FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pokud jde o úterý 29.8. 2008, bylo jej možné ráno zahájit například něčím sladkým v cukrárně v hotelu Celerin. Příjemná obsluha v čele se stále usměvavou Jaruškou vám nabídne nepřebernou řadu dobrot z vlastní výrobny. Nedávno jsem viděl film Vojzcek s Klausem Kinskim v hlavní roli, natočený v polovině osmdesátých let minulého století. Převážná část záběrů je natočena právě okolo dnešního hotelu Celerin a v jeho okolí. Ještě před hudebními zážitky jsem s kamarádem navštívil expozici Slovanská epopej Alfonse Muchy v Moravském Krumlově. Mucha, rodák z Ivančic, maloval tento monumentální cyklus 18 let.
Méně honosná a pompézní však byla odpolední vystoupení na Kocouří scéně. Písničkářku Kláru Šimkovou z Batelova u Pelhřimova možná znáte z Folkového kvítku či Dětské Porty. Zpěvem a hrou na flétnu ji doprovázela její kamarádka a

Novomanželé Žambochovi

foto: Tomáš Pohl ©

sousedka Markéta Hávová. K celkovému sympatickému dojmu z vystoupení dodávám, že Klára brzy nahradí Míšu Vadovou v kapele Jen tak tak. Pražskou kapelu Pláče kočka, hrající osmý rok, jsem viděl poprvé. S kapelou ve složení akordeon, housle a bicí hrávala i Jana Modráčková z kapely Traband, a to na bicí, které i vyučuje. Po několik písních jsem si řekl, že mě kapela příliš neoslovila, a že možná někdy příště.
Večerní hra na zámku byla zajímavou symbiózou. Zahájila kapela Traband, doplněná Robertem Škardou na bicí a zpěvačkou Janou Kaplanovou, kde se ale jedná jen o změnu příjmení z původního Modráčková. Psát o obsahu a sdělnosti textů a hudby Jardy Svobody by bylo opakováním toho, co bylo mnohokrát napsáno. Kdybych šel na jeviště, dal si na hlavu klobouk ležící na harmoniu, sundal bych jej a měl jej až do konce vystoupení smeknutý.
S kapelou Jablkoň je to se mnou stejné, jako s Trabandem, takže bych Jardův klobouk nechal i nadále smeknutý a to ne proto, že bylo horko. Krom skladeb, na které znalci této kapely čekají a které nikdy nezklamou, znělo i pro mě pár novinek pokračujících v trendu vynikající kvality a humoru celé kapely v čele s Michalem Němcem, na jehož výrazy a gesta vždy čekám, přestože je znám předem.
Na trio Pacora mi nezbyla síla, ale věřím, že to byl stejně silný zážitek, jako již několikrát.

Odpolední Kocouří scéna patřila dvěma kapelám. Pražský keltský Jauvajs k Telči patří. Členy kapely mám rád nejen jako muzikanty, ale i jako lidi. Proto se zdržím "zaujaté" kritiky a jen dodávám, že Jauvajsové měli zatím ze všech nejvíc diváků. Dcerka Anička manželů Jany a Kuby Linhartových dostala vloni sestřičku Lucinku, stejně krásnou a blonďatou.
Protože bylo třeba stát ve frontě na zámek, druhou kapelu Handl s Lenkou Krausovou jsem s jejich bluegrassovými tóny slyšel jen zdálky.
Na večerní koncert se čekalo dlouho. Bylo avizováno, že byl vyprodán pár minut po zahájení prodeje. V Telči totiž po roční pauze a počtvrté vystoupil dubliňan Glen Hansard s moravskou dívkou Markétou Irglovou. Hansard přijel do Telče den předtím a před koncertem, v doprovodu své Markéty, jejích rodičů a sestry, si v cukrárně hotelu Celerin dal věneček a kávu laté. Krom té kávy však nad touto dvojicí visí stín slávy filmového Oskara za hudbu z filmu Once. Jak je zvykem, rádia hrála jejich Falling slowly tolikrát, že hrozí zprotivení se nejen písně, ale i autorů. Samozřejmě bulvární noviny přidaly několik osobních zpráv, včetně avizovaných hádek. Předskokana, stejně jako před dvěma roky, dělal Glenův irský přítel žijící v New Yorku, Mark Geary. Stejně jako před dvěma roky jsem u tohoto písničkáře cítil tak trošku padající stín jeho irského přítele. Pak ale přišel Glen Hansard se svou jako vždy proraženou kytarou a spustil vodopád svých křehkých i tvrdě vroucích melodií, doprovázen na klávesy i Markétiným hlasem. Je s podivem, že při jeho agresivním zacházení s kytarou mu praskla jen jedna struna, a že vždy vydrží i hlasivky. Glen Hansard při mluvených vstupech opakoval, že zůstává člověkem přes všechen humbuk se slávou a doslova, velmi volně přeloženo, řekl, že celebrity mu můžou? Byl to jeden z nejdelších a nejvyprodanějších koncertů. Že to byl koncert nejlepší si zatím říci netroufám, ale k nejlepším jistě patřil.

Nocturno patřilo gejzíru energie jménem Anička Duchaňová a jejímu představení La Kantýna, s účinkující rajčaty, loutkami a rozdávanou Bloody Mary.