|
Čtvrtek 31. 7. 2008 měl od rána ukázat, že k Telči patří sluníčko. Odpoledne ale přišel prudký déšť, který do páté hodiny odpolední zmizel. Přesto Tomáš Vrbas pro jistotu umístil účinkující pod podloubí a sebe a své výrobní prostředky na pódium, jak by řekl jeden pražský kolega, na scénu. Pod podloubím se tísnily bicí spolu s členy kapely First or Last z Hradce Králové. Kapela vyhrála ve své kategorii Folkový kvítek. Nepřijela v úplné sestavě, ale stejně jako na Konopišti, i v Třeboni, kde jsem je podruhé zažil, ukázala, že folk jako čistý produkt je nesmysl. Je úplně jedno, že do toho ti školáci bigbítově perou jako o život a nemyslí na to, že to vlastně ten echt folk není. Publiku se líbili a mně, jako již potřetí, zejména zpěvačka. Kdo bude chtít, uvidí 13. září 2008 tuto kapelu jako zahájení festivalu FOLKomín 2008. Druhou kapelu, která byla více folková, Kočičí hru, jsem již předtím slyšel a necítil jsem potřebu zážitek opakovat.
Na zámku jako magnet večera vystoupila kapela, kterou jsem tady v dešti viděl vloni, Michal Prokop a Framus Five. Ve frontě jsem potkal část rodiny Magdy Brožkové, která na zámku kdysi zpívala na balkóně na stoličce. Magda má toho času uměleckou pauzu, ale doufám, že ji zase někdy potkám.
 |
|
Bohouš Vašák |
|
foto: Tomáš Pohl © |
Před Framus Five vystoupil Jiří Bílý se svým Bandem. Rodák z Jičína je znám především jako frontman kapely Kurtizány z 25. avenue, ale i ze sólového hraní. Krom dvou velmi dobrých vokalistek stáli na pódiu i velmi dobří muzikanti: Luboš Hnát (perkuse a bicí), Jan Gregar (bezpražcová baskytara), David Holý (kytara) a Míša Röhrich (kytara). Písně Jiřího Bílého jsou melodické a velmi hezky se poslouchají. Nad žánrovým zařazením si v žádném případě hlavu nelámu.
Jestli z někoho po překročení magické šedesátky přímo čiší radost z muziky, je to Michal Prokop. Na jednom z prvních beatových festivalů šedesátých let minulého století Prokop zaskočil jako zpěvák a hned vyhrál. Kromě něj na jevišti ční dvě legendy: kytarista Luboš Andršt a houslista Honza Hrubý. Mimochodem, Honzu Hrubého a jeho Kukulín rovněž uvidíte na letošním FOLKomínu. Prokopovo DVD a CD k jeho šedesátým narozeninám jsem již mnohokrát přehrál. Ten večer zněly skladby od slavných, jako je Kolej Yesterday, přes ty nové, které všechny otextoval Pavel Šrut, až po návrat k soulovým kořenům let šedesátých minulého století. Je radost pozorovat, jak si hlasem i postavou veliký muž hraje s melodiemi, sledovat jeho rošťácké pohledy na Andršta a Hrubého, aby se ještě více rozjeli v dialozích improvizace. Tento koncert pokládám zatím za to nejlepší, co jsem zde slyšel.
Celý večer ve sklepě patřil novomanželům Žambochovým za vydatné pomoci Lucie Redlové a perkusisty Jiřího Nedavašky. Koláčky v dostatečném množství, spolu se slivovicí, bezesporu ještě vylepšily i tak dobrou atmosféru koncertu, maličko narušenou problémy s ozvučením mandolíny Lucie Redlové. Žamboši i Lucie Redlová hrají krom vlastních skladeb i skladby Jakuba Horáka, člena kapely Zhasni. Opět jsem si uvědomil, jaký autorský talent je v tomhle skromném klukovi, který je na jevišti "samá sranda". Honza Žamboch k mé radosti přidal svou nádhernou Krátkou paměť a nevím už, po kolikáté mě mrazilo v zádech. Mladé paní to moc pěkně zpívalo, ale které novomanželce ne, že? Jiří Nedavaška se projevil nejen jako muzikant, ale i jako zdroj dobré zábavy, a to ve valašském dialektu. Žambochům bezesporu pospívají nejen perkuse, ale i akordeon paní Žambochové. Jak ten večer pokračoval by měl povídat někdo jiný. Únava od pátku je dost veliká, byť zde nejsou rauty s politiky a celebritami, jako například na filmovém festivalu.
