|
Malý festival na konci světa, tak si říká Amfolkfest, konaný ve vísce Pulčíně poblíž Pulčinských skal na Valašsku, nedaleko Vsetína. Na stránkách FOLKtimu o něm dosud psával kolega Belmondo, který si hlasitě oddechl, když jsem se pera tentokrát chopil já. A to jsme ještě netušili, co nás čeká? Letošní Amfolkfest se konal v sobotu 26. července, jako obvykle přímo ve vsi, u pódia a betonového tanečního "parketu", na pozemku bývalé školy, dnes informačního střediska CHKO Beskydy. Počet diváků se soumrakem kulminoval na čtyřech stech. Tou dobou byla na pulčínské školní zahradě výrazně větší hustota diváctva na metr čtvereční, než na Zahradě náměšťské. Ale nepředbíhejme událostem!
 |
|
Ležárně a vleže na chvilku na výsluní |
|
foto: Milan Plch - Belmondo © |
S časnou desátou hodinou ranní byla hrstka přítomných diváků uctěna kapelou Ležérně a vleže svérázným a nefalšovaným valašským ska, co mu trůba nechýbá. Muzika těchto pěti pánů ve svém výrazu sáhne k jazzu (Guma, Ležérně), k šansonu (Já se bál) i leckams jinam a dělá to vždycky po svém. Na scéně nejviditelnější člen kapely, Zbyněk Jakubec (trubka a sólový zpěv), dává svojí ležérností interpretace, která dokonale souzní s pojetím spoluhráčů, jejich písním punc naprosté pohody a nezaměnitelnosti. Kapela má i zpěvačku. Beata Bocek se ale tohoto akustického vystoupení nezúčastnila, protože byla na dětském táboře (prý jako vedoucí). I tak se na vystoupení Ležérně a vleže mezi mraky sluníčko nečekaně rozesmálo a bylo-li mi něco líto, pak jen to, že toto jedinečné vystoupení sledovala slabá padesátka diváků, kteří si po dlouhém nočním jamu dokázali přivstat. A taky, že to má tato výborná kapela k nám, do Prahy, tak daleko. *** Jako druhá vystoupila country & grassová skupina Podjezd rovněž z Valašska (ze Zlína, domovem v Zelenáčově šopě). Pozici měl Podjezd, po Ležérně a vleže, nelehkou a malou pozorností zatím stále nepočetného publika musel být zklamán? Z toho, co kapela předvedla, mě nejvíc zaujal nezvyklým pojetím Stín kapradiny, nesmrtelný hit "bluegrassové babičky" Jany Kratochvílové. *** Duo zpěvačky Lucie Bublavé & Jana Dospivy, autora písní, kytaristy a zpěváka, první písničkářští vystupující této přehlídky: Honzova tvorba je zajímavá kvalitními texty, často volně i úzce čerpajícími z naší i světové klasické literatury, a nosnými melodiemi, které nacházejí v Lucii pozoruhodnou interpretku. Toto severomoravské duo jsem viděl na různých festivalech již vícekrát a právě v Pulčíně jsem si uvědomil, jak dalece mi chybí setkání s jeho repertoárem v klubovém prostředí. Možná právě proto, že vystoupení v kouzelném přírodním prostředí, pod mraky stínícími slunce na beskydském nebi, mělo určitou komornost a intimitu, kterou na jiných festivalech nepotkáváme. *** Stejně jako na webu Amfolkfestu nenajdete v programu letošního ročníku Podjezd, nenajdete tam ani kapelu Sting revival. Tato parta mladých Slezanů zřejmě teprve hledá svoji cestu. V autorské tvorbě si zatím nevěří a zřejmě proto přebírá repertoár, který ji dal název, ale ve kterém nejistě lavíruje mezi vlastním pojetím a co nejvěrnější reprodukcí originálu. Doufejme, že svoji cestu najde? *** Početnou stingovskou kapelu vystřídal na scéně pražský, ale i na Valašsku oblíbený písničkář Martin Rous . Dokonce se tam ví o jeho pokrevním spříznění s několika v kraji oblíbenými lidovými muzikanty, které samotného Martina překvapilo? Jeho převážně autorské vystoupení mělo zasloužený úspěch. Uzavírala ho valašská lidová Stojí hruška v poli v úpravě Čechomoru, ale v Martinově pojetí, tak jak ji vnímá on. V tom je půvab všech cover verzí, kterými v poslední době koření svá vystoupení.
Se čtrnáctou hodinou, kdy počet diváků překročil dvě stovky, přišel čas pro prvního (a nečekaně i posledního) slovenského účastníka, pro skupinu Jasoň ze Sklených Teplic. Vznikla na Amfolkfestu a zúčastnila se všech ročníků. Již loni, kdy jsem byl na Pulčíně poprvé, patřilo vystoupení kapely, časem zredukované v trio, k těm slabším a obávám se, že k letošnímu došlo pouze pro dodržení tradice. "A taková to bývala naděje" posteskl si Belmondo, který na tomto festivalu pamatuje o dost víc než já. Přejme kapele, aby její další cesta byla šťastnější. *** Malý muž velkého srdce, Arnošt Frauenberg ze Žebráku, si během jamu v noci předcházející festivalové sobotě povšiml mladého, nejspíš ještě náctiletého, velmi nadaného kytaristy Vojtěcha Miloše, který do Pulčína dorazil jako divák. Slovo dalo slovo, dopoledne spolu nacvičili dvě Arnoštovy písničky a během jeho vystoupení
 |
|
Hlediště; v popředí sedí Lucka a Pavel Bublavých a Honza Dospiva |
|
foto: Pavel Kareš - Pery © | (v obvyklé nemalé kvalitě) zahráli tři. A byla to paráda veliká, jakoby větérek svěží zafoukal? *** Zafoukal, či spíše zadul, mraky srazil a ty lehce zaplakaly. Zaplakaly v závěru vystoupení ostravské jazzrockové kapely 4 dohody , souboru velmi dobrých instrumentalistů, kteří sice zazářili v převzatém repertoáru, ale v nepříliš zajímavé vlastní tvorbě nemohli ukázat skoro nic. Škoda? Ta malá přeprška byla jediným deštěm na Pulčíně. Dál už nám sluníčko přálo dost, časem dokonce příliš. *** Nad ránem se jmenuje písnička, kterou jihočeská Epy de Mye pravidelně zahajuje svá vystoupení. Nad ránem je zároveň určením času, kdy před spaním odkládají hudební nástroje, se kterými jsou v bdělém stavu v podstatě srostlí. Své hraní na Amfolkfestu Epíci otevřeli třičtvrtěhodinkou nejúspěšnějších písní z tvorby svého kapelníka Honzy Přesličky, které si nadšení diváci zpívali s nimi. Moc hezké! Čím svoje muzicírování následující noci uzavřeli, nevím. Když jsem šel po jedné hodině ranní spát, byli společně s Vojtou Milošem a dalšími, vesměs diváckými muzikanty zrovna u hoptropáren. Hráli je jako všechno, bez listu. A jak? Huberťáku, měl bys radost! *** Tereza Terčová získala před několika lety, spolu s Krtečkem, možnost nahrát v AV studiu debutové CD. Nenahrála ho tam ani jinde. Po úspěšném dokončení studia na FF UK se začala pěvecky vzdělávat na Ježkově konzervatoři. Vdala se, studium na JK nedokončila (přerušila?) a spolu s manželem odešla z Prahy do rodného Tachova. Kdy a kde vystupuje, ani nic dalšího, její zakonzervovaný web neprozradí. Je už více než rok v přestavbě? Terezčino vystoupení (spolu s manželem, zcela průměrným kytaristou a zpěvákem Danem Švecem) mě, žel, utvrdilo v dojmu, že písničkářka umělecky stagnuje. Přibylo-li její autorské tvorby, pak velmi poskrovnu a převzatý repertoár, kterým vystoupení "obohatila" nebyl zvolen příliš šťastně. Z vystoupení jsem navíc cítil i nejistotu a málo sebedůvěry. Je mi to hodně líto? *** O vystoupení ostravské kapely Dobrá poloha jsem si udělal poznámku "příjemný zpěvák, jinak nezajímavé" a teď, čtyři dny po festivalu, kdy píši tyto řádky, se mi z jejího vystoupení nevybavuje vůbec nic. Asi jsem měl, ze svého hlediska, pravdu. I když připouštím, že závada může být "na mém přijímači".
Až sem běžel program podle dramaturgického plánu? Předskokanem hlavní hvězdy programu, zlatým hřebem mezi amatéry, měla být slovenská skupina Bobova diéta z Košic. Nepřijela. Už přibližně rok nehraje! O tom, jak k pulčínskému nedopatření došlo, jsem následně mailoval s dramaturgyní festivalu Endy Sobkovou a kapelníkem Peterom Molitorisom. Jejich výklady se částečně rozcházejí a já nechci a nebudu soudit, na čí straně je vina? Na poslední chvíli objevili pořadatelé mezi diváky vsetínského písničkáře Dušana Ostrčila - Gošu, který vystoupil jako náhrada za Bobovku. Pro mne velmi slabá, byť mezi diváky, kteří dorazili většinou ze vsetínska, měl Goša, bard vesměs prvoplánově humorných popěvků dokumentujících život v kraji, výrazně největší ohlas ze všech vystupujících. Přeju mu ho, udělal radost krajanům. Lokálnímu patriotismu rozumím, taky se mnou občas lomcuje. Ale veškerou propagací slibovaná, moje oblíbená Bobova diéta mi chyběla. A co jsem zaslechl mezi diváky, nebyl jsem sám.
 |
|
Epy de Mye, nejvýkonnější hudební jednotka festivalu |
|
foto: Milan Plch - Belmondo © |
Koncertní program vyvrcholil, již opět podle scénáře, vystoupením folkrockové Bokomary , tentokrát bez Nadi Urbánkové. Za přibližně dvacet let existence prošel kapelou zhruba jeden (možná dokonce kloubový) autobus muzikantů a zpěvaček, s čímž souvisí i změny v jejím zvuku. Jednotící osobností všech těchto proměn je zakladatel a frontman kapely Luboš Javůrek, který jediný celá léta vytrval a svojí tvorbou určuje směr a vývoj kapely. Písničky Bokomary mám rád. Nezklamaly mě! Jediné, po čem se mi zastesklo, je zvuk foukacích harmonik, kterými Luboš kdysi zdobíval téměř jakoukoliv muziku. Vinetou moravského folku se mu tenkrát říkalo. Pamatuje si to ještě někdo? *** Bezprostředně po vystoupení Bokomary navázal na koncertní program taneční mumraj se skupinou Karel Zich Revival z Valašska, o kterém nemohu referovat v dobrém ani ve zlém: posezení s kamarády ve štábu festivalu mi bylo bližší?
Letošní Amfolkfest byl podivný. Vedle nedopatření s Bobovou diétou byl promrhán jeden z vrcholů festivalu zařazením na samý začátek programu. Chápu sice, že Ležérně a vleže jindy hrát nemohli, protože bicák Jura Nedavaška odjížděl hned po vystoupení na další štaci (hranou, pro změnu, se Žambochy), ale otázkou zůstává, zda by za těchto okolností nebylo chytřejší schovat si tuto originální kapelu jako velkou pecku příštího ročníku? Za další chybu považuji více méně pravidelné střídání silných a slabších vystoupení: program negradoval, pozornost publika zůstávala po celou dobu poněkud roztříštěná a závěr vyzněl spíš dovytracena. A úplně nejhorší bylo, že revmatikům v sobotu ráno děsivě praštělo v kloubech! Věštilo to změnu počasí, naštěstí k lepšímu. *** Přesto, že letošní Amfolkfest byl podivný, líbilo se mi na něm! Určitě na tom má zásluhu genius loci, prostupující celou vískou Pulčín z nedalekých Pulčinských skal, kouzelné beskydské přírody a celého krásného Valašska. Ale hlavní jsou přece jenom lidé: výborní zvukaři http://www.fs-agency.cz/ a další technici, pořadatelé i obsluha na stáncích a u okénka s kvalitním občerstvením, diváci, a především hlavní organizátorka festivalu Endy Sobková. I když se jí letos ve všem úplně nezadařilo a měla nemalé starosti, vlídnost a úsměv pro každého ji neopouštěly a to není málo! Nemluvě o tom, že i to počasí se od pátku stále zlepšovalo a neděle, kdy jsme Pulčín opouštěli, byla dnem téměř tropickým. *** Přesto, že letošní Amfolkfest byl podivný, rád se na něj za rok vrátím. Letošní ročník byl třináctý. Příští bude určitě lepší!
Sdílet na...
|
)
Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...