FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ale vraťme se na začátek. Na lehce ztemnělé pódium přišla kapela Poklad a klávesista Jindřich Koníř zahájil trochu jako v krematoriu smutečními čtyřmi takty z Podvodu a motivem ze Stánků. Pak ale vykouzlil pramínek vody, proměnil jej v řeku, jistojistě Sázavu, ubíhající kamenitým korytem třeba v zátočině pod Medníkem, a za předehry k Na kameni kámen do světel reflektorů za potlesku diváků vešel Jan Nedvěd.

Ten úvod trval jen necelou minutu, ale působil tak sugestivně, že jsem se vyloženě začala těšit. Jako suchej starej strom, jako všeničící hrom, jak v poli tráva, připadá mi ten náš svět plnej řečí, a čím víc, tím líp se mám?zazpíval na uvítanou a zatím jen tiše vyslovil své přání, aby nás hudba  bavila a přenesla nás alespoň na chvilku do jiného světa. Hlídej lásku, skálo má, Trampský M.A.S.H., Izrael? Kamarád, Tak jsem to tu miloval, Kohout, Růže z papíru, Čepice? přidali se diváci nesměle a kapela folkrockově doprovodila i Nedvědovo scatování. Píseň Osmnáct si zazpívali sami Příbuzní (rozuměj Poklad bez Jana Nedvěda) a tak si je představme: Kapelník Jan Nedvěd ml. - zpěv, kytara, Vojta Nedvěd - zpěv, dvanáctistrunka, Hanka Šebestová - zpěv, Jindřich Koníř, skvělé vtipné klávesy a syntetické bicí a Milan Plechatý - baskytara, který po Sobotovském způsobu jednotlivé hráče představil. Bohužel zpěvu Jana Nedvěda mladšího nebylo téměř vůbec rozumět. A to jsem v Zahradě zažila poprvé a myslím, že ani práce zvukaře či akustika sálu to nezpůsobily. Jejich další dvě písničky přijalo obecenstvo celkem neutrálně.

Pak se vrátil rozesmátý Jan Nedvěd jen s kytarou a s čerstvým otcem "porodníkem" Vojtou zahráli písničky, při nichž už zpívali v sále všichni. Slunovrat, Nad Sázavou, Skládanka, s kapelou Hopsinky, Podvod, Stánky?lidi chtěli ještě další, ale to už Honza naplno propadal svým osvětovým i úsměvným dlouhým monologům. Po závěrečném cajdáčku Valčíček samozřejmě na tři přídavky prokládané proslovy nekonečnými také došlo. Jednou budem dál, já vím?končilo se sborem a dlouhým aplausem.

Abych jen nezpochybňovala účinnost Nedvědových slov, také jsem si odnesla užitečnou radu. A sice vylepšení jednoho receptu. Tedy, pokud také děláte kuře a la kachna, doporučil jako nádivku použít tvrdší chlebový rohlík, potřený kachním sádlem, pokapaný magi, posypaný cibulkou, pekáč přiklopíte a při 200 stupních pečete na másle dvě hoďky. Pokud vám z kuřete nezbude jen vysušený skelet a rohlík, jak předpověděl do strýce lehce rýpající Vojta, určitě si pochutnáte. Třeba Honza časem vydá i kuchařku.

"Pozdravujte ty hodný a dobrý lidi a kdybyste náhodou potkali Pána Boha, zeptejte se ho, jak to s tím světem myslí?" nabádal pateticky v závěru koncertu Jan Nedvěd. Přemýšlela jsem, za kým půjdu, abych mu pověděla: "Hele, ty jsi takový hodný a dobrý člověk. Pozdravuje tě Honza Nedvěd." :-))) Ne, nechci být jízlivá. Ale Pána Boha jsem zatím ještě nepotkala.