První srpnový den roku 2008 pálilo slunce tak, že nešlo nic jiného, než se vykoupat. V Telči u mě stále vede Pařezák, neboli Velkopařezitý rybník, ve kterém dosud neřádí sinice, ani jiná civilizační svinstva.
Na Kocouří scéně vystupoval Disneyband, který jsem dosud neviděl v nové sestavě. Před časem totiž dlouholetou partnerku Martina Kadlece, blonďatou Věrku Soukupovou, vystřídala černovláska Katka Petráňová, střídající se ve funky kapele s Magdou Brožkovou. Před Kocouří scénou došlo i historickému setkání "po letech", kdy se sešel "exježibabinec" ve složení Martina Trchová, Žofie Kabelková a Magda Brožková. No, třeba někdy, někde, děvčata! Disneyband byl posílen bicími Tomáše Pialy, klávesami a dechy Marka Ottla a baskytarou Marka Štulíra. Zazněly většinou staré písně, známé ze dvou dosud vydaných desek, ale i pár novinek. Mám rád, když někdo hraje osobitou hudbu s přemýšlivými texty plnými krásných básnických obratů. Tohle všechno v písních Martina Kadlece najdete. Den před koncertem jsem potkal poprvé malého Toníčka Skřivánka s maminkou Hankou a tátou Martinem. Toníček je dalším, dnes už loňským, přírůstkem folkového baby boomu. Krásným chlapečkem přispěla i Markéta Habermannová z kapely Markéta a Lazarové. Bratra a dnes i strejdu Aleše Povolného i letos potkáte všude, kde se jamuje.
Večerní koncert na zámku byl stejným svátkem, jakým pro mě byl včerejší koncert Michala Prokopa. Večer zahájil Jarret, kapela, kterou jsem v rozmezí dvou měsíců viděl potřetí. Jenže v předchozích dvou vystoupeních s kapelou na podiu nestáli ani Honza Provazník, ani Bohouš Vašák. Honza Ropeman Provazník studuje hudbu v Paříži a dovolil si takový luxus, že je ubytovaný ve Versailles. Do zdejšího zámku se vejde obyvatelstvo okresního města, tak proč by se tam nevešel šikovný muzikant z Čech? Bohouš Vašák zazpíval dvě písničky a já mu v duchu děkoval za vše, co složil a doufám, že ještě složí. Tvář Jarretu, to je pro mě především tvorba Bohouše Vašáka. Modrá a usměvavá Hanka Skřivánková mě nevím už pokolikáté přesvědčila, jakáže zpěvačka po české zemi chodí. Ale dál bych jen opakoval, co už o kapele bylo napsáno.
Než se budu stejně opakovat o Hradišťanu, je třeba se, s omluvou, zmínit o zvučení na zámku. Zvuk je již řadu let svěřen legendě Honzovi Friedlovi. Krom poděkování za tradičně dobrou práci jsem si při rozhovorech s Honzou řekl, jak zajímavá by byla kniha o hudbě psaná zvukařem. Ale na druhé straně by některé kapitoly mohly vzít nadšeným fanouškům iluze o jejich idolech.
 |
|
Ondřej Fencl |
|
foto: Tomáš Pohl © | Nechme ale úvahy, co by, kdyby a vraťme se na jeviště, kde stála světová kapela Hradišťan. Tihle pánové, doplnění nádherným hlasem Alice Holubové, dokázali, stejně jako v předchozích letech, vytvořit atmosféru, kdy se mi v některých chvílích chce doslova plakat štěstím nad krásou, kterou dokáže vytvořit člověk. Zcela prozaicky řečeno: Najděte jinou světovou kapelu za stoosmdesát korun českých, která vám takhle a za tyto peníze téměř dvě hodiny hraje, až nedýcháte! Jiří Pavlica, měřící tóny lékárnickými vahami, mě přesvědčil, jaký je formát. Dokázal se s úsměvem omluvit za nepřesnost ve staroslověnském chorálu. Tento večer dávám opět o šuplíku s nápisem "Nej".
Druhý srpnový den 2008 začal zataženou oblohou a poté pokračoval střídavě deštěm. Do odpoledne bylo ještě daleko a na výstavě obrazů výtvarníka Honzy Volfa na radnici jistě nepršelo. Byla slavnostně otevřená předchozí den za přítomnosti autora a jeho pejska Fandy, který je téměř na všech obrazech vedle zářícího sluníčka. Autor, neustále prohlašující, že neumí hrát golf (nevím, co by říkal, kdyby se jmenoval třeba Novák?) na vernisáži pokusně jeden míček odpálil. Myslím si, že pak ale neodjel do Šiškova Mlýna, kde je velké golfové hřiště.
Na Kocouří scéně vystoupila pražská kapela Sekvoj, která tady hrála i před rokem. Její manažer Karel Vidimský, známý spíše v "horních deseti tisících folku" jako Cimbura, dokázal vyvést kapelu z letargie hraní na jednom místě na spoustu akcí a festivalů. Bez práce holt nejsou nejen koláče. Krom čtyř členů kapely, kdy dobrista a mandolinista Mirek Burian zůstal v práci, přijel do Telče další projev folkového baby boomu, malá Markétka, dcera zpěvačky a flétnistky Karolíny Skalníkové. Sekvoj po mnoha letech chystá desku a její hodinu a půl trvající koncert přilákal diváky, kteří využili toho, že déšť nepřišel. Potěšili se nejen příznivci trampské muziky.
Večer na zámku zahájila brněnská kapela Čankišou. Tuhle kapelu jsem dlouho neviděl. Jezdí dost po světě a nedávno byla na Réunionu. Čankišou vydali rovněž nedávno desku s názvem Lé La. Kapela zpívá nejen písně v řeči Čanki, ale i písně právě z Réunionu, nebo inspirované třeba Pákistánem. Na pódiu se tyčí zejména mohutná postava Karla Heřmana, zpěváka, jinak též herce. Příznivci klasického brněnského "bigboše" nepřehlédnou za bicími, perkusemi i za akordeonem Zdeňka Kluku, s nímž na bicí atd hraje i jeho syn Jan. Kapela dokázala brzy vyhnat na dlážděný "parket" mladé diváky. Ti ostatní, krom touhy také skákat, si jen podupávali a velmi tleskali. Tóny Čankišou, vyluzované vynikajícími muzikanty, by probudily i mrtvého.
Po chvíli dohadů zvukařů s účinkujícími vystoupila na jeviště exoticky snědá, oblečená a velmi krásná černovlasá žena. Žije v Izraeli, a jak na sebe anglicky prozradila, pochází zčásti z Jemenu. Jmenuje se Talya G. A. Solan a doprovázela ji trojice muzikantů. Zaujal mě zejména hráč na spoustu perkusí, které ani nedokáži pojmenovat. Prý je mu teprve 18 let, ale takovou virtuozitu na nástroje, na první pohled plnící úlohu populárního vajíčka, jsem ještě nezažil. Zpěvačka kromě písní v hebrejštině brousila i do jiných jazyků Středního a vzdálenějšího východu. Kromě vynikajícího hlasu na jevišti i tančila a jenom vlnění jejích boků stálo za pozornost.
Nocturno patřilo pražské kapele Hromosvod. V jejím čele stojí Ondra Fencl, skladatel, textař, kytarista a zpěvák, který prozradil, že za pár dní bude mít již 27 let. Krom něj je na jevišti, ještě flétna, housle, basová kytara a bicí. Výsledkem jsou písně vysoce převyšující průměr většiny folkrockových kapel, u nichž sice nechybí dobré muzikantství a kvalitní nástroje, popřípadě i hlasy, ale to hlavní, vlastní - nezaměnitelná tvář a charisma, chybí. Posledně zmíněných vlastností rozdává Ondra Fencl s kapelou plnými hrstmi a ještě si s blond dlouhovlasou houslistkou, velmi dobře hrající, dokáže povyskočit. Zejména poslední deska zaujala a byl bych rád, kdybych se dočkal další. O loňském vystoupení Hromosvodu v Telči jsem napsal, že bylo nejlepší na Kocouří scéně. To letošní na nocturnu k těm nejlepším bezesporu patří. Závěr večera i příchod rána patřil jamu, kde Honza Přeslička, Lucka Cíchová, Dušan Vainer i "hostující" Pepa Malina byli zárukou jakosti.
Sdílet na...
|
Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...