FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pokud se budeme chtít držet škatulkování, je liberecký Jarret špičkou naší folkrockové muziky. Bůhví si cestičku na pomyslný vrchol zatím úspěšně klestí. Bůhví hrají world music s prvky jazzu, blues a bůhví čeho ještě. Co tyto dvě kapely spojuje? Čtvrteční koncert v pražské Baráčnické rychtě a nadupaná muzika.

Koncert zahájil Jarret s již uzdraveným Markem Štulírem. On tedy Marek je jistě zdráv již delší dobu, ale od jejich únorového koncertu v rámci IF jamu, kde Marek nehrál, jsem je neviděl. Skutečně málokdy je na pódiu vidět taková pohoda jako při vystoupeních Jarretu. Je radost sledovat a cítit energii sršící z pódia, vydávanou touto libereckou pěticí, která si vystoupení užívá a přenáší ji tudíž i na diváky. Kdo zná Baráčnickou rychtu, ví, že se nejedná o žádnou tichou čajovnu či vinárnu, ale o sál, kde se návštěvníci během vystoupení vesele (a hlavně hlasitě) baví. Vychutnat si v klidu koncert jde proto jen stěží.

Hostitelem a hlavním bodem byla pražská skupina Bůhví. Poprvé jsem je viděl předloni v Třeboradicích na Folkování pod komínem a musím přiznat, že tehdy mne nijak zvlášť nezaujali, resp. nesedli mi do dramaturgie festivalu. Od té doby však uplynulo ve Vltavě mnoho vody a jejich muzika si k mému uchu cestu našla. Hodnotit jednotlivé členy ansámblu mi nepřísluší, jediné, co mohu napsat, je, že jim to skutečně (a někdy až neskutečně) šlape. Při Jarretech podupávající publikum vytáhli na plac a roztančili tak zaplněnou rychtu. Fanynky byly tak "rozjeté", že na trubce Karla Pičmana skončily rudé kalhotky vržené z parketu.