FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Někdy se mi zdá, že je skutečně pravda, když se říká, že je u nás možné všechno. Kupříkladu opravdu obdivuhodná je dlouhodobá uzavírka mezinárodní silnice E55 ve směru Uherské Hradiště - Břeclav. Kdo o ní neví a nepředpokládá, nedostane se do cíle v této oblasti včas. Tak se stalo i některým vystupujícím kapelám na folkovém odpoledni Mohelnického dostavníku v rámci festivalu Slunce Strážnice v sobotu 19.července. To mělo začít ve 13 hodin, ale výše zmíněné odsunulo začátek o půl hodiny.

Slunce pražilo, jak název festivalu káže, což v téměř uzavřeném prostoru strážnického amfiteátru bylo cítit dvojnásob. Odvahu osob sedících na přímém slunci ocenil i moderátor Jaroslav Samson Lenk, a tak nebylo divu, že k docenění došlo i černohorské pivo, které vystřídalo na tomto festivalu dříve známou brněnskou značku. Tato změna byla určitě k lepšímu, jakož i organizační změna, kdy kontrola vstupenek nebyla už u vstupu do zámeckého parku, ale přímo u hlavního vstupu do amfiteátru.

Do Strážnice jsem mohl jen v sobotu, a tak jsem už ve 13 hodin očekával vystoupení  folkových kapel. V amfiku bylo po prý předcházejícím dlouhém pátečním večeru jen několik desítek fandů, ale koncerty se rozjely naplno. Během dvouapůlhodinového bloku byly slyšet kapely Do větru, Neomluvená absence, Dobrá poloha a kapela Helemese z Kyjova, která minulého dne vyhrála divácké hlasování. Kapela mě, stejně asi jako včerejší  diváky, zaujala svým syrovým projevem, připomínajícím Balkán. Kapela je to mladá a asi i nadějná, pokud vytrvá a propracuje své aranže. Ostatní folkové kapely toho odpoledne nijak netrčely a odvedly očekávané, což s přihlédnutím k téměř prázdnému hledišti, které se jen velmi zvolna zaplňovalo, jim bylo jistě přičteno k dobru.

Večerní galakoncert ovšem přivedl na jeviště několik lahůdek. Po úvodní Buraně Orffchestru nastoupil Samson a jeho parta, což bylo paradoxně jistým oživením. Samson to zkrátka s lidmi umí a jeho současný projev se snaží držet krok s požadavky stálé inovace. Naproti tomu následující Pavol Hammel si už žádné vysoké cíle nekladl a zahrál tak, jak jsme byli zvyklí jeho hlas slýchávat v uplynulých desetiletích, včetně Medulienky. S doprovodným kytaristou Jurajem Burianem jim to velmi slušelo. Následující legendární rockový klávesista a skladatel Roman Dragoun s kapelou His Angels patřil v mých očích k vrcholu sobotní dramaturgie. Dragounova hudba je prostě skvělá a já si nedovoluju rozkrýt, proč si to myslím. A to se musím přiznat, že jsem doma nikdy neměl ani jedinou jeho desku. Je to jeden z mnoha případů, kdy mě jsou žánry a jakákoli hodnocení zcela lhostejné. Letmým pohledem do obecenstva jsem zjistil, že ta hudba měla jakousi magickou sílu. Obecenstvo neslo s velkou nelibostí, že této kapele nebylo, i přes značný a neutuchající potlesk, dovoleno přidat ani jeden kousek.

Za zmínku určitě stojí ještě další dva body programu. Vystoupení popové hvězdy Jany Kirschner, která podala profesionální výkon, podpořený svým autorstvím a určitou optimisticky vyhlížející skromností, která si na nic nehraje a je sama sebou. Když končila své vystoupení, bylo hlediště zpola zaplněné. Hranická kapela November 2nd byla jedna z těch, kvůli kterým jsem vlastně do Strážnice jel. Přivedli si s sebou na podium také dva hosty - americké hudebníky Jill a Steve Walsch. Jill, zpěvačka a hráčka na kytaru a klavír a Steve, bravurní elektrický kytarista, doprovázeni zmíněnou kapelou zahráli několik písní připomínajících folk-rock či moderní country, až jsem se bál, že svým projevem zastíní leadera kapely November 2nd kytaristku a zpěvačku, výraznou a nepřehlédnutelnou osůbku Alexandru Langošovou. Kapela hraje směs žánrů okolo funky, blues a rocku, je držitelem Anděla 2002, hrála s úspěchem v zahraničí a má velmi dobře nakročeno na jednu z nejúspěšnějších domácích kapel. V kapele hrají profesionální muzikanti, kupříkladu kytarista Roman Helcl, nebo legendární baskytarista Guma Kulhánek.

Ke konci jsem ještě čekal na vystoupení divácké hvězdy z televizního soutěžního maratónu Faktor X - Jiřího Zonygy, který nyní zpívá za doprovodu kapely Taxi. Vystoupení začalo podle očekávání zhurta a dost nahlas, ale protože jsem se po třetí či čtvrté písničce začal cítit jako na vesnické zábavě, odešel jsem s mnoha dalšími hledat svůj zaparkovaný automobil. Oželel jsem i všudypřítomný Fleret, který měl hudební dění tohoto dne ve Strážnici zakončit. Nutno podotknout, že během večera vystoupil také Robert Křesťan s Druhou trávou, který bývá také ozdobou mnoha letních festivalů, tentokrát mi ale do dramaturgie tolik nezapadal.

Festival Slunce Strážnice je dobrý festival. Přesvědčil jsem se o tom již podruhé. Připomenout si tu a tam, jak se hrálo před několika desetiletími, nemusí být jen kus romantiky. Často vypluje na povrch, že ta hudba dřív byla nejméně stejně dobrá, jako ta současná. U auta jsem nejdříve otevřel zadní kufr a pln dojmů z hudebního dne chystal jsem si věci na odjezd. Muselo to vypadat bizarně, když mě během několika sekund oslnila něčí svítilna. Místní policii jsem byl podezřelý, zda nevybírám cizí auto. Inu, co bych vybíral, chystám se k odjezdu. Když se celá věc vysvětlila, a já nemohl uvěřit, že by snad někdo skutečně mohl takovouto činnost mezi auty vyvíjet, nakonec jsem nasedl a odjel. Odjel s tím, že ono vlastně může být možné úplně všechno. Přeji všem hezký zbytek léta.