FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Poslední červencovou sobotu se nedaleko Hradce Králové odehrál tradiční táborák, který je každoročně spojen s trampskou a folkovou muzikou. Osadu vycházejícího slunce byste možná snadno přehlédli. Leží mezi stromy za obcí Svinary, podél silnice, která míří na Běleč. Tato oblast je zejména v létě známá zvýšeným výskytem dobrých méně, či více známých muzikantů, kteří zde mají chaty.

Začátek akce byl stanovený na 21. hodinu večerní, a i když mi někteří tvrdili, že se začíná hrát až později, opak byl pravdou, když jsem se totiž dostavila na místo určení, na pódiu už stál Pavel Dobeš s Tomášem Kotrbou a v hledišti sedělo několik stovek lidí. Následně je vystřídal Zdeněk Kotrba, který nehrál tak úplně trampské a folkové písně a zpíval v angličtině, a po něm i Alf. Oba dva zmiňovaní též patří mezi domácí a zdomácnělé muzikanty této osady. Z přespolních kapel vystoupilo ICQ z Ostravy, jejichž zvučení bylo v podstatě delší než samotné hraní. Těžko říct, jestli za to mohla sama kapela, nebo nezkušenost a zmatenost zvukaře, nebo neposlušnost techniky?, nechť je to zamyšlení pro každého přítomného. Každopádně to návštěvníky akce zlehka rozladilo. Největší ohlas měla kapela Marien, i když díky únavě hlasivek měl hlas Víti Troníčka takový zajímavý barově bluesový nádech. Osadní speaker sice několikrát spletl samotný název kapely, ale posluchačům to očividně nevadilo, protože na kapele vyloudili dokonce dva přídavky, což pořadatele asi zaskočilo?, protože ostatní účinkující přidávali jen jednou. Celá polovina "Marieňáků" posléze vystoupila i se Stráníky. Ač publikum tleskalo a hvízdalo a snažilo se tím Stráníkům zabránit v odchodu, přídavek se nekonal. Byli vlastně jedinou kapelou, která nesměla přidat, i když si to dav žádal. Jeden starší osadník (Omlouvám se, ale jméno fakt neznám a stejně bych ho asi nejmenovala, i kdybych ho znala.) je do slova a do písmene vyhnal ze scény. Nejdříve jsem si myslela, že je to nějaký hloupý vtip, ale když mi došlo, že jeho slova: "A Stráníci přidávat nebudou, protože sem teď přijde?!," a tón, kterým je vyslovil, míní vážně, zůstala jsem stát s otevřenou pusou jako opařená. Mám pocit, že jedna píseň navíc by program zas až tak nenarušila, a proto mi tento způsob vyhození kapely z pódia přišel dost nevhodný, skoro bych možná i řekla neslušný vůči posluchačům, ale zejména vůči muzikantům, kteří se pomalu bez rozloučení museli sebrat a vyklidit pole působnosti. Mírně rozčarovaná jsem zadoufala, že si spravím chuť vystoupením Wabiho Daňka, kterého jsem neměla možnost slyšet a vidět už nejméně dva roky. A možná právě o to víc jsem byla zklamaná, když zahrál jen šest písní a odešel. Řekla bych, že to nemrzelo jen mě? Lidi poté rozparádil Miloš Dvořáček, objevovaly se zde opravdu zajímavé taneční kreace. Ale vzhledem k tomu, že bylo půl třetí ráno, během jeho výstupu jsem pomalu zvedla kotvy a kdesi v křovinách u silnice začala hledat své kolo, protože jsem se třásla zimou.

Ve tři hodiny ráno odstartoval session u ohně. Plameny a hořící dřevo byly pro tento okamžik opečovávány celý večer i noc.

Toť mé postřehy a dojmy - snad ne moc kritické - z akce u Svinar od holky z Hradce Králové.