FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Zpočátku mi připadalo, že publikum tuto komorní sestavu přijímá tak nějak nejistě, ale později se ukázalo, že to byly jen počáteční rozpaky, které jsou přítomny snad na každém koncertě. Po pár minutách se v sále začala rozlévat pohoda. Myslím, že hlavně kvůli muzice a usměvavé Pavlíně, přestože diváci ochotně popíjeli nápoje rozličného druhu a konzumovali dobroty z místní kuchyně. Ke konci se našli dokonce tací, kteří se nespokojili s mlčenlivým posloucháním a poskytovali muzikantům zpětnou vazbu. Nezdálo se ale, že by to někomu vadilo a dokonce bych řekla, že by bylo skoro divné, kdyby všichni seděli, nedutali a nijak neprojevovali, jak se jim vše líbí.

Večer se skládal ze dvou půlí s přestávkou na výdej a doplnění tekutin. V průběhu koncertu jsme mohli slyšet v podstatě průřez z písní, které Pavlína v průběhu své pětadvacetileté umělecké dráhy v tomto žánru nazpívala. Objevily se zde písničky z úplných začátků např. Někdo jiný než jsem já, kterou zpívala s kapelou Sem tam, Prázdný schránky od Pavla Žalmana Lohonky, Písek z období působení v Nezmarech, ale i novější věci jako třeba Lenochod, Boty, které napsal Jiří Smrž, Lunární charleston od Davida Nolla (mimochodem v Lucii byla prý jeho premiéra) a Myšičky, které Pavlína napsala ve spolupráci s Míšou Leichtem. V programu zazněly i dvě instrumentálky. Autor té, která se jmenuje Taky ráda, je Pavel Malina.

Měla jsem radost, když umělci zařadili i Mary Margaret od Nancy Griffith s českým textem od Roberta Křesťana, Dlouhou černou limuzínu, kterou Pavlína nazpívala s Michalem Tučným a kapelou Weekend a mé oblíbené Býváš můj sen, Hvězdy a Vím z Pavlínina pera. Srdíčko mi tedy plesalo?

Mám-li být objektivní, musím ještě zmínit zvuk. Asi to byl jen pocit, ale připadalo mi, že je zpěvu občas špatně rozumět, zvlášť v oblasti sykavek. Těžko říct, jestli to bylo skutečně zvukařskou prací, nebo tím, že jsem seděla u "beden".

Jinak jsem byla spokojená jako ostatní příchozí. Odcházela jsem nabitá pozitivní energií do příštích dnů a říkala si, že by mělo být víc takových zážitků, které by si člověk mohl schovat na horší časy? Když jsem se ocitla na ulici, zjistila jsem, že hřejivé melodie jsou v letošní dlouhé zimě opravdu málo. Z nebe padalo cosi, co připomínalo sníh i déšť zároveň, každopádně to dost nepříjemně studilo. Vydala jsem se tedy svižným tempem z Nového Hradce Králové dolů, do toho Starého, kde jsem tušila teplo svého domova a těšila jsem se, že budu doma pokračovat a pustím si k horkému čaji Pavlínino cédéčko?