FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Bezefšeho - Michal Miklánek (kytary) Hanka Jansová (akordeon), Radka Geigerová (rytmické nástroje), Petr Beleš (kytara), Vlasta Marušák (dechy), Zdenál Mňuk (kontrabas) a Honza Noha (bicí) a všichni zpěv, řev, různá chřestidla, hustilky a zvuky - si přiřadili pořadové číslo dvě a pustili se s obrovským temperamentem do svého bloku písní a bohužel také do boje se zvukem. Pana zvukaře Jardu Čížka zřejmě sedmičlenné vokální těleso  zaskočilo, doprovod zněl bezvadně, ovšem zpěvy sólistů (Beleš, Geigerová) se poněkud ztrácely. Instrumentálně kapela zněla jako skutečný band a já, která jsem byla kdysi lehce rozčarována přítomností velké bicí soupravy, jsem si nyní pochutnávala. Nový bicista Honza Noha se dokázal naprosto podřídit stylu Bezefšeho a přesně, jemně i trefně doladil všechny skladby, které ten večer zazněly. Kupříkladu Velký rozvod bicí s kontrabasem rozjíždějí fantasticky. Bezefšeho vybírali zejména ze zbrusu nového CD Rim pim pim. Nejvíc se projevilo trápení s nazvučením vokálů právě v acapellové dovádivé oslavě trabantů v Rim pim pim a lépe nedopadla ani první přídavková Skořápka, ačkoliv všichni zpívali naplno. Přesto diváci kapelní energii, spirituály, jazzůvky, swingovky i acapellovky odměnili dlouhým potleskem a Bezefšeho poděkovali druhým přídavkem. A na úplný závěr: Moc se mi líbila nasazením Hanka Jansová, která pěvecky roste.

Již jsem se několikrát přesvědčila, jak pražští My3.avi dovedou sestavit dramaturgicky vygradovaný koncertní blok. Základem výběru je "materiál", který naštěstí My3.avi mají. Ale nepředbíhejme. Nejprve se zmíním o záskoku v rytmické sekci. Honzu Výborného u bicí soupravy nahradil Honza Krofta. Podobně jako další členové My3.avi hraje v rockové kapele a i v jeho případě se potvrzuje, že bigbít je dobrou školou pro muzikanty folkových kapel. Jeho bicí zněly přesně, něžně i dramaticky, nenásilně se přizpůsobily rozmanitosti písničkového výběru. My3.avi Honza Špalek (zpěv a kytara), Kuba Vlachynský (baskytara, kytara, klávesy), Klárka Housková - Houska z Písku (housle) a Jíra Horecký (trubka, flétna, perkuse) na úvod zařazují vždy píseň vybuzující v divácích očekávání následujícího. Tentokrát to byla hluboce lidská píseň Koule na noze, věnovaná zároveň i jedné paní, která ji má moc ráda. A diváci chyceni do sítí soustředěně poslouchali retro o Oldřichu Novém, baladu s tragickým napětím Janko a Katarína, textově i melodicky dobře vystavěného Juppitera nejen o vládci jedné planety?Podzimní "depresáky" střídali s vlastními "lidovkami" a optimistickými úlety (Rozjedem se autem po polích), až tu najednou byla rozlučková Odcházím, po které tahle hudebně invenční, sympatická a pokorná partička odešla, naštěstí jen do zákulisí, aby se v přídavku vrátila a s ní i Kauboj Džou, co má povahu zlou... Podle potlesku soudím, že se My3.avi podařilo publikum připravit na vyvrcholení festivalu.

Tím vyvrcholením byla jistě malá lesní nebo velká polní, to je jedno, folková, trampská, countryová, symfonická, festivalová, vánoční, a to všechno typicky? prostě Jablkoň. Asi už nespočítám, kolikrát a kde jsem ji viděla a slyšela. Michal Němec (zpěv a kytara), Martin Carvan (kytara a el. kytara), Johnny Jůdl (baskytara a el. kytara, fagot - větev) a Petr Chlouba (bicí, perkuse, akordeon?) publikum solidní, či folkově odrbané nebo do oděvu společenského oděné, prostě vždy a všude publikum dostanou. Čím? Hravostí aranžérskou i interpretační v perfektních instrumentálních výkonech, v písničkách přesně vypointovaných, v bláznivých hříčkách i v poetických příbězích, kterým dominuje zastřený hlas Michala Němce, někdy polotichý, jindy řvoucí, přesně podle nálady písně. K tomu ještě jeho komentář k písním či kolegům? Nezapomenu, jak na společném koncertě s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným jej pochválil svým typickým: "Líp bych to nezahrál!" Martinu Carvanovi zase půjčuje na sólové provedení klasické skladby svou kytaru samohrajku. V lehce ležérním projevu používá sportovní terminologie: "Kdo podává? Já playu?" Na Zpívání jsem poprvé na živo s Jablkoní slyšela Aničku Duchaňovou, drobnou živelnou zpěvačku a saxofonistku. Anička versus Michal působí na scéně jako oheň a voda a kontrastují spolu nejen v duetech pěvecky, ale i vizuálně. "Všimli jste si, že jsme si při písni s Aničkou rozpustili vlasy?" Carvan: "Michal ovšem v kyselině." Ale zase na druhé straně, tento kontrast bych uměla postrádat, zvláště, když mi chyběla Jůdlova hra na "větev", tak charakteristická pro dřívější tvar písní. S Jablkoní se ráda zasměju dětským punkovým Říkadlům, tetičce s husou, zazpívám si Bláznivou nebo Velmi nesmělou, zaposlouchám se do písní jako je Skláním se nad tebou, "která pojednává o tom, jak se skláním nad tebou", Paní Svobodová o setkání po letech s tajnou milou, a nám středňákům dobře srozumitelná Buď zase chvíli mladá. A vždycky se těším na nevinně začínající nářez Kdopak nám zazpívá takovou písničku, takovou ryzí člověčinu??

Pokud jste dočetli až sem, už víte, kdopak nám mezi paneláky takový písničky zazpíval. A budete-li zvědavi, kdo to bude příště, přijďte za rok také. Na 10. ročník festivalu mezi paneláky Bezefšeho jistě pozvou kapely, které se jim líbí, a po zkušenostech s letošním výběrem věřím, že nejen mně, ale především vám, milí posluchači, zase kápnou do noty.