti minoris se zapojili do páteční soutěže kapel a byli ke slyšení i v rámci galapřehlídky, což mě osobně docela překvapilo. Většinou to bývá tak, že do hlavního sobotního koncertu se soutěžní kapela dostane až v případě, že v předchozím roce v soutěži zvítězí. To se letos shodou okolností podařilo právě této kapele, a to jak u diváků, tak i u poroty. Shoda panovala i na dalších místech, jen v opačném pořadí - u poroty skončila jako druhá Alibaba a na třetím místě I.C.Q., u diváků to bylo naopak. V Mohelnici se tradičně uděluje více cen a tak vás neochudím ani o další výsledky. Nejlepší písnička s názvem Hrnek v ulici pochází z tvůrčí dílny kapely Hrnek, Mohelnický chechták, cenu za nejvtipnější skladbu, si odvezla kapela I.C.Q. za Přírodu. Osobností dostavníku se stal tradičně hlavní pořadatel Aligátor, další ceny od sponzorů a mediálních partnerů získali Dobrá Poloha, Vespol a Přístav. Páteční večer byl pak po filmové soutěži, kterou vyhrál Dan Černý se snímkem Zuby před klipem k písni Opustíme vzory od Veroniky Szemlové a Samorostem Eduarda Moceka zakončen recitálem pardubických Pout s jejich přáteli.
Sobota nás po krásném slunečném pátku přivítala poněkud chladnějším a uplakaným počasím, ale to nám nebránilo zúčastnit se křtu několika CD. Já stihla pouze křest vsetínských Žambochů a kapely Marien, která zde na rozdíl od pátečního večerního koncertu i recitálu na Bouzově vystoupila po dlouhé době opět se Zdeňkou Troníčkovou užívající si mateřské dovolené. Po bloku Kamelotu došlo na vyhlášení výsledků soutěží a také recitál vítězné kapely. Následovala malá pauza, kdy jsme se všichni mohli začít těšit na příjezd dostavníku s loňskou vítěznou kapelou Do větru a následné zahájení galapřehlídky. Tu skvěle rozjel Samson se svou partou a stejně pohodové bylo i vystoupení Hop tropu o něco později. Mezi tím jsme si mohli vyslechnout trio Váně, Kopřiva Vondrák a Pavla Helana, trampy vpodvečer potěšilo Tempo di Vlak a Lístek, jehož vystoupení bylo okořeněno dekorováním Sylvy Čekalové Trampskou nevěstou roku 2009. Následoval Žalman se svým spolem sklízející bouřlivé ovace a nucený k několika přídavkům. Do ohňostroje se díky skluzu vešli ještě Quanti minoris a Lokálka vzpomínající na zesnulého Láďu Straku. Po ohňostroji celou galapřehlídku zakončila kapela Načas a pak už se vše začalo připravovat na dostavnický country bál. V autokempu se mezitím rozhořel osadní táborový oheň a tak si každý mohl vybrat, jestli dá přednost zábavě v rytmu country nebo tišším a romantičtějším písničkám kolem praskajícího ohně.
Neděle je tradičně zahájena ranní mší, letos za hudebního doprovodu kapel Hrnek a A.M. Úlet. A protože festivalová únava útočí, málokdy se mi podaří vstát na začátek dopoledních recitálů. Tentokrát jsem to stihla během vystoupení Alibaby a tak jsem si mohla vyslechnout ještě letošního držitele Mohelnického zelňáku, Ivana Hlase s Jaroslavem Olinem Nejezchlebou a Norbi Kovácsem. Závěr celého festivalu pak již za řádného slunečního svitu, jako by nám léto chtělo na poslední chvíli prázdnin vynahradit včerejší dešťové přeháňky, patřil legendárnímu Spirituál kvintetu, který sáhl zejména po novějších písničkách svého repertoáru.
A protože tradice je nutno dodržovat, jen co odbilo pravé poledne, byly za zpěvu písničky No to se ví spuštěny osadní vlajky a nastalo tradiční loučení. S kamarády, letními festivaly a prázdninami. Tak zase za rok!
Sdílet na...
|
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Díky za tip. O Člověku krve jsem slyšel, jeho dalš...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Ale ony jsou kapely co hrajou akusticky a zpívají ...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Nezbývá než souhlasit. Já se spíš divím, že není s...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Folk nemá mladé autory, a tím pádem nemá ani mladé...
Zahrada písničkářů 2023 ve finál...
Třeba P. Pokorný to o sobě tvrdí, tak to musí být ...
Poslední vlak - první album sku...
Gratuluji! A těším se na Válec